Systém protiraketové obrany – zhouba pro Polsko

Ministr obrany USA Ashton Carter slíbil, že Američané rozmístí v Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Estonsku, Německu, Litvě a Lotyšsku 250 tanků, obrněnce, dělostřeleckou techniku a bezpilotníky. Velitelé NATO rozhodli o zvýšení potenciálu sil rychlého reagování v Evropě až do počtu 40 tisíc vojáků. Na zářijovém summitu NATO bylo vyčleněno tzv. „ostré kopí“, sbor pěti tisíc lidí, kteří mohou být zaktivizováni do dvou dnů. Plány budou realizovány v příštím roce. A to je jen špička ledovce.

Jejich volba

Je logické a rozumné, že se Polsko účastní strategie NATO. Současná vláda neodmítá systém protiraketové obrany (PRO): V roce 2018 se nedaleko Slupska, v Redzikovu objeví první prvky systému PRO. Polsko stále více upadá do nenávisti a může za to draze zaplatit. Mnohem dráže než v roce 1939.

Pokud zvýšení sil NATO v Evropě „celkově jen“ Rusy rozzlobilo, oznámení o systému PRO je uvedlo do zuřivosti. Náměstek tajemníka ruské rady bezpečnosti Jevgenij Lukjanov tentýž den upozornil, že rozmístěním PRO se Polsko a Rumunsko vystavují nebezpečí. „Chtějí-li být cílem kvůli americkým zbraňovým systémům, je to jejich volba. A nejde zde jen o obvyklé zastrašování.“

Nejen ruští trollové

V roce 2001 se padesát amerických nobelistů obrátilo na Bushe se žádostí, aby nečinil kroky proti současné dohodě o omezení vývoje a rozmisťování systémů PRO. Všímali si nejen nedostatků americké PRO, ale i nebezpečí spojeného s novými závody ve zbrojení. USA po 11. září 2001 smlouvu vypověděly. Rusko tak učinilo za rok nato. V roce 2009 napsalo dvacet nobelistů Obamovi ve stejném duchu: „Systém jakožto obranný nemá smysl. Tím, že jej rozmisťujeme, ničíme základ vztahů s Ruskem, které pro pokrok v mnoha otázkách bezpečnosti, včetně redukce jaderných zbraní a zastavení íránského jaderného programu potřebujeme.“ Koncem července tohoto roku řekl náměstek Agentury protiraketové obrany USA: „Nemůžeme pokračovat v nákupech protiraket za mnoho milionů, určených k zadržování stále levnějších raket nepřítele.“ Tím přiznal, že je nezbytná reforma, jestliže není zaručena bezpečnost.

Od roku 2001 se v České republice a v Německu nejednou zdvihly vlny protestů proti rozmisťování prvků PRO. Za těmito demonstracemi však nestáli jen ruští trollové, užiteční idioti, pátá kolona Moskvy nebo nepolepšitelní ekologové.

Škorpioni v bandasce

Hlavní polská média neříkají o systému PRO pravdu. Jeho dlouhodobý cíl – omezení jaderného potenciálu Ruska, možná i Číny. Před několika lety plukovník Eugeniusz Janula napsal v časopise Obywatel: „Jen nepříliš rozumný člověk může věřit, že Kim Čong Il vyšle svoje rakety … přes Polsko do USA. Taktéž íránské rakety by musely proletět zbytečných 2500 km, aby se při optimální trase nad severním pólem ve směru Polska nechaly svrhnout. Rakety vypouštěné z íránského území je lepší shazovat nad sousedním Tureckem a ty, které proletí první obrannou zónu – setřásat od špičky italské holínky.“

Americká autorita v oboru PRO profesor Theodor Postol počítá, že pokud do roku 2035 Američané v Evropě rozmístí (jak plánují) kombinovaný systém PRO, nedokáží Rusové dát USA jadernou odpověď. Podle slov Roberta Oppenheimera žili až dosud Washington a Moskva „jako dva škorpioni v bandasce, mohli se navzájem zabít, ale riskovali jen vlastní životy“. Udržovali „rovnováhu strachu“, což fungovalo po celou dobu studené války i po rozpadu Sovětského svazu. Plán Američanů, ač to vehementně odmítají, má umožňovat zachytávat ruské rakety s jadernými hlavicemi před jejich doletem nad americké území. Potom se USA stanou světovým hegemonem, schopným vnucovat svoji vůli. Nejen Rusku. Je příznačné, že návrh Moskvy souhlasit s rozmístěním PRO v Polsku výměnou za dohodu s Washingtonem, jež zaručí, že nebude využit proti Rusku, byl odmítnut.

Nové závody ve zbrojení

Ovšem v americkém plánu je trhlina. Rusové (a dosud slabší je v této záležitosti Čína a Indie, Velká Británie, Pákistán nebo Francie) nehodlají sedět se založenýma rukama a čekat co vymyslí za oceánem. A zde je zakopán pes: Američané svým projektem probudili ducha závodů ve zbrojení. Rusové i Číňané vyvinou veškeré úsilí, aby Američané nemohli získat status jaderného hegemona.

Modernizace ruských jaderných zbraní probíhá už několik let. Navíc je možné, že Moskva porušuje dohodu z roku 1987 o likvidaci raket středního doletu. Číňané informovali, že raketami s jadernými hlavicemi osazují své ponorky. V okruhu jejich dosahu jsou USA, což v budoucnosti může zpochybnit dominanci Ameriky v Pacifiku. Před rokem oznámili Američané spuštění třicetiletého programu zbrojení, který bude stát bilion USD (nejvíce v celé historii). K tomu se ještě připočtou investice amerických zbrojních koncernů, které mají velký vliv i v politických rozhodnutích. Zvyšování jaderného potenciálu Indie a Pákistánu netřeba připomínat.

Od roku 2001 neumožňuje politická situace odzbrojení, vždyť v tomto období se svět stal svědkem napadení Iráku a Afghánistánu americkou koalicí, dále Arabského jara, vzniku Islámského státu, ruské anexe Krymu a zostření situace na východě Ruska.

Dobré americké srdce

Jaký vztah k tomu má Polsko? Nejlépe se na toto téma vyjádřil komentátor TASS Viktor Litovkin v deníku Gazeta Wyborcza: „Každá bojová jaderná hlavice balistické rakety má naprogramovanou trasu ke konkrétnímu cíli. Nyní máme 515 balistických nosičů a Vladimir Putin oznámil, že letos dostanou raketová vojska strategického určení dalších 40. Některé z nich budou dozajista neprogramovány na vaše Redzikovo.“

Aktivní účast Polska v projektech NATO – to je jedna věc, ale v navrácených závodech ve zbrojení se připravujeme položit hlavu mezi kladivo a kovadlinu. V případě (nevyhnutelné?) konfrontace Ruska s USA budeme jedním z prvních cílů ruských raket. Z Polska, které se změní na polygon dvou jaderných mocností, toho zbude jen málo.

Přesto, co nám sdělila na stanici Polskie Radio předsedkyně vlády Eva Kopaczová, není polská bezpečnost „blízká srdci Washingtonu“. Tato krajně pragmatická země má vlastní zájmy a konflikty. Polsko – to je pouhý nástroj v jejích rukách. Našemu státu by nepřekážel americký pragmatismus. Nejde zde o podřízenost Rusku. Americký systém PRO proměněný na fetiš nás od podřízenosti nezachrání, PRO totiž není dokonalá a Rusové ji obejdou. Kreml se začne ještě rychleji vyzbrojovat – dokonce za cenu blahobytu společnosti a ekonomiky. Jediným výsledkem vybudování amerického systému bude pro Polsko to, že bude v první linii fronty, budeme kaprem očekávajícím Vánoce. Pokud my sami nezískáme přístup k jaderným zbraním, na to však nic neukazuje.

Už jsme živi jen ze zločinů

Polskou horečku provází nadšení z vojenské síly NATO (to je militarismus) a pocit, že Rusku je potřeba ukázat jeho místo. Když Polskem projížděla americká transportní technika a Hammery, vyrazili do ulic šťastní lidé a média triumfálně informovala o tom, jak spojenecká armáda demonstruje svoji sílu. To všechno vyvolává nebezpečnou situaci po psychologické stránce. Rusové jsou svatosvatě přesvědčeni, že Američané a jejich spojenci chtějí zničit jejich zemi, a proto se před nimi musejí ochránit. Z tohoto pohledu slouží ruské zbraně jen jako odpověď na ohrožení ze Západu. USA a EU se drží výkladu o nepředvídatelném Putinovi, který je schopen vyhodit zeměkouli do vzduchu, a proto musí být zastaven. Z našeho pohledu se zbraně rovněž stávají odpovědí na nebezpečí od protivníka. Obě strany začínají pohlížet na ozbrojený konflikt v klidu, ve sdělovacích prostředcích houstne atmosféra zobrazování druhé strany v ošklivém a karikaturním vypodobnění. takovou situaci jsme zažili před první světovou válkou. Obyvatelé zemí Dohody byli přesvědčeni, že musejí jakýmikoliv metodami zastavit pruský militarismus. Myšlení Němců vyjádřil jeden z vůdců, zpočátku vystupující proti válce, sociální demokrat Otto Braun: „Můžeme-li dopustit, aby poloasijské, opilé hordy kozáků dupali po německých polích, vyvyšovaly se nad německými ženami a dětmi, ničily německou kulturu? Na takovou otázku musíme hned odpovědět!“

EU a USA z jedné strany a Rusko a jeho spojenci z druhé se postupně blíží k bodu, kdy si už nikdo nevzpomene, proč konflikt začal. S určitostí je známo jen toto: Protivníka je nutné srazit na kolena. Jak se zpívalo v Třígrošové opeře „Čím žijí lidé? Tím, že se svlékají/ Rvou, týrají, rdousí ( … ) Zde je pánové celá pravda bez příkras/ Jen samými zločiny nás krmí!“ Je  možno nevnímat hlasy, které tvrdí, že všechno začali Rusové, kteří anektovali Krym a podporují separatisty: když přijde na jaderné zbraně, není už důležité, kdo začal, důležité je, jak s tím vším můžeme skončit.

Čtěte Fromma

Je příznačné, že Poláci už podruhé ve své historii ztratili čistě živočišný instinkt sebezáchovy, nemají strach z jaderných hlavic, které budou co nevidět namířeny na Pomořansko. Je potřeba to vědět. V Kaliningradské oblasti, ve vzdálenosti sotva něco přes 150 km od Gdaňska, budou balistické rakety s jadernými hlavicemi nasměrované na naši naprosto před nimi nechráněnou zemi. Souhlas se systémem PRO může Polsku přinést ještě větší katastrofu než byla v roce 1939. V případě války nám hrozí nikoliv okupace nebo ztráta nezávislosti, ale úplné zničení. Rebelie nebo ilegální školy už nebudou třeba.

Možná, že lidem, kteří vidí, do jaké propasti tlačí Polsko jeho vedení (dvě velké strany dospěly ke shodě v otázce, že systém PRO je „nezbytný“) je potřeba připomínat zdánlivě zastaralého Ericha Fromma a Andreje Sacharova. První napsal ke konci svého života: „Hrozba jaderné války je natolik hmatatelná, že se zdá, že je člověk schopen ponořit se do nového barbarství dříve, než dokáže najít příležitost k humanistickému industrialismu. ( … ) Pokud si více lidí uvědomí rozdíl mezi láskou k životu a láskou ke smrti, pokud pochopí, jak dalece jsme se posunuli směrem k nekrofilii, může tento šok vyvolat nové zdravé reakce. Navíc začnou výrazněji vnímat ty, kteří upřednostňují smrt, strhnou roušku z jejich vznešených argumentů a zamění svoje nadšení za odpor.“

Bude to snad až živočišný strach, který přemůže tuto naši nekrofilii?

Převzato z Topwar.ru

Překlad: zajoch