Ukrajina: Videopřehled z 2. 10. 2014

30. 9. 2014, Komunary. Holčička hledá maminku

Po ostřelování obce máma odjela s Nacigardou do nemocnice, aby pomohla raněnému dítěti. Od té doby se nevrátila a kde se v současnosti nachází, se neví. Dům sedmi dětí je zcela zničen. Musí bydlet u sousedů. Humanitární pomoc jim přivážejí domobranci DLR. Takový osud připravuje dětem ukrajinská „osvoboditelská armáda“.

Jmenuješ se Nasťa?

Ano.

A tohle jsou tvoji bratříčkové a sestřičky, ano?

Ano.

Řekni, co se stalo, jak zničili váš dům.

Protože tam hodili takovou velkou….Grad (raketu).

Grad, ano?

Jo. Tam táta vytáhnul… pomáhal vytahovat.

A vy jste v tu chvíli byli doma?

Ne, my jsme šli ven.

Stihli jste se schovat, ano?

Sousedka: Na ulici.

Ano. Byli jsme venku na ulici.

Říkají, že potom, co se to stalo, se ti ztratila maminka.

Ano, ztratila.

A co se s ní stalo, můžeš nám to říci?

Máma, když Stasikovi přiskřípli prstík…

Kdo je Stasik?

Stasik je malinký, je mu půl roku. Je nejmladší.

A co se tedy stalo?

Stasikovi přiskřípla kostka prstík. On měl ten prstík úplně… A máma s tátou s ním šli do nemocnice. Strejdové řekli: Pojďte, pojedeme do nemocnice, a oni odjeli.

Sousedka: To byli vojenští strejdové z Nacigardy, že?

Ano.

A máma odjela s Nacigardou…

Ano, ano, s autem, kde byl červený kříž, a potom už jsme jí vůbec neviděli.

Zkoušeli jste jí hledat?

Ano, táta to zkoušel.

Chápu.

Sousedka: Jak jí mohl hledat, když odsud nikoho nepouštěli.

Teď tedy bydlíte u sousedů?

Ano, poskytli nám domov. Je to dočasné, nevíme, co bude dál.

A kolik je vás celkem?

Je nás. Jeden, dva, tři, čtyři, pět… šest, sedm. Sedm.

A zůstal vám jenom tatínek.

Ano.

Chápu. A jaká je u vás situace s humanitární pomocí? S jídlem, s vodou.

Jídlo nám přivezli tamti vojáci.

Z DLR, ano?

Ano.

Každý den, ale ne.

Ne každý den ne. Jednou.

Děkuji moc.

Prosím.

***

1. 10. 2014, Mielec. V Polsku zrušili zápas ukrajinským fotbalistům propagujícím banderovskou symboliku

Fotbalový klub Karpaty z ukrajinského města Lvova odmítli přijmout na oslavách 75. výročí polského fotbalového klubu Mielec. Polské vlastenecké organizace vyjádřily svůj protest proti příjezdu ukrajinských fotbalistů, kteří oficiálně podporují zločinnou ideologii ukrajinského nacionalismu. Je tomu již rok, kdy klub Karpaty za klubové barvy přijal banderovskou červeno-černou vlajku. Při zápasech fanoušci tohoto klubu vždy roztahují plakáty vyobrazující Banderu. Předseda asociace fanoušků z Mielce prohlásil, že členové klubu Karpaty obdivují Stěpana Banderu, který je odpovědný za genocidu polského obyvatelstva ve Volyni a východním Malopolsku v letech 1943-44. „Je to skandál, to, že mohl klub Mielec pozvat Karpaty, je vyjádřením ignorance a nedostatku vzdělání. Všechno sportem obhájit nelze“, řekl předseda asociace novinám  Gazeta Wyborcza.  „Fotbalistům z klubu Karpaty by měl být zakázán vjezd na území celého Polska.“

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: Irena

***

1. 10. 2014, Doněck. Pozdrav junty k zahájení školního roku

Dnes je 1. října a v Doněcké lidové republice začal školní rok. Podle názoru kyjevské vlády a ukrajinské armády má začátek školního roku v DLR vypadat nejspíše tak, jak můžeme právě vidět. Za „příměří“ kyjevská junta pokračuje s ostřelováním obytných čtvrtí a obcí DLR a nepřestává s likvidací civilního obyvatelstva. Tomu říká příměří.

Řediteli školy jsme do večera pomáhali.

…civilní obyvatelé.

Můžete říci, co se tady stalo?

Samozřejmě, že můžeme. Byla tady sanitka. Děti šly do školy. Já jsem byl u hlavního vchodu. Stáli jsme tam a kouřili. Bylo tam hodně lidí. A v tu chvíli začalo ostřelování. Před vchod se trefili, do budovy školy také.

Z jaké strany stříleli?

Vypadá to, že od letiště. Ze strany letiště. Jsou tady ranění i mrtví. Škola je také dost pobořená.

To jsme již viděli.

Zatím se schováváme tady v krytu. Kluci z domobrany odvážejí ženy s dětmi. My tady počkáme a potom také půjdeme. Myslíme si, že někdo tu nechal vysílač. Mluvili jsme o tom…

Takže tady pracovala diverzní skupina.

Ano, přišel někdo v civilu a upustil vysílačku a za pět minut začala střelba. Raněný člověk je v nemocnici. …. Stříleli přímo na školu, ne jenom tak.

Myslím, že se sem netrefili poprvé?

Já nevím. Ne tady do té školy poprvé. To u nás byla jedna z nezasažených škol, tak na ní schválně stříleli. Je mi to líto…. Střílet do dětí! … Děkuji Rusku za humanitární pomoc, ale lepší by bylo, kdyby přišli pomoci zlikvidovat všechnu tu sběř, která sem přišla se zbraněmi zabíjet civilisty, děti… Kolik jich už zemřelo. Domy jsou zbořené, lidé nemají kde bydlet. Sem do školy! Prostě nemám slov! Mám v Rusku příbuzné, proč od nich mám být oddělená. Jaká jednotná Ukrajina, když sem přišli se zbraní v ruce nás zabíjet. Jaká „Jedina Ukraina“, po tom všem žádná jednotná Ukrajina být nemůže. Proč mlčí tvoje rodina? Proč? Raději nám pomozte je zlikvidovat, vyhnat je, vyhladit ze světa, ty neřády, co nás sem přišli pozabíjet.

Kýru zabili.

Všichni lidé pracují, děti přišly do školy… Zabili … Ne. Zabili tu našeho učitele biologie. Děti jsme stačili evakuovat.

Takže zahynul jeden?

Ne, jsou čtyři mrtví. Tři civilisté a jedeno voják. Pět je jich zraněných. Čtyři odvezla sanitka rychlé pomoci a jeden lehce raněný odešel sám. Takhle oni slaví 1. října.

..stříleli do 57. školy v Doněcku.

Tady také seděly děti.

A z čeho stříleli?

Z Uragánu, vidlicovitě. Pět nábojů ze všech stran. Do školy se trefily prakticky všechny. Do vnitřního dvora, do dalšího menšího vnitřního dvora a tři náboje vedle školy.

Za mnou je portrét absolventa této školy – Sergeje Bubky.

První školní hodina byla opravdu „slavnostní“. Neměl štěstí. Vedle něho stál ještě jeden civilista, rodič holčičky. Holčička zůstala bez táty.

Další informace: colonelcassad

***

2. 10. 2014, Kyjev. Váleční štváči se stali nedobrovolně „dobrovolníky“

Pamatujete, jak jsem nedávno informovala, že majdanoví presstituti natřeli Porošenkovu zeď žluto-blankytnou barvou? Tito heroji nečekali na svoji odměnu dlouho! Každý z nich dostal oznámení, že se zapsal jako dobrovolník do ATO!

Chudáčci malí!

Půl roku rozněcovali vlastenecké opojení, dělali zombie z ubohého obyvatelstva, rozdmýchávali psychózu, nezastavili se před jakýmikoliv bludy, před jakoukoliv lží, které jim jistěže neoficiálně naservírovali z administrativy prezidenta a teď, když si chtěli před volbami udělat pěknou reklamu, jací že jsou odvážní, přišel takový nečekaný zlom! Dokažte své hrdinství nejenom slovy, ale i činy! Hezky napochodujte do boje proti těm strašným ruským vojákům a Čečencům, kterými denně strašíte národ. Bohužel se ukázalo, že oni, kteří jsou potenciálně ochotní bránit Ukrajinu do poslední kapky své novinářské krve, NEVÍ, s kým by vlastně měli bojovat! Oni pochopili, že existuje jakési spiknutí proti Ukrajině, a velmi rychle zapomněli, jak denně štvali půl státu, aby bojoval s vaťákovci a luganovci, že štvali národ proti sobě! O tom, jak se přičinili o samotný začátek, když jako novináři iniciovali samotný Majdan, také skromně pomlčeli.

Jak se ukázalo, tak jeden z těch herojů se přestěhoval do nového bydliště, (kam mu i přišlo to oznámení), kde se ani nenamáhal zaregistrovat se u vojenské správy!

Takový náhlý obrat! Snili o slávě Ljaška, který se z redaktůrka bojového plátku, na který si musel těžce vydělat a to nejenom jako novinář, stal poslancem, majitelem politické strany a osobního trestního bataliónu, pod jehož ochranou může beztrestně mlátit a zabíjet „biomasu“, a najednou se z nich chystají udělat pěšáky v podobných bataliónech!

Považuji za velice symbolické, že se nynější majitel kdysi proslulé „Leninské kuzni“, pan prezident Porošenko, rychle přeorientoval z výroby nákladních, ryboprůmyslových, přístavních a vojenských lodí na výrobu granátometů a elektrických bojlerů. Národ si tedy nemusí dělat starosti, že by jeho prezident kvůli válce zbankrotoval.

Zdroj: http://dnr-news.com/stati/4839-zhurnlizdy-pokrasivshie-zabor-poroshenko-poluchili-povestki-dobrovolcami-na-to.html

Překlad: Irena

Pozn. překl.: Tak mi trošku připadalo, že se všichni ti novináříci na televizní obrazovce div nerozplakali strachy, co je může potkat, včetně těch, co je zpovídali. Oznámení dostali bez výjimky ve stejný den všichni, kdo se účastnili té akce vlasteneckých barev, i když bydlí v různých městech. Oni jsou natolik tupí, že nechápou, s kým mají v té dnešní garnituře čest, což významně vypovídá o výši jejich investigativního intelektu. Nepochopili, že na žádné akce aktivistů, které nejsou ve fašistických scénářích, tu není místo. Nepochopili, že teď se dívají, jak likvidují obyvatelstvo na jihovýchodě a potom se budou dívat, jak dělají probírku přímo mezi nimi. Jeden z nich si snad myslí, že ho zachrání, že je otcem čtyř dětí. To upřímné rozhořčení! A ti lidé na jihovýchodě nejsou otci a matkami dětí? A co samotné zavražděné děti? Zamyslela se ta svoloč vůbec někdy nad tím, co dělá? Je mi z nich špatně. Pokud se opravdu podíleli na tom, co opisuje autorka výše, tak jim z celého srdce přeji, aby se dostali do předních řad svých skvělých hrdinských bataliónů, a nehodlám prosit boha, aby je ochraňoval. Ať je vezme čert!

***

Die Anstalt: Němci se smějí Majdanu

Překlad a titulky: Irena

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz