Svět ruskýma očima 401

Reklama


„Trumpův nápad nebude fungovat.“ Ruský velvyslanec v Číně o severokorejské otázce

Gevorg Mirzajan

29. dubna 2017

Gevorg Mirzajan, docent politologie vládní Finanční univerzity, pro RIA Novosti.

K otázce raketových a jaderných zkoušek KLDR a postoje Číny ke vztahům Severní Koreje a Donalda Trumpa pohovořil mimořádný a zplnomocněný velvyslanec RF v Číně Andrej Ivanovič Děnisov.

Nakolik jsou blízké ruské a čínské postoje k problematice Severní Koreje?

Blízké, až totožné. Za prvé, ani my, ani Čína nikdy nebudeme podporovat raketový program KLDR. My jej kategoricky odsuzujeme, nejen že je to pro nás bezprostřední nebezpečí, ale do značné míry to provokuje Američany k zesilování jejich prý obranné síly v té části světa, kde ve skutečnosti mají útočný potenciál.

Za druhé, vojenské řešení severokorejského problému není možné, je reálné řešení jen politicko-diplomatické. Jak my, tak Číňané moc dobře chápeme, že i vpád, který naznačuje Trump, je nereálný. Na Severokorejce válečné hrozby neplatí, právě naopak – provokují je a povzbuzují. Dávají jim důvod k obhajování jejich jednání. Prý za vlády Trumpa už devětkrát odpálili rakety, když za Obamy to bylo méně. Trumpovo jednání je jen dráždí.

V době, kdy hrozby začaly, šel americký prezident až do krajnosti, ale naštěstí se vzpamatoval. Může být i potrhlý, ale není sebevrah. Podobně by to chtělo uvažovat i o Kim Čong-unovi. V KLDR je všechno připraveno k jaderné zkoušce, ale nerealizují ji. Raketu opět odpálili, jenže neúspěšně a tady dojde k dalšímu výbuchu rétoriky.

Za třetí, ani my, ani Čína nemáme za cíl změnu režimu v KLDR – je to jeden z našich principů. Ovšem dostat se pod krunýř Kim Čong-una je příliš těžké, avšak pro něho je nejdůležitější zachování dynastie, současné formy vládnutí. V podstatě je to hlavní nejen pro něho, ale pro celou jeho elitu. Je to stranická a vojenská elita těsně napojená na osud Kimů.

Za čtvrté, jak my, tak Číňané podporujeme rezoluci RB OSN stanovující určité sankce na Severní Koreu. Ty jsou ve spojení s Čínou dostatečně efektivní. Když zastavila Čína nákup uhlí od Severní Koreje, přišel Pchjongjang o velké peníze. Prý zuřil. Američané na Čínu tlačí k přitvrzení politiky. Ostatní země mají  možnost se připojit jen po stránce finanční a bankovní, nikoliv dodávkami zboží nebo importem. Čína tam dodává velkou část potravin a topiva.

A daří se protlačit?

Američané si myslí, že zvítězili, že strýček Si souhlasil. To je trochu klam, asi někdo špatně chápal – Trump je v těchto věcech málo zkušený. Totiž Číňané neříkají „ne“ z principu, jejich zvykem je říci buď „ano“, nebo „promyslíme to, uložíme úkol, prostudujeme“.

Za páté, vystupujeme za obnovení, pokud je to ještě možné, již existujících formátů, především šestistranných jednání. Byla ukončena v roce 2008, když se Američané a Severokorejci nedokázali domluvit. Je tady návrh, abychom se sešli v pěti, bez KLDR. Ale k čemu bychom se navzájem ujišťovali v tom, co je jasné, obecné?

Naše a čínské rozumné důvody nebyly uznány. Proto pracujeme po své linii, stejně tak jako Číňané. To, že k výročí narození Kim Ir-sena nedošlo k žádným jaderným zkouškám, je zřejmě zásluhou Číňanů. Severní Koreu rozhodně neovlivnilo vyskakování a řádění Američanů, ti svým jednáním spíše vyvolávají odpor severokorejského vedení.

Číňané ostře vystupují proti rozmístění americké PRO  v Jižní Koreji, ale zdá se, že jen slovy. Mají nějakou strategii k odvrácení, nebo se s tím smířili?

Proti těmto plánům Číňané vystupují rozhodně. Systém je součástí globálního komplexu, stejně jako systém PRO v Evropě. Dokud se PRO nerozmisťovala v Jižní Koreji, bylo pro ně evropské rozmisťování daleko a mysleli si, že to není jejich věc.

Nyní k našemu údivu přijali – výchovná opatření. Napřed u sebe zakázali jihokorejské televizní filmy a hostování jihokorejských chlapeckých skupin. Údajně se také na severu Číny objevilo méně jihokorejského zboží.

Dne 9. května budou v Jižní Koreji volby a Peking se zajímá o postavení dvou potenciálních prezidentů. Oba se stavěli proti umístění protiraketové obrany THAAD. Nyní, jak se volby blíží, oba svůj postoj mění ve prospěch amerického. Naproti tomu se objevují lidové protesty.

Samozřejmě, že Číňany postoj Trumpa obměkčil. Trump je Trump. Nejdříve vystavil Merkelové účet na 375 miliard dolarů  a nyní požadoval od Korejců zaplatit 1 miliardu za rozmístění THAAD. Jestliže Němci reagovali v klidu, Korejci vyskočili a postavili se na zadní. Takže známky smíření nejsou a nebudou. Zde se politika provádí jinak. Není-li řešení, nic se nestane, ale přijme-li se, může se všechno změnit během 24 hodin.

Jak Číňané hodnotí osobu Trumpa a jeho politiku? Považují jeho akce za strategické, nebo nepředvídatelné a avanturistické?

Ani oni na jeho vítězství nevěřili. Naši i čínští amerikanisté dokazovali, že to není možné. Někteří čínští za takový názor byli trestáni. Zvláštností čínského politického myšlení je, že za nejhorší ze všeho považují nepředvídavost. Neschopnost spočítat si, jakou politiku použít pro odpověď, a to i pro nepříjemnou a silně cizí, ale pochopitelnou linii. Pro ně byla linie Obamy a Clintonové přijatelnější variantou.

Vážné úvahy Číňanů, jak žít dále po příchodu Trumpa, vyústily do známé návštěvy Si Ťin – pchinga. Začali si sypat popel na hlavu. Byl to čistý pragmatismus – bylo potřeba zachránit ekonomiku a nějak zarazit Trumpa, aby Číně nezpůsobil hospodářskou ztrátu. A on to udělat chtěl. Pochopitelně, že by Čína odpověděla a Amerika by to pocítila, ale to by už bylo pozdě. Pro Čínu je důležitý přístup na zahraniční trhy, proto by Čína po zásahu Trumpa utrpěla značné ztráty.

Převzato z Ria.ru

***

Merkelová zajela k Putinovi pro naději

Dmitrij Něrsesov

2. května 2017

Merkelová těžko zajela do Soči, aby projednala G20, Ukrajinu, Sýrii a čečenské gaye. Nic z toho nestojí za to, aby se těsně před volbami a za bouřlivých evropských událostí zapomnělo na „blokádu Putina“ a při jednání z očí do očí nastala v prezidentské rezidenci Bočarov ručej shoda. Vždyť se nejedná o její schůzku s ruským velvyslancem, ale zato zde může být obviněna ze spiknutí.

K tomu, aby Merkelová jela za Putinem, musí mít závažné důvody. Tentokrát se vydala za nadějí pomoci a podpory evropské rovnováhy ve prospěch Německa. Kancléřka se bojí důsledků brexitu, jeho vlivu na Evropu, která je stále s „diktátem Berlína“ nespokojenější. V tuto chvíli jde zejména o Francii.

V předvečer rozhodujícího kola prezidentských voleb ve Francii je zcela zřejmé, že Němci nemohou počítat s loajalitou Francouzů. V podstatě mají oba kandidáti stejný postoj vůči Německu. Le Penová navrhuje Evropské unii alternativu v podobě „evropské aliance“ suverénních států. Tento projekt se jen málo liší od toho, co prosazoval Londýn těsně před referendem o brexitu. Cameron chtěl více pravomocí národním parlamentům.

Rovněž soupeř le Penové Macron, který byl až dosud přesvědčený zastánce eurointegrace a posilování EU, dnes hovořil o potřebě reformy unie a potřebě naslouchat názoru těch, kteří nejsou spokojeni s fungováním bruselské byrokracie.

Pokud Francie po volbách zahájí kampaň za reformování EU v době, kdy v Německu začne vlastní předvolební klání, potom se postavení Merkelové ve vlastní straně i v samotném Německu uvnitř Evropy zakymácí. Je možné předpokládat, že se zároveň vyostří situace v Řecku, jehož vláda se tak tak domluvila se zahraničními věřiteli. Budou muset nadále tvrdě šetřit – zvyšovat daně a snižovat penze, což vyvolá další sociální napětí. Jestliže Británie se svojí alternativou EU předvede Řekům osvobození od chomoutu eura, potom u nich dojde k novým sociálním bouřím a Řecko nemine politická krize.

Německu stačí už tyto dva problémy a to k tomu ještě přistupuje Balkán. Ani jednu balkánskou zemi nelze ponechat svému osudu. Na řešení jsou potřeba zdroje, velmi mnoho zdrojů. Němci je nemají kde brát, jen v Rusku. Pouze zaručený přístup k ruským zdrojům může Německu, které si činí nárok na vedoucí postavení v Evropě, zajistit jeho sílu. Nahradit Rusko je v tomto případě nemožné, pro Němce jsou ruské zdroje základní, převyšují všechny ostatní zájmy, včetně ideologických a geopolitických. Vedení v Evropě, nemožné bez ruských zdrojů, je alfou i omegou německé politiky od sjednocení Německa.

Proto jela Merkelová za Putinem. Soudě podle toho, že nazval Německo „přátelskou zemí“, nejela zbytečně. Naději jí dal. Nyní je tah na Berlínu. Vyčkáme zprávy z Ukrajiny.

Převzato z Pravda.ru

***

Jak paní Merkelová přijela k Putinovi do Soči kupovat Ukrajinu

Oleg Carjov

3. května 2017

Poté, co se vláda USA přestala zajímat o Ukrajinu, našel si Turčinov nové pány. Nyní těsně spolupracuje s kanceláří Merkelové. Na velvyslanectví Německa k němu připojili speciální osobu, se kterou se legálně každý týden setkává. Vlast a vládu prodával dříve a bude i nadále.

Němci měli o Ukrajinu zájem po mnoho let. Dnes touží dostat ukrajinskou půdu a metalurgii. Po Ukrajině se rozjeli němečtí podnikatelé. Merkelová vede jednání s Ruskem i s Amerikou ve snaze realizovat sen Němců doby Alexandra Něvského – kontrolu ruských zemí. Celá Rus jim na ruku nešla, ale vyhlídka na Ukrajinu byla. Ukrajina je lákala i v první a druhé světové válce.

Na Ukrajině je přes 40 milionů hektarů orné půdy, která je jako zboží velmi zajímavá. Němci ji chtějí kupovat.

Černozem do Německa nevyvezli za druhé světové války, nyní ji možná legálně nakoupí. Samozřejmě, že za směšnou cenu. Německo má v porovnání s Ukrajinou jen 30 % orné půdy. Na Ukrajině stojí hektar orné půdy od 200 do 500 USD, v Německu až 50 tisíc EUR.

V této situaci stojí zato si připomenout citát z Kapitálu Karla Marxe: „Zajistěte kapitalistovi 10 % zisku a bude souhlasit se vším, při 20 % ožije, při 50 % je ochoten si třeba zlámat krk, při 100 % popře veškeré lidské zákony a při 300 % není takový zločin, který by neriskoval, třeba pod hrozbou šibenice.“ A zde je zisk ještě třikrát vyšší než 300 %.

Krom ukrajinské půdy mají Němci zájem také o jejich metalurgii. Pokud se jim ji podaří koupit, stanou se ve výrobě kovu druzí nebo třetí na světě.

Pro realizaci svých plánů na ekonomickou expanzi musejí nejdříve zajistit expanzi politickou. Je potřeba si uvědomit, jak Rusko ztratilo své peníze, které investovalo do ukrajinských dcer ruských bank. A nejsou to poslední ztráty Ruska.

Ve své době připravovala Merkelová Klička na funkci ukrajinského prezidenta. Kličko se v Německu procvičoval, má tam dům, umí německy. Chtěla Ukrajinu získat tím, že tam nasadí svého prezidenta. Právě proto Německo podporovalo majdan. Biden ji převezl a nastrčil Porošenka. Tehdy ustoupila, ale nyní se chystá na odvetu.

U USA může požádat o zastoupení k řízení Ukrajiny za to, že Německo a Ukrajina pod jejím vedením budou jednat přesně podle americké politiky.

Ale co může kancléřka navrhnout Rusku? Zrušení sankcí? Není to trochu málo?

Pokud by se se všemi domluvila, potom by Avakov, Pašinskij a Parubij zatlačili na Porošenka tak, že by musel odstoupit třeba s výmluvou na zdraví. Vláda by přešla do rukou osoby jí určené.

Jsem rád, že odjíždí ze Soči rozladěná.

Převzato z Rusvesna.su

***

Putin dává Spojeným státům mat v Arktidě

6. května 2017

Ruský prezident vítězí nad Američany v šachové partii týkající se bohatých zdrojů Arktidy. Promluvil o tom velitel pobřežní stráže USA Paul Zakanft. Podle něho vládne Rusko všemi figurkami na šachovnici v době, kdy Spojené státy mají jen dva pěšce. Rusko dává Američanům mat.

Prohru USA vidí na počtu ledoborců, které mohou zpřístupnit mořské  cesty pro obchod o pro válečné lodě. Rusko jich má 40 a Amerika jen dva, z čehož jeden ani není schopný proplouvat v arktických mořích.

Pokud budou mít Američané situaci na vysokém severu mimo kontrolu, bude mít Rusko před USA náskok. Varoval, že Moskva v Arktidě zajistí „mohutnou vojensko – průmyslovou přítomnost“ jestliže bude Amerika otálet.

Podle expertů je v Arktidě přibližně 30 % světových zásob plynu, 13 % ropy a zásoby různých minerálů za asi 1 bilion dolarů.

Převzato z Politobzor.net

 

Přejít do diskuze k článku 6 komentářů