Svět ruskýma očima 450

Reklama


O třech cestách hospodářského rozvoje Číny

Valentin Katasonov

Čína stojí na rozcestí. Pro další pohyb jsou dvě hlavní varianty.

  1. Pokračovat v dřívější cestě, podporovat vysokou dynamiku hospodářského rozvoje na úkor zahraniční obchodní expanze a velkého pozitivního salda zahraniční obchodní bilance. V Číně trvá po mnoho let růst HDP  kolem 7 %. Následuje saldo obchodní bilance, které bylo například loni 442 miliard USD, v roce 2016 pak 736 miliard USD. Avšak takto pokračovat je složitější. Všechny komoditní trhy ve světě jsou přesycené, globalizace obchodu se blíží k hranici (nadále je možně přerozdělit trhy jen silou). Přitom hlavním odběratelem čínského zboží jsou Spojené státy a Trump se vyjádřil, že takovému nepořádku udělá konec.
  2. Postupně opustit roli světové obchodní velmoci a přejít z obchodu komoditami na obchod s kapitálem. Aktivizovat export čínského kapitálu ze země a souhlasit s volným vstupem zahraničního kapitálu do čínské ekonomiky. Čínský kapitalismus zřejmě přechází do vyššího stadia. Přirozeně, že Peking připravuje jen takovou variantu obchodu s kapitálem, aby export převyšoval import. Příliš otevřené dveře cizímu kapitálu znamenají riskovat ztrátu kontroly nad svou ekonomikou.

Obecně je ještě třetí cesta hospodářského rozvoje, ale o tom se z vysokých tribun nemluví. Znamenalo by to obrat čínské ekonomiky o 180 stupňů – zboží a kapitál ze zahraničních trhů na domácí trh. Vybudování soběstačné ekonomiky s úplným počtem všech nutných oborů a výrob. Jenomže to vyžaduje velké vypětí a mobilizaci sil po dost dlouhou dobu. Rovněž snižuje možnosti rychlého obohacování několika jedinců, jimž „jsou ukradené ideály socialismu a kteří se klaní zlatému teleti“. Takto zůstaly Číně jen první dvě varianty. Je to volba mezi špatným a ještě horším, přičemž spojení obou variant není možné.

Příkladem je měnový kurz jüanu. Pro zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti zboží i služeb vytvářených národní ekonomikou se musí snížit směnný kurz národní měny. Dříve to nebylo, peníze byly kovové a manipulace s jejich směnnými kurzy byla velmi složitá. Po jamajské finanční konferenci v roce 1976 byla přerušena vazba peněžního světa na zlato. Peníze přešly na papírové a se směnnými kurzy bylo možno manipulovat. Ve stejné době se povedlo WTO odsouhlasit, aby se nevyužívaly tradiční metody obchodního protekcionismu (importní daně, kvóty, netarifní bariéry). Avšak WTO ponechala mimo svoji působnost směnný kurs. Proto se v posledních třech až čtyřech desetiletích stal hlavním  nástrojem  konkurenčního boje mezi státy kurs národní měnové jednotky. Objevil se termín měnová válka. Znamená to, že země úmyslně snižuje směnný kurs své měny, aby si upravila svoje obchodní postavení ve světě. Země přitom většinou žádné války nevedly, protože na pády směnných kursů neměly vliv vlastní země, ale byly výsledkem snižování kursů mezinárodními finančními spekulanty typu Sorose.

Čína po dlouhou dobu využívala kurz jüanu k upevnění svého postavení ve světovém obchodu. Od roku 1994 udržuje jeho kurs pevně navázaný k americkému dolaru: 1 USD = 8,27 CNY, oproti dolaru nízký. Přes veškeré výhrůžky a požadavky ze strany USA na zvýšení směnného kurzu jüanu je posledních deset let stále stejný.

