Trump a splasklý Muellerův balónek

Pokud se americká masmédia nemýlí ve svých hodnoceních, tak můžeme velmi brzy být svědky, jak zhruba polovina Američanů zažije hrozné a šokující zklamání. Jde o událost, která se měla stát hlavním politickým thrillerem tohoto roku, – završení vyšetřování „spiknutí Kremlu a Donalda Trumpa“ s cílem uchvátit moc v USA.

Vyšetřování zvláštního prokurátora Muellera, do kterého vkládali velké naděje ve směru Trumpova impeachmentu, s důkazy o tom, že volby nevyhrál on, nýbrž ruské tajné služby, nakonec přichází ke svému logickému završení. Nicméně místo toho, aby se radovali v předzvěsti politické show, začali američtí novináři postupně chystat publikum na to, že žádný ohňostroj nebude, a impeachment také ne. „Spiknutí Kremlu a Trumpa“ se ukázalo být nad prokurátorovy síly.

A nejen to. Existuje riziko, že se pozornost veřejnosti přesune na jiné zahraniční vměšováním amerických voleb. Bývalý spolupracovník Trumpovy volební kampaně, politický technolog George Papadopoulos se večer zúčastnil uzavřeného slyšení v senátu USA, a jak předtím řekl, vyprávěl senátorům o tom, jak FBI a britské tajné služby provedly tajnou operaci „infiltrace a sabotáže“ Trumpovy volební kampaně.

Kromě úniků do médií o blížícím se završení vyšetřování zvláštního prokurátora Muellera existuje ještě několik momentů ukazujících na to, že celá historie kolem předpokládaného „spiknutí Trumpa a Kremlu“ se blíží ke konci. Na prokurátora tlačí vysocí úředníci, vyžadující nová obvinění anebo uzavření vyšetřování. Mueller přitom vrací na původní pracovní místa vyšetřovatele, povolané jím dříve na pomoc při vyšetřování – znamená to, že případ zřejmě spěje k rozuzlení.

Není náhodou, že začali publikum připravovat na to, že výsledky mnohaměsíčního skandálního vyšetřování, jež bylo donedávna v USA hlavním zdrojem politického zpravodajství, se nemusí nikdy dostat na veřejnost.

Podivnou náhodou byl mandát zvláštního prokurátora Muellera sepsán tak, že na něj nenakládá žádnou povinnost ve věci publicity svých závěrů, takže může podat zprávu americkým zákonodárcům – a na tom vše zhasne. Velmi pravděpodobně také právě této možnosti využije, aby neposkytl Donaldu Trumpovi a ruské propagandě potěšení v podobě oficiálního a veřejného přiznání toho, že žádné takové spiknutí nebylo.

Pokud by byla jakkoli malá možnost oznámit existenci nějakých skutečných důkazů „spiknutí s Kremlem“, pak by tyto důkazy byly předloženy veřejnosti před klíčovými listopadovými volbami do kongresu a senátu – v zájmu maximálního poškození kandidátů za republikánskou stranu, které podporuje americký prezident. Pokud se tak neděje, pak zřejmě není co dokazovat.

V této souvislosti vzniká důležitá a zajímavá otázka: Jak se Trumpovu týmu podařilo vyhnout vývoji událostí, který se před několika měsíci zdál být velmi pravděpodobný, ale zejména scénáři, dle kterého Mueller absolutně bez důkazů prohlasí, že ke „spiknutí Trumpa a Kremlu“ došlo a že Trump je uzurpátor a Putinův agent?

Vzhledem k dominanci protiruských a protitrumpovských nálad v amerických masmédiích by samo takové bezdůvodné prohlášení bylo dostatečné k vyvolání velmi nebezpečné veřejné podpory impeachmentu, který by bylo možné provést pomocí demokratů v kongresu a senátu za podpory mnoha „antitrumpistů“ z řad republikánských kongresmanů a senátorů.

Zřejmě se pravdu nikdy nedovíme, je ale možné si připomenout jedno zjevné vysvětlení. Trump možná dokázal velmi přesvědčivě vysvětlit svým protějškům, že v případě realizace takového scénáře bude využívat zasedání k impeachmentu ke zveřejnění všech kompromitujících materiálů, které má na Hillary Clintonovou a další své politické protivníky, přičemž je obviní z pokusu o státní převrat.

Od tohoto Trumpova tahu by byl jen krok k občanské válce v USA. Takový přístup by byl naprosto ve stylu amerického prezidenta tím spíš, že něčím podobným hrozil americkému establishmentu v roce 2016 pro případ, že mu „ukradnou volební vítězství“. Trumpovi oponenti a přívrženci „teorie kremelského spiknutí“ ještě mají čas na rozmyšlenou. Ale sotva k tomu najdou odvahu.

Neslavný konec Muellerova vyšetřování bohužel neznamená, že téma ruského vměšování se do amerických voleb, ruské kyberšpionáže a „ruské hrozby“ úplně zmizí z programu, třebaže jednoznačně postupně bude méně toxickým. Za příklad můžeme vzít fejk The New York Times, že ruské a čínské tajné služby odposlouchávají osobní mobilní telefon Donalda Trumpa.

Americký prezident se novinářům NYT vysmál, ale problém bohužel nikam nezmizí, a pokud se hodí záminka k protiruským sankcím, tak jich nikdy nebude nedostatek.

Je velmi pravděpodobné, že kvůli zřejmému fiasku Muellerova vyšetřování začala Trumpova administrativa být odvážnější v kontaktech s ruskou stranou. Bylo dokonce dosaženo dohody o setkání amerického a ruského prezidenta 11. listopadu v Paříži, což se nedávno zdálo být nemyslitelné kvůli toxicitě „ruského tématu“ v americkém informačním poli.

Přechodné vyškrtnutí šéfa „Roskosmosu“ Dmitrije Rogozina z amerického sankčního seznamu pro jednání s NASA na počátku roku 2019 ve Státech a nedávná návštěva Trumpova bezpečnostního poradce Boltona v Moskvě jsou rovněž příznaky toho, že Trumpova administrativa už má méně svázané ruce.

To samozřejmě neznamená, že rozvázané ruce budou využity k přátelským objetím. Ale přinejmenším jsou šance, že po oficiálním přiznání Muellerova fiaska, bude nakonec možné s Trumpovou administrativou vést aspoň nějak obsažná jednání. A pokud ta povedou k jakžtakž příznivým výsledkům, bude je možno uskutečnit bez rizika toho, že amerického prezidenta zavřou za kompromis s Ruskem.

Zdroj: Discred.ru

Překlad: st.hroch 181030