15. března 2010
Podezření, že někteří velmi angažování debatéři v internetových diskusích jsou placení a organizovaní, potvrzuje v rozhovoru Jan Kubáček, „politický komentátor, který se na tzv. politický marketing specializuje.“
OTÁZKA: Využívají politické strany ke své propagaci i např. diskuse pod internetovými články či blogy?
ODPOVĚĎ: Využívají, zejména tak, aby zvrátily či nastolily potřebný pohled na věc nebo pisatele. Buď cílenou denunciací či převedením tématu, nebo naopak „pseudo“ veřejným tlakem zvýraznily zmíněné prohlášení, názor.
OTÁZKA: Čili strany využívají pro tuto činnost třeba brigádníků?
ODPOVĚĎ: Velmi často ano, pracují na směny. Může jít o skupiny podporovatelů nebo brigádníků. Pokud se například vyskytne kontroverzní názor nebo článek, dostanou tito lidé direktivně za úkol tu diskusi ohýbat nebo posunout jiným směrem, případně vytvořit úplně jiné, sekundární téma debaty.
Dalších slov myslím netřeba, snad jenom povzdech, že v případě některých velmi zapálených agitátorů se zřejmě nejedná o zjednané agenty, ale o autentický projev jejich osobnosti. I tak je dobré vědět, odkud také může vítr foukat, a že jistá podezření nejsou nutně příznakem paranoii, ale spíše známkou realismu.
Převzato z blogu Tribun
8 komentáře
Naši „novináři“ opět zazářili…..
Lidovky citují Zvědavce jako desinformační zdroj, aniž si ověřily fakta
http://www.zvedavec.org/komentare/2017/03/7212-lidovky-cituji-zvedavce-jako-desinformacni-zdroj-aniz-si-overily-fakta.htm#hodnoceni
Pro: Martin(už bez taky m)
Paranoidita vs. naivita
http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=25369
…paranoidita je opačný p’ol naivity…
a v dalším slově následuje odkaz na analogickou formulaci:
…Devátý faktor osobnostního testu 16PF popisuje na jedné straně osy podezřívavost a skepsi a na druhé ,,nepodezřívavost“ a důvěřivost.Jinak řečeno
na jedné straně ,,paranoiditu“ a na druhé ,,naivitu“.
Technická poznámka:
Wiki – nádeník: „Nádeník je označení pro člověka, který se živí jako pomocník, dělník, či pomocný dělník,[1] a nebo se se takto může označit osoba bez trvalého zaměstnání, který se nechával každý den najímat na krátkodobé práce. Zpravidla nebývá vyučen žádnému řemeslu. Nádeníci často pracovali ve stavebnictví jako pomocní dělníci. Obvykle patřili do nejnižších společenských vrstev….“
Terminologie diskutéři nádeníci tedy znamená, že jde o diskutéry zjednané na diskusní práci za odměnu. Což je v praxi velice těžko prokazatelné, ovšem velice lehce zneužitelné proti komukoliv kdo hodnotiteli názorově nekonvenuje. Kuriosní je, že přesně toto dělá establishment, který najímá a z peněz daňových poplatníků sám platí diskusní nádeníky – členy různých vládních (kontra)propagandistických týmů.
Příklad: diskutér je aktivní, nepíše podle očekávání, naopak je k nám velice kritický atd.. Tak jej označíme za placeného diskutéra, placeného agenta Kremlu a bůhvíco. Tento přístup je s velkou oblibou využíván vládnoucí propagandou (vládnoucími propagandisty), která nesnáší kritiku nejčastěji tehdy, když dojdou argumenty a nedokáží obhájit své ideje, svou politiku a podobně.
Autor (povoláním psychiatr) chtěl říci , že jistá míra podezíravosti je pro život nezbytná, absolutní důvěra je naivní. Samozřejmě, pokusím se najít odkaz v archivu.
Honza Schneider mě upozornil na : F jako falzifikát
(úterý 21. 3. na ČT art v 21.40)
Umění je lež, která nám ukáže pravdu. Kinematografický esej Orsona Wellese
o klamu, manipulaci a relativitě pravdy, obzvláště té filmové. Koprodukce
Francie, Západního Německa a Íránu (1973) (V anglickém, francouzském a
španělském znění s titulky)
Ve svém posledním dokončeném filmovém projektu předkládá
legendární filmařský génius Orson Welles divákům
mnohovrstevnatý esej. Ten z nejrůznějších úhlů pojednává o
podvodu, šálení, klamu, manipulaci či mystifikaci, tedy o
tématech, která jsou autorovi důvěrně blízká.
Jedním z prvních Wellesových tvůrčích otisků v historii 20.
století byla rozhlasová inscenace Války světů uskutečněná v
roce 1938, kterou pojal jako falešné zpravodajství o
probíhající invazi mimozemšťanů. Dnes legendární vysílání
svého času vyvolalo mezi některými posluchači paniku a vedlo
k zjitřeným debatám o roli a moci médií. V nadcházejících
letech Welles hledal osobní realizaci u filmu, z čehož
vzešel např. snímek Občan Kane (1941), dodnes považovaný za
nejstěžejnější dílo kinematografie.
Právě médium filmu představuje jeden z nejkomplexnějších
nástrojů klamu a mystifikace, což právě reflektuje F jako
falzifikát. Welles zde vystupuje jako průvodce snímkem,
potažmo coby kouzelník a šarlatán roztáčející i sabotující
stroje na fikci a před zraky diváků předvádí řadu z „kouzel“.
To ano, “ pravda“, jakozto fakt se muze vnimat zcela logicky i v ruznych terminech a stale zustava pravdou. .. Napada mne sklenice , ktera je naplnena presne do poloviny vodou. Je sklenice jeste do pulky plna, ci z poloviny vypita (prazdna) ? Zalezi na uhlu pohledu.
Co je to „opak“ čehokoliv…??
Tady mi ani deskriptivní geometrie, vícerozměrné vidění, vnímání nepomůže…
Rozhodně ale souhlasím, že v běžném axiomu „pravda“ není opakem „lži“ (a „naopak“), jde o zcela rozdílné „kvality“ pojmy. Škály či „prostory“ mi u nich (nejen) „nějak“ pro „popis“ nestačí…
Lidé si mnohdy myslí,že opakem paradoidity je zdravý rozum. Ale opakem paranoidity je naivita.
(MUDr. Ivan David CSc. , Vratimovský seminář, asi 5 let tomu nazad)