Takto se mohla Čína stát světovou obchodní velmocí. V roce 2004 měla Amerika s Čínou ohromné negativní saldo 162 miliard USD. O podhodnocení tehdejšího směnného kursu jüanu svědčí údaje Světové banky. V roce 2003 byla kupní síla čínské měny v poměru 1 USD za 1,8 CNY. V červenci 2005 zvýšila Čína kurz národní měny o 2 %, přesto nebyla „volně pohyblivou měnou“. Čínská národní banka ji regulovala. Snadno zvýšila kurs, ale stejně zůstal mnohem nižší než parita kupní síly (PPP). Ke stimulaci amerického dolaru vůči jüanu nepomohl ani pokles USD vůči CNY o 6,5 %. Negativní obchodní bilance mezi USA a Čínou v prvním roce Trumpovy vlády byla jednou z historicky nejvyšších – 375 miliard USD.

Existují tři hlavní teorie změny v záležitosti jüanu. Za prvé má být pokles dolaru k jüanu chytrým a promyšleným krokem Trumpa. Za druhé je vše výsledkem působení živelných tržních sil. Za třetí začal Peking úmyslně roztáčet ekonomický kurs země a k tomu musel mít silnou měnu.

S první teorií osobně nesouhlasím. Chtěl-li by Trump úmyslně vést dolar k poklesu, musel by zabránit růstu klíčových vazeb federálních rezerv. To se uskutečnilo, ale kurs dolaru nevzrostl (důvodem je mimořádná slabost americké ekonomiky). O druhé verzi pochybuji hlavně kvůli tomu, že ve světě dávno nejsou spontánní tržní síly, světová ekonomika a světové finance jsou tvrdě řízeny hlavními světovými tvůrci trhu.

Držím se třetí verze. Pokud skutečně hodlá Čína přejít na kapitálový trh, musí být jüan silný. V roce 2017 dokázal Peking zabojovat s živelným únikem kapitálu oslabením jüanu. Nato v prvním kvartálu 2018 začal ve srovnání s počátkem roku 2017 růst a k dolaru podražil o 9 %. V tomto týdnu přiznali někteří čínští úředníci, že jüan „nadměrně zpevnil“ a čínská národní banka musí přijmout opatření k jeho poklesu.

Část čínských úředníků podporuje další posilování národní měny. Přejí si její internacionalizaci a liberalizaci přeshraničního přesunu kapitálu. Aby byla skutečně mezinárodní měnou, musí mít stabilní a ještě lépe vzrůstající kurs. Aby po ní byla velká poptávka, museli by její zahraniční držitelé mít možnosti utrácet ji nejen za čínské zboží, ale také investovat do aktiv čínské ekonomiky. Zde je otázka plné konvertibility jüanu. Dnes je částečně konvertibilní, omezená je konverze pro kapitálové operace.

K plné konvertibilitě jüanu musejí prezidenti otevřít vrata čínské ekonomiky. Až dosud byla sotva trochu pootevřená. Na nedávném Asijském ekonomickém fóru v jižní Číně prohlásil čínský prezident, že Čína je připravena prudce zvednout import zboží a nepotřebuje pozitivní obchodní bilanci. Bylo rovněž řečeno, že Čína bude šířeji otevírat dveře pro zahraniční kapitál. Si Ťin-pching uvážlivě zatajil, že současně s otevřením dveří bude Čína prudce aktivizovat expanzi svého kapitálu ve světě. Obzvláště v rámci projektu „Jeden pás, jedna cesta“ se má burza v Šanghaji stát konkurenční burze v New Yorku. S takovým cílem zahájil Peking projekt „Burzovní most“, který má spojit burzy v Šanghaji a v Hongkongu. Nedávno se objevila zpráva, že takový most letos spojí burzy v Šanghaji a v Londýně.

Z výroků Si Ťin-pchinga je možno si udělat závěr, že je nakloněn přechodu Číny z obchodování komoditami na obchod s kapitálem. To v sobě skrývá mnohá nebezpečí, včetně nebezpečí podle hesla „krok vpřed, dva kroky vzad“. Indikátorem takového kolísání ekonomického kursu bude politika Pekingu v oblasti směnného kurzu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Jestliže nebude Rusko vydávat miliardy v Sýrii, ztratí je v Evropě

Jevgenij Běljakov

18. dubna 2018

Komsomolská pravda analyzuje jednání Ruska v arabské republice

Co stojí Rusko válka v Sýrii, není přesně známo, tyto údaje jsou zahrnuty v tajné části federálního rozpočtu. Vojenští odborníci vyhodnotili náklady na syrskou kampaň ve výši přibližně 2 miliardy dolarů (120 miliard rublů). Do nich jsou zahrnuty lety a bombardování teroristů, provoz vojenské základny a platy zaměstnanců. Tyto prostředky jsou ve státní kase – Rusko na obranu vyhrazuje  každoročně 3 biliony rublů.

Nepropustit na Západ

Jedna ze zákulisních  verzí příčin války v Sýrii se váže k projektu plynovodu ze Saúdské Arábie a Kataru přes Sýrii a Turecko, určenému pro dodávky do Evropy. Takový plynovod by pro Rusko znamenal ztrátu monopolu a tím i ztrátu postavení ve světě. Pro energetickou možnost je to nemyslitelné. Sýrie projekt odmítla, Asad jej nepodpořil. Tato verze je logická už proto, že se občanská válka v Sýrii rozpoutala zejména z podnětu Saúdské Arábie a Kataru.

Konstantin Simonov, vedoucí Národního fondu energetické bezpečnosti říká, že Saudové do války vložili peníze a mediální zdroje, které Asada soustavně démonizovaly.

Pokud by Rusko ze Sýrie odešlo, je vysoce pravděpodobné, že by projekt plynovodu přes Sýrii a Turecko do Evropy byl oživen. Pro Rusko by to znamenalo těžko vyčíslitelné finanční ztráty. Podle současného vývoje v Sýrii je to málo pravděpodobné.

Ropná páka

Jakékoliv zhoršení situace kolem Sýrie vede ke zvýšení cen za ropu. Příkladem může být údaj z posledního týdne. Ropa stojí přes 70 USD za barel, což je pro všechny větší exportéry výhodné.

Ruský rozpočet je dosud  více než z poloviny závislý na prodeji energetických surovin. Jsou takoví vtipálci, kteří žertují, že když Trump oznámil bombardování Sýrie, chtěl pomoci rublu, který před tím klesl v důsledku nových amerických sankcí.

Přehlídkové molo zbraní

Jsou věci, které je těžké poměřovat penězi.

Andrej Florov, šéfredaktor časopisu Export zbraní míní: „Díky našemu vstupu do Sýrie nastalo prolomení ve vojensko-technické spolupráci s Katarem a Saúdskou Arábií (dávní partneři USA, nakupující tam zbraně).“ Jinak by k tomu nedošlo. Je to znamení narůstajícího vlivu Ruska v tomto regionu. Se Saúdy dojde k největšímu kontraktu na komplexy S-400. Zatím není konečná suma známa, ale vypadá na miliardu dolarů.

Pro srovnání. V roce 2017 vyvezlo Rusko různých druhů zbraní za 8 miliard dolarů. Podle vysvětlení ministerstva průmyslu a obchodu se naše děla, samopaly a letadla dostávají do sta zemí světa. Vojenská operace v Sýrii byla svého druhu reklamní kampaní, byla předvedena jejich schopnost boje.

Převzato z Rusvesna.su

***

Ruské žákyně obdržely „zlato“ na Evropské matematické olympiádě

19. dubna 2018

Úspěch byl dosažen na VII. Evropské matematické olympiádě pro děvčata ve Florencii. Tým Ruska sestával ze čtyř děvčat, vybojoval čtyři zlaté medaile a v oficiálním hodnocení týmů se umístil na prvním místě. Žákyně pocházejí z Kazaně, Kirova, Naběrežnych Čelnov a Sankt-Petěrburgu.

Dvě zlaté medaile vybojovaly žákyně USA a Rumunska. Soutěžící musely řešit šest úkolů ve dvou olympijských dnech. Složitost zadání byla srovnatelná s Mezinárodní matematickou olympiádou.

Olympiády se účastnily dívky z 52 zemí.

Převzato z Russiapost.su

***

Dcera Sergeje Lavrova: „Chtěla jsem svůj život spojit s Rusem“

18. července 2017

Dcera Sergeje Lavrova byla poprvé ochotna poskytnout otevřený rozhovor. Jinak svůj soukromý život nechce zveřejňovat a o proslulém otci nemluví.

Děti významných politiků a veřejných činitelů se obvykle s osobním životem nesvěřují. Výjimkou není ani Jekatěrina Vinokurova. Nyní se rozhodla promluvit. Její otec je jedním z nejuznávanějších politiků jak v Rusku, tak ve světě. O jeho profesní činnosti se ví mnoho, mnohokrát na toto téma poskytl rozhovor, ale rodinných otázek se dotýkal jen povrchně. Téměř nic nebylo známo o jeho dceři Jekatěrině Vinokurové. Nedávno promluvila.

Prožila téměř 17 let v USA. Její otec byl velvyslancem Ruska při OSN, rodina žila dlouho v New Yorku. Jekatěrina úspěšně vystudovala Kolumbijskou univerzitu, několik let studovala politologii. Roky strávené na vysoké škole považuje za jedny z nejpříjemnějších a nejšťastnějších ve svém životě. Po získání diplomu odjela studovat na jeden rok do Londýna. Bylo to osudové rozhodnutí, poznala tam svého budoucího muže. Přes veškerou proslulost své rodiny si Jekatěrina nezačala budovat svoji kariéru v zahraničí, ale vrátila se do Ruska. Chápala, že k úspěchu povede dlouhá cesta. Trvalo téměř deset let, než začala s podnikáním v umění. Pracovala ve velké aukční společnosti Christie´s, kde se vypracovala na ředitelku. Přitom se vdala a přivedla na svět dvě děti.

Nakonec našla to, co hledala. Její firma se zabývá propagací uměleckých předmětů. Je zprostředkovatelkou mezi umělci a sběrateli umění. Uvažuje: „Věřím, že za deset, patnáct let zaujmou naši umělci hodně míst v muzejních sbírkách, ve sbírkách velkých fondů a v domech významných sběratelů. To je hlavní motivace.“

Mužem se cítí být milována. Jsou vrstevníci, žijí ve šťastném manželství. Říká, že jí je muž vždycky oporou a pomáhá jí vyrovnávat se s problémy: „Mám-li nějaký problém, řeknu Sašovi a problém bude řešen. Mám ráda muže se silným charakterem. Občas tím trpím, protože se dostávám na druhou pozici, ale jeho rozhodnutí je zákon. Jsem ochotna se s tím smířit, protože on je v naší rodině vůdce. I můj otec byl v naší rodině hlavní.“

Snaží se být jako její muž sportovní, společně některé sporty provozují, ale Jekatěrina se některým věnuje i sama. Vždy chtěla mít za muže Rusa, mentalita cizinců ji prý neuspokojuje. Je úspěšná byznysmenka, má vždy všechno přesně naplánované. Vztah k životu získala od svého vynikajícího otce. Podle jejích slov ji od raného mládí přivykal práci. Majitelka Smart Art je otci vděčná za důvěru, kterou k ní měl. Sama se nikdy nevychloubala svým výlučným původem. Je jí jasné, že její známí vědí, že celá její cesta od vzdělání až do začátku vlastního podnikání je samostatná, nikdy se nesnažila žádat pomoc po otci. Říká: „Nikdy jsem netajila, kdo je můj otec, ale prakticky nikdy o tom nemluvím. Nepochybně bylo pro mne hlavní pomocí vzdělání, které mi rodiče dali.“

Převzato z Nice-westi.com

 

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů