Vysloužilí generálové USA varovali Trumpa před následky války s Íránem

25. května 2019

Desítky amerických penzionovaných vojáků a diplomatů vyzvaly Trumpa k deeskalaci konfliktu s Íránem. Jejich otevřený dopis byl uveřejněn na portálu War on the Rocks. Sedmdesát šest amerických generálů a diplomatů vyjádřilo „hluboké znepokojení“ ve spojitosti s prudkým zhoršením vztahů mezi Washingtonem a Teheránem, hrozícím na Blízkém východě válečným střetem.

Zesílení vojenské přítomnosti USA v regionu Perského zálivu a zprávy o připravenosti Íránu k útokům na americké objekty „vyvolávají značné nebezpečí a podporují konfrontaci, která může mít za následek oběti“, uvádí se ve sdělení Trumpovi. Autoři dopisu varují, že pokud bude zahájena válka s Íránem, povede to ke krajně negativním následkům na nestabilní situaci na Blízkém východě a USA to donutí zaplatit vysokou finanční i geopolitickou cenu.

Otevřený dopis sestavila Americká vysoká škola národní bezpečnosti, která rovněž sbírá podpisy.

Úředníci v Teheránu odpověděli na rozhodnutí Bílého domu a Pentagonu o vyslání dalších vojáků na Blízký východ silnou kritikou a odvetnými vojenskými reakcemi. Ministr zahraničí Íránu Zaríf nazval vyslání jednoho a půl tisíce vojáků do regionu Perského zálivu ohrožováním mezinárodního míru. Vedle vojáků a důstojníků se Trump rozhodl vyslat na Blízký východ protiraketové komplexy Patriot, výzvědná a průzkumná letadla a nutné prostředky k vlastní obraně.

Viceadmirál Gildey ze Spojeného výboru náčelníků štábů USA upřesnil, že z jednoho a půl tisíce vojáků je asi 600 určeno na obsluhu Patriotů. Řekl: „V nejbližších týdnech vyšleme další prostředky průzkumu a letecké technické oddíly k ochraně našich sil.“ Kontingent bude zahrnovat  letadla a drony ke „sledování íránských řízených střel“.

Poté co Trump naložil na Írán ropné embargo a nutí k jeho dodržování i své partnery, se situace v regionu vyostřuje s každým dnem. Po letadlové lodi Abraham Lincoln a dalších válečných lodích sem USA vyslaly bombardéry B-52. K zhoršování situace přispívají rok po odstoupení USA z jaderné dohody s Íránem i vzájemná nařčení Washingtonu a Teheránu z terorismu. Dne 8. dubna zahrnuly USA do seznamu zahraničních teroristických organizací íránský Sbor strážců islámské revoluce. Následovalo stejné rozhodnutí Íránu na centrální velení vzdušných sil USA (do zóny jeho odpovědnosti spadá Blízký východ).

Převzato z Eadaily.com

***

Volby v Pobaltí – nová strategie Západu a poslední naděje Rusů

Alexej Toporov

28. května 2019

O minulém víkendu proběhly v Lotyšsku, Estonsku a Litvě volby do Evropského parlamentu a v Litvě zároveň volby prezidenta.

K volbě litevského prezidenta, ekonoma Gitanase Nauseda, který snadno zvítězil nad kandidátkou středopravicové strany Vlastenecká unie – Křesťanští demokraté Ingrid Simonite, (71,8 % ku 26,6 %) se váží určitá očekávání ohledně změny politického směřování země.

Litva je jediná z Pobaltských republik, která není příliš zatížena ruskou otázkou. Obývá ji asi 6 % Rusů. Nejsou zde diskriminační zákony o občanství jako v Lotyšsku a Estonsku. Ani nátlak na ruské školy zde nebyl tak zřetelný jako u jejích sousedů. Ruština není ve středoškolském vzdělávání zakázána. Pod různými záminkami se však podařilo uzavřít řadu ruských škol.

Litevská zahraniční politika byla po dobu nezávislosti výrazně protiruská. To prosazovala obzvláště prezidentka Gribauskaite. Změny jistě nastanou, otázka je, jak budou podstatné. Nauseda po zvolení prohlásil: „My všichni, nezávisle na tom, zda se považujeme za Litevce, Poláky, či příslušníky jiných národů, jsme hodni být dědici Velkého litevského království, které bylo kdysi jednotným organismem spolu s Polským královstvím a jsme na to hrdi.“

Je to poklona Polákům, kteří jsou zde největší menšinou (8 % obyvatelstva). Litevci mají používat namísto obratu „národnostní menšina“ obrat „národnostní komunita“. Po svém zvolení pojede Nauseda nejdříve do Varšavy. Promluvil i o navázání „upřímného dialogu s Minskem“, což vysvětlil „politickým taktem“. Ohledně Ruska poznamenal, že „by chtěl být diplomatickým a využívat slovník trochu jiný než byl slovník používaný dříve“. Dodal, že vztahy s Moskvou budou záviset na tom, jak se bude Moskva chovat k Ukrajině.

Nauseda má spojitost s EU i s USA. A Washington i Brusel od Moskvy požadují ukončit podporu Donbasu a zřeknout se Krymu. Lze tedy předpokládat, že nový prezident Litvy bude představovat pro Západ obratného vyjednavače, který bude chtít obchodovat s Ruskem a začne budovat regionální projekt obrozující starou Rzeczpospolitu pod záštitou EU/NATO.

Ve volbách do Evropského parlamentu byla strana Vlastenecká unie – Křesťanští demokraté favoritem (17,4 % hlasů – tři mandáty), ač v prezidentských volbách nezvítězila.

V Estonsku proběhly volby s viditelnou lhostejností ruské komunity, jíž je přes 25 %. V nejruštějším estonském újezdu Ida Virumaa se k volbám dostavilo jen 24,3 % voličů. Důvodem jsou především koalice Estonské strany středu, za kterou tradičně hlasuje ruská komunita s ultrapravicovou konzervativní národní stranou Estonska (EKRE), která šíří krajní rusofobii a obhajuje rehabilitaci nacistických zločinců z období druhé světové války. Centristům se stejně v Estonsku nepodařilo zachovat ruské střední vzdělávání, ačkoliv jeho obrana byla jedním z hlavních bodů jejich projevů.

Estonské straně středu se podařilo udržet v Evropském parlamentu svoji zástupkyni Janu Toomu, která důsledně vystupovala proti koalici s neonacisty z EKRE.

Ruský právník a ochránce lidských práv Mstislav Rusakov komentoval situaci takto: „Nejnižší účast voličů byla na ruskojazyčném severovýchodě Estonska. Ruský volič nevidí praktický užitek poslanců v Evropském parlamentu. Nečekaný byl úspěch Raymonda Kaljulaida, který odešel z Estonské strany středu po uzavření hanebné koalice s EKRE. Získal 20 tisíc hlasů a tento výsledek byl na šestém místě v zemi, ale vinou svérázného systému voleb se na jeho místo v Evropském parlamentu dostal s desetkrát méně hlasy sociální demokrat Sven Mikser, vytrvalý bojovník s Ruskem. Hodně hlasů dostala Mikserova kolegyně Kaljurandová. Popularitu u části obyvatel získala důsledně rusofobním postojem, mimochodem její tatík byl esesák. .. Nu a Jana Tooma bude imitovat boj za práva ruského obyvatelstva v Estonsku. Na osudu estonských Rusů tyto volby nic nezmění.“

V sousedním Lotyšsku představují Rusové 25 % obyvatelstva. Tam nezůstali pozadu loajalisté ze strany Souhlas a z Ruského svazu Lotyšska. Podle Souhlasu se dostali do Evropského parlamentu nedávno kvůli korupci  odvolaný starosta Rigy Neil Ušakov a jeho dlouholetý spolupracovník z Dumy Rigy Andris Ameriks. Ušakov by chtěl chránit zájmy Lotyšska a hájit zájmy jednotné Evropy.

Aktivista lotyšské organizace Za ruské školy Dmitrij Prokolenko říká: „Chtěl bych vidět, jak bude předkládat zájmy Rižanů, a ne toliko chránit sebe sama poslaneckou imunitou před důsledky korupčního skandálu. A jak se jeho činnost nebude omezovat jen na svoji budoucí dobrou penzi. Velmi podivné bylo vidět v seznamu Souhlasu Amerikse, který se vždy distancoval od boje za udržení ruského vzdělávání. Bylo možno pozorovat, jak pečlivě lotyšský volič v seznamech stran vyškrtával ruské kandidáty, dokonce i ty, kteří měli jen ruská jména a svůj ruský původ se rozhodli zapomenout.“

Ruský litevský svaz ztratil jeden mandát, takže chránit zájmy ruské komunity bude v Evropském parlamentu jen dlouholetá vůdkyně Taťjana Ždanoková, její spolubojovník Miroslav Mitrofanov zůstal mimo. Rozladění nastalo, když Ruská unie Lotyšska neměla dost sil na záchranu středního vzdělávání v zemi v ruštině.

Rusové v Pobaltí budou i nadále bránit svá práva v nerovném zápase.

Převzato z Fondsk.ru

***

„Nástroj ve vztazích mezi Ruskem a Amerikou“: Jak chtějí USA pracovat s novým vedením Ukrajiny

Alexandr Karpov, Aljona Medveděva, Anastasija Arejeva

29. května 2019

Zvláštní představitel USA na Ukrajině Volker oznámil, že pro novou ukrajinskou vládu budou USA používat stejnou metodu, kterou používaly pro vládu předešlou. Washington bude Kyjevu nadále dodávat zbraně a válečnou techniku. Přitom je prý ochoten s Moskvou jednat o Donbasu. Podle odborníků tím chce Volker především upozornit Zelenského, že Ukrajina silně závisí na USA a nemůže mít samostatnou politiku odmítající nátlak na Rusko. Podle Volkera odvedl bývalý ukrajinský prezident „vynikající práci“ při reformování ukrajinské státnosti. Právě proto USA pokračují v podpoře „demokracie a svobodných a spravedlivých voleb na Ukrajině a ctí právo Ukrajinců volit si samostatně svého vůdce“. Prý tak jako úzce spolupracovali s Porošenkem, budou úzce spolupracovat i se Zelenským a jeho týmem na reformách, pokroku a rozvoji Ukrajiny. Řekl, že Washington nedával Zelenskému rady ohledně určování základních hodnot.

Podle vedoucího výzkumného pracovníka Centra pro evropská studia Institutu pro světovou ekonomiku a mezinárodní vztahy Ruské akademie věd Vladimira Olenčenka je prohlášení zvláštního zástupce USA pro Ukrajinu adresováno přímo Zelenskému a jeho kabinetu. Cílem je připomenout mu roli USA v ukrajinské politice a celkově v zahraniční politice. Uvedl: „Prohlášení Kurta Volkera směřuje k tomu, aby aktualizovalo přítomnost USA na Ukrajině a připomenulo jí, že se USA nepřipravují mírnit svoji činnost a budou nedále využívat Ukrajinu jako nástroj  pro vztahy Ruska s Amerikou.“

Podle Olenčenka znamenají podobná prohlášení pochybnosti USA o tom, že se jim na Ukrajině podařilo upevnit svoji přítomnost. Dodává: „Maličké klepnutí a mohou zůstat mimo, proto připomínají ukrajinskému vedení, že mají na své přítomnosti zde stálý zájem.“

Dodávky zbraní

Volker oznámil, že budou nadále dodávat Ukrajině zbraně a válečnou techniku a budou konzultovat jaké zbraně Ukrajina potřebuje. Prý jde o „normální vzájemné vztahy se zemí, která rozvíjí obranné možnosti“.

Dne 23. května navrhl Senát USA vyčlenit 300 milionů dolarů na vojenskou pomoc Ukrajině z prostředků amerického vojenského rozpočtu na rok 2020 (pro rok 2019 bylo určeno 250 milionů dolarů) Z toho bude 100 milionů dolarů určeno výhradně na dodávky smrtících zbraní. Navíc mají senátoři v úmyslu rozšířit okruh dodávek do kategorie prostředků pobřežní obrany a protilodních raket.

Koncem roku 2018 dostala Ukrajina od USA 37 raketometů Javelin a k nim 210 raket za 47 milionů dolarů. Podle Washingtonu je dodávka protitankových komplexů ukrajinské armádě odpovědí na „okupaci části Východní Ukrajiny a na údajné odmítnutí Moskvy usilovat o ukončení ozbrojeného konfliktu“. Podle Volkera dostává Kyjev Javeliny s podmínkou, že nesmějí být použity na demarkační čáře na Donbasu.

Moskva stále upozorňuje, že v konfliktu na východě Ukrajiny není účastna a varuje USA a další západní země před dodávkami zbraní Kyjevu. Ruská diplomacie uvádí, že zásobování ukrajinských vojáků novými druhy zbraní vede k eskalaci vnitřního konfliktu s neuznanými republikami Donbasu.

Priorita ve vztazích

Volker řekl novinářům: „Chtěl bych zavést kontakty s Ruskem v nejbližší budoucnosti. Ale v této chvíli nevím, v jaké formě to bude.“ Mohlo by to být po parlamentních volbách na Ukrajině, které budou na podzim. Od roku 2017 se několikrát setkal s asistentem ruského prezidenta Surkovem, ale pokrok v urovnání konfliktu nenastal. Moskva nejednou kritizovala postoje Volkera jako nekonstruktivní. Ten kromě kontaktů s Ruskem nevyloučil také setkání „normandské čtyřky“. Uvedl: „Normandský formát je v kompetenci Německa a Francie.“ O setkání uvažují možná v červenci a je k tomu potřeba souhlasu Ukrajiny a Ruska.

V zahraničním výboru Rady federace se k prohlášení Volkera postavili skepticky. Senátor Oleg Morozov sdělil: „Pan Volker měl čas k tomu, aby předložil nejrůznější varianty komunikace, kontaktů, posouzení různých témat a to se vytratilo. Proto je těžké říci co jmenovitě se má posuzovat. V takových případech jsme my vždycky informovali, že jsme připraveni diskutovat všechna témata, jsou-li zaměřena na řešení jednoho hlavního úkolu – splnění minských dohod a ukončení bojů na východě Ukrajiny.“

Podle Olenčenka Volker v době vlády Porošenka stále vytahoval na světlo nerealizovatelné myšlenky k řešení otázky východu Ukrajiny. Uvedl k tomu: „USA se vyhýbají tomu, aby podpořily minské dohody  a navrhují své varianty, které by pouze zostřovaly vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou.“

Je nezbytná politická vůle

Podle názoru bývalého ukrajinského prezidenta Kučmy a podle politologa Olega Soskina je Rusko pro Spojené státy vážnou překážkou při posilování amerických pozic na světové scéně, proto potřebují dalšího regionálního spojence, který by mohl RF omezovat ve vojensko-politické sféře ve Východní Evropě. Soskin k tomu řekl: „Washington chce oslabit Moskvu, aby blokována NATO nemohla být aktivní v Jižní a Střední Americe. Proto budou posilovat Ukrajinu. Přitom Zelenskij nebude schopen vést  na Washingtonu nezávislou politiku. Ukrajina je na hranici bankrotu a Volker mu to připomenul.“

Olenčenko si myslí, že Washington bude obtížně posilovat svůj vliv na Ukrajině, protože obyvatelstvo tíhne k Západu, k EU, nikoliv k USA. Řekl: „Pro Ukrajince není příjemné být nástrojem v rukou amerických politiků. Američanům bude těžko, vždyť dokonce když měli plnou nadvládu prostřednictvím Porošenka, nemohli svou přítomnost radikálně zvyšovat.“

Podle politologa existují pro Zelenského dvě varianty: Buď se může předvést jako politický činitel schopný řešit konflikt, nebo začne dělat to, co jeho předchůdce. „V každém případě záleží na vedení Ukrajiny, aby nepromlouval Volker a síly stojící za ním. Je zde potřeba politická vůle, chápání perspektiv a do středu pozornosti postavit blaho obyvatel Ukrajiny jako celku.“

Převzato z RT.com

***

Obchodní válka s USA: Čína musí žádat podporu u Ruska a ve střední Asii

29.května 2019

Předešlý měsíc se Peking zaměřil na diplomatické návštěvy na vysoké úrovni v Rusku a ve Střední Asii. Podle vydání South China Morning Post se Si Ťin-pching při setkání s Vladimirem Putinem a vůdci zemí sdružených v ŠOS snažil zajistit si jejich podporu pro těžkou ekonomickou opozici vůči Washingtonu.

Za podmínek zvýšeného napětí ve vztazích s Washingtonem vstupuje Peking do nejaktivnější fáze diplomatické hry, aby si zajistil podporu partnerů v regionu a na mezinárodní úrovni, píše South China Morning Post. V červenci se čínský prezident setká s ruským prezidentem na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru (PMEF). Potom se hlava ČLR přesune na summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v Kyrgyzii a na další regionální konferenci pro bezpečnost v Tádžikistánu. Nyní se zástupce předsedy Wang Qishan  nachází na návštěvě Pákistánu, poté pojede do Nizozemska a Německa.

Si přijede už podruhé na PMEF. V Petrohradu se setká s Vladimirem Putinem již podruhé za poslední dva měsíce. Předešlé setkání proběhlo na pekingském fóru Jeden pás – jedna cesta. South China Morning Post zdůrazňuje, že od začátku svého vstupu do funkce v roce 2013 se Si setkával s Putinem častěji než s kterýmkoliv jiným vůdcem.

Při předešlých setkáních se pravděpodobně věnovali „koordinaci svých strategií“ ve věci celé řady důležitých mezinárodních otázek, jako je Venezuela, Severní Korea , jaderné zbraně a kontrola kolem zbraní. Podle pracovníka Dálněvýchodního federálního institutu Lukina mohou Putin a Si mít na pořadu dne téma nových amerických cel a zákazu Huawei.

Samozřejmě, že za podmínek protiruských sankcí nemůže Moskva Pekingu zcela nahradit západní trhy a technologie, k nimž může kvůli válečnické politice USA ztratit přístup. Lukin uvedl, že Putin „poskytne Si Ťin-pchingovi politickou a morální podporu“.

Krom obchodní války Číny a USA mohou oba vůdci posoudit problém Venezuely, kde podporují zákonného prezidenta Madura. Lukin objasňuje: „Moskva a Peking nemohou nijak vážně uškodit Washingtonu tím, že zvýší cla, nebo že odříznou přístup ke svým technologiím. Avšak je mnoho oblastí, kde zkoordinované akce Ruska a Číny mohou vhodit klacky do kol amerických zájmů jak v blízké, tak i ve vzdálené perspektivě. Například mohou upevnit svoji společnou podporu venezuelské vlády Nicoláse Madura a narušit snahy USA o jeho svržení.“

Velká část nadcházejících jednání bude  ve věci hospodářských vztahů Ruska a Číny. Podle čínského odborníka ze Šanghajské akademie sociálních věd uvažuje Čína kvůli obchodním sporům s USA o diverzifikování svých investic a o poskytování svých prostředků v jiných částech světa, především v Rusku a v Evropě.

Podle pozorovatele Rady Ruska v mezinárodních otázkách Bočkova dává Peking dosud přednost opatrnosti a i když ukazuje, že má spolehlivého přítele v Rusku, snaží se USA zbytečně neprovokovat svými hospodářskými iniciativami.

Vedoucí pracovník Americké rady pro vnější politiku Blenk si myslí, že se Moskva a Peking budou za každou cenu snažit zbrzdit růst amerického vlivu ve Střední Asii. Zejména proto se na nadcházejícím summitu ŠOS budou partneři probírat nejen problémy bezpečnosti, včetně Afghánistánu a jaderné dohody s Íránem, ale i hospodářskými vztahy.

Převzato z Rusvesna.su