Člověk budoucnosti a kolonizace vesmíru

To někdy v padesátých letech, kdy ještě nebyly televizní přijímače a k vypuštění první družice zvané Sputnik ještě scházelo několik let, jsme se často bavívali o kolonizaci vesmíru, tedy hlavně o kolonizaci naší sluneční soustavy. Vedli jsme ale i hovory, jak zařídit na Marsu ovzduší podobné naší zemičce, jak ochladit planetu Venuši, no a jak stavět volně plující obyvatelná vesmírná megaměsta. Diskuse na toto téma se vedly i v některých tehdy vycházejících populárně-vědeckých časopisech.

Samozřejmě, že téma kolonizace vesmíru nebylo žádnou novinkou. To už v letech koncem 19. století vydal na toto téma spoustu textů ruský a pak sovětský vědec Ciolkovskij (Konstantin Eduardovič Ciolkovskij 1857 – 1935). Skutečně jako první na světě vytvořil teoretické modely kapalinového motoru a navrhl, které chemické látky by byly nejvýhodnější (kapalný vodík a dusík), popsal princip vícestupňové rakety, předpověděl nízkou teplotu ve velkých výškách a provedl fyzikální rozbor letu a jeho působení na lidský organismus. Dokonce se vydal i na pole fantazie a literárně popsal lety k jiným planetám, jejich kolonizaci i mimozemskou civilizaci. Proslavil se také výrokem: „Země je kolébkou lidstva, ale v kolébce nelze zůstat věčně.“ V Moskvě se s ním několikrát setkal i Sergej Koroljov, jehož Sputnik odstartoval v roce 1957 kosmickou éru lidstva.

Takže jsme třeba s kolegou Hoffem probírali, jakou rychlostí musí letět raketa, aby se dostala na oběžnou dráhu Země – tzv. první kosmická rychlost, jakou rychlost musí mít k letům na Mars či Venuši – tzv. druhá kosmická rychlost a třetí kosmickou rychlostí může opustit sluneční soustavu. Bylo nám také jasné, že během pár staletí bude naše zeměkoule přelidněná a lidem nezbude stejně nic jiného, než kolonizovat sluneční soustavu a pak i galaxii.

To vše jsme si ovšem mohli přečíst v textech Ciolkovského, dokonce nám nedělalo problémy číst si to v ruštině. Také jsme se dočetli, že v době kolonizace vesmíru bude už celosvětově dosaženo u obyvatel světa individuální a sociální dokonalosti, jinak by přece nemělo smysl kolonizovat vesmír. Prvně se musí udělat pořádek na rodné zemi a teprve pak ke hvězdám. No jo, ale co se myslí individuální a sociální dokonalostí, nebylo nikde nijak konkretizováno. Co to je ta dokonalost? Tož tady se meze fantazii nekladou. A tak jsme fantazírovali.

Při letech do vesmíru, hlavně při těch dlouhodobých, bude problém s potravinami. Člověk průměrně denně spotřebuje kolem kilogramu jídla plus nějakou vodu. Jak to udělat, aby potrava tolik nevážila? Přece už přesně víme, jaké živiny a kolik jich lidské tělo potřebuje. Lékaři už běžně udržují život tzv. umělou výživou přímo zavedenou do krevního řečiště. To znamená, že bez problémů lze zrušit fungování žaludku, střev a ledvin. Takže v budoucnu kosmonauti místo dvacetidekového vepřového řízku s bramborem a nějakým salátem či zákuskem jenom polknou pilulku obsahující vše potřebné. Krevní kapiláry to beze zbytku přenesou do těla. Jakýkoliv odpad logicky naprosto odpadne. No a v tom případě v lidském těle bude naprosto zbytečný žaludek a střeva a dokonce nebudou potřebné ani ledviny, stejně by neměly co čistit. Dokonce i zuby budou k nepotřebě. Voda se v těle bude bezproblémově recyklovat a doplňovat se bude pouze to minimum, co se vypotí.

Jenom si představme člověka nemajícího nic v břiše. Co s tím volným prostorem? Klidně tam mohou být umístěny elektronky a tranzistory, tedy do toho uprázdněného prostoru může být vložena kompletně celá Encyklopedie Britannica a propojena s mozkem. Cokoliv si mozek pomyslí, může okamžitě zkorigovat onou encyklopedií, nemůže se tedy mýlit a jeho rozhodování bude bezchybné. Jelikož nějaké elektronky a tranzistory jsou příliš zastaralé, dnes už málokdo ví, co to vůbec bylo, místo nich jsou miniaturní čipy, které zase uvolní místo v břišní dutině.

Čím člověk budoucnosti zaplní své břicho? No nacpe si tam množství jídelních pilulek, třeba jich bude 365 kusů, každý den spotřebuje jednu, vydrží mu to na dlouhou dobu, po celý rok nemusí přijímat jinou potravu, žádná ztráta času nějakým archaickým vařením a zastaralým stolováním. Navíc po sobě nezanechá žádnou uhlíkovou stopu. No nebude mít člověk budoucna vynikající život? Výživové pilulky mohou už dnes bezproblémově vyrábět a chrlit kdejaké firmy.

Tělesné změny ovšem nenastanou evolučním procesem, na to by bylo málo času, nýbrž jednoduchou a snadnou úpravou genomu, tedy genetickou manipulací. Zajisté dobrovolnou, nikdo nebude k ničemu nikoho nutit. Kdo bude mít zájem a bude chtít nadále žít jako v pravěku, bude mu to samozřejmě dovoleno a umožněno.

Druhým docela závažným problémem bude sexualita. Co s tím při letech do vesmíru? Zklidnit hormony nějakými preparáty lze pouze dočasně. Nejlépe by bylo zrušit sex úplně – ideální by byl asexuální kosmonaut (či kolonizátor). Děti bychom tvořili (či vyráběli?) ze zkumavek, jak už se dnes leckde docela daří. Je potřeba méně dětí? V množírnách bude méně zkumavek. Je potřeba více dětí? V množírnách bude více zkumavek. Počty obyvatel by se takto krásně dle potřeby regulovaly. Zajisté, že výchovu a výuku těchto dětí by zařizoval stát. Tyhle děti ze zkumavek by neznaly své biologické rodiče. No a co, vždyť to přece není podstatné. Stát jim dokáže zařídit život mnohem lépe, než by to dovedli obyvatelé v tradičních rodinách. I veliký Platón to takto navrhoval ve svém ideálním státu, kde děti nesmí znát rodiče. Tedy také žádná novinka, vše známo už před více než dvěma a půl tisíciletími.

Sexuální pud je mozkem v podstatě neovladatelný. Sexualita holt nemá skoro nic společného s racionalitou. Odbourání sexuality je dle všeho velmi příznivé pro rozvoj myšlení. Jako doklad pravdivosti tohoto tvrzení uvedu dva nezpochybnitelné důkazy.

Órigenés bezesporu patří k největším myslitelům a vzdělancům evropské civilizace. Narozen v roce 184 n.l. v egyptské Alexandrii a zemřel v roce 253 n.l. v libanonském Týru, takže čistým Evropanem zajisté nebyl. Tak tento génius, aby nebyl rozptylován sexualitou, se v mládí sám vyklestil. A skutečně u něj fungovaly špičkové myšlenkové procesy a tomu odpovídající myslitelské výtvory. Nejznámější a docela populární je jeho učení o apokatastazi. To na konci časů dojde k navrácení všeho k Bohu a k očistě všech vin. Órigenés nezná nějaké věčné tresty pro hříšné. Po apokatastazi Bůh věčné lidské duše zase obleče do hmoty, ale opět dojde k hříchu, neboