1968

Každý rok mě 21. srpna ovládnou smíšené pocity lítosti, viny, hrdosti… A nemohu určit, který z nich převládá.

Každým rokem pátrám, hledám pravdu a odpovědi na své otázky. Snažím se potlačit emoce, být co nejvíce objektivní ve svém uvažování. Prožil jsem zde šestnáct let, tedy třetinu svého života, zajímal jsem se o historii ČR, pracoval jsem v různých oborech, mluvil s lidmi z různých společenských vrstev a přitom nikdy neslyšel jednoznačný názor na srpnové události roku 1968.

Souhlasím s tím, že z lidského hlediska je to tragédie pro pozůstalé, ztráta viry, důvěry, majetku apod. Ale kdo dopustil to, co se stalo?. Je jasné, že si „obyčejní“ lidé z obou stran nepřáli takový vývoj situace. Můj strýc sem jel v tanku jako řadový vojín s pocitem, že zachraňuje bratrský československý národ. A byl odhodlán za něj položit život. A tady na něj čekalo velké zklamání. Nebyl zde vítán tak, jako můj děda 23 let předtím.

Nedá se to pochopit, pokud se nepozvedneme na jinou úroveň chápání, až na úroveň řízení společnosti. Tím se dostaneme k našim „elitám“. Kdo jsou ti lidé, kteří tak lehce mávají našimi osudy a pohánějí nás do válek, v nichž se sami většinou neumažou? Je to až banálně prosté. Náš život, tedy život té spodní většiny, je závislý na tom, kdo je naše elita a jak nás řídí.

Pořád nám tvrdili, že jak budeme pracovat, tak budeme žít. Většina lidí však pracuje stejně efektivně a podle svých schopností za každého režimu. Z toho plyne, že náš blahobyt závisí na tom, jaké máme vedení. Podle mého názoru, až na Masaryka, který stál u zrodu republiky, nikdy poté neměl český národ důstojné vedení. V roce 1938 Čechoslováky vůbec nebrali vážně a česká elita jen čekala za dveřmi kabinetu, v němž se podepisovala Mnichovská dohoda a rozkrádalo české území. Byla elita s národem v době okupace? V čem byl prezident Beneš lepší než současný exilový ukrajinský prezident Janukovyč?

Vraťme se k roku 1968 a zeptejme se: Tehdejší elita také nic nemohla, nevěděla, netušila? Předkládají nám různé důkazy, točí o tom filmy, ale fakt zůstává faktem. Elita nezvládla krizové okamžiky a nejednala v národním zájmu. Lidem se pak lže, historie se překrucuje. A dnes, v době, kdy je Rusko démonizované Evropou a Spojenými státy, je to dobrý důvod pro stupňování napětí a nevraživosti mezi Ruskem a ČR.

Vůbec nechci ospravedlňovat úlohu Varšavské smlouvy vedené Sovětským svazem. Z geopolitického hlediska se to však dá pochopit – 20 let od konce 2. světové války, poté, co v ní zahynulo 20 mil. obyvatel SSSR a byly zmařeny plány globální mafie na zotročení slovanských národů a zmocnění se jejich přírodního bohatství. Maličké Československo se v té době stává terčem zájmu a rozehrává se kolem něj další partie na geopolitické šachovnici. Země v té době měla reputaci smolaře a byla bez tvrdého a patriotického vedení. Česko nemělo statut účastníka, natož vítěze 2. světové války, Slovensko bojovalo na straně poražených.

Srpen 1968 byl jednoduchý, ale účinný tah Kremlu. V té době elita Sovětského svazu nevynikala zrovna dalekozrakou vnější politikou. Chruščov a Brežněv postupně opouštěli pozice vítězného státu, přicházelo o veškeré z toho plynoucí politické a teritoriální výhody. Stalin se na rozdíl od nich vždy staral o budoucnost slovanských národů. Stalin po podepsání Mnichovské dohody nabídl českému vedení pomoc v obraně státu proti Hitlerovi. Byl odmítnut. „Nemůžu být větší patriot než oni sami,“ řekl tehdy. O tom se však v současných českých učebnicích dějepisu nedočtete. Stejně jako o tom, že Stalin v roce 1944 v Jaltě při rozdělování poválečné Evropy lobboval za zájmy Poláků. Británii byl osud Polska ukradený, Spojené státy měly Poláky za věčný „bolehlav Evropy“ a nedaly by jim raději vůbec nic. Kdo prosadil myšlenku vlastního státu pro Židy? Pohledejte v archivech. Po smrti Stalina bylo jeho jméno očerněno, jeho osobnost démonizována, všichni tomu uvěřili a všem to vyhovovalo. Nechme však Stalina, je to zvláštní kapitola dějin lidstva, a ne všichni jsou připraveni přijmout pravdu o něm.

Nechci nikomu vnucovat svůj nazor. Jen by chtěl doporučit těm, kteří se chtějí nějak odpoutat od toho mediálního humusu, kterým nám promývá mozky současná „elita“, a chci pochopit procesy a principy řízení národů a lidstva, aby se nedali zmanipulovat. Můj pohled vychází z pochopení toho, že svět je řízen hrstkou lidí, tzv. globální či finančně-úvěrovou mafií. Můžete si ji pojmenovat jak libo. Princip jejich řízení je „rozděl, poštvi a vládni„. Řízení lidstva a států probíhá právě přes nadnárodní elity. Jsou to lichvářské klany, které diktátorským způsobem spravují majetek civilizace a politicky si zajišťují bezmeznou moc. Pod nimi se nacházejí jejich mluvčí, kteří jsou vykrmováni z jejich kapes a říkají, co je třeba, učí nás „hodnotám“, tomu jak máme žít. Žijí v dostatku a nedělají si s ničím starosti. Spodní příčku této pyramidy tvoří vysoce kvalifikovaní odborníci, znalci svého oboru, tzv. „střední třída“. Tyto elity řídí spodní vrstvu pyramidy, tzv. pracovní stádo, které musí znát jen své pracovní místo a neúčastní se samotného procesu řízení, protože politika je „špinavá věc“ a elita se za ni bude ochotně hrabat v té špíně.

Ostatním postačí mít plné břicho a zábavu. Je to stejná situace, která tu už byla před zánikem Římské říše, kdy všude byli otroci, kterým dali pocit, že jsou volní. Dávají nám lživé informace a my si máme vybrat pravdu ze dvou lží. Co je lepší? Komunismus nebo kapitalismus, pravicový nebo levicový prezident, islám nebo křesťanství, Rus nebo Američan, demokracie nebo totalita? Tak žijeme už od doby egyptských faraonů, kdy jen jejich služebníci znali pravdu o světě a manipulovaili celým nároem. Od té doby se nic nezměnilo, jen je podle nich na Zemi příliš mnoho lidí a příliš málo surovin. A tak je třeba počet lidí trochu zredukovat. Část má umřít hlady, část vyvraždí sebe sama ve válkách, další zničí alkohol, drogy, tabák a nemoci. Zbylé 2 až 3 miliardy budou obsluhovat, zvyšovat blahobyt a životní úroveň globálních vládců. Některé národy, nebo spíše jejich elita si to uvědomuje a začíná s tím něco dělat. Jiní naopak prohlubují propast mezi sebou a „otroky“ a věrně slouží svým pánům. Existuje východisko, ale o tom dnes nechci psát.

Pořád nám říkají, že se musíme poučit z dějin. Zatím v nich však není nic vidět. Možná jenom proto, že pravda je někde jinde než tam, kde ji hledáme. A polopravdy se dají vždy využít ke zmanipulování nějakého dalšího „stáda“ a profitovat z toho. Princip „sjednocuj a prosperuj„, návrat k rozvoji genetické podstaty lidské bytosti, toho, co nám bylo dáno od přírody (či Boha, chcete-li), přijetí nových principů řízení společnosti ze strany elit – to je základ toho, aby se rok 1968 už nikdy neopakoval. Ani pro Čechy a Slováky, ani pro Vietnamce, ani pro Iráčany, ani pro Afghánce, ani pro Syřany, ani pro Ukrajince, ani pro Jemence, ani pro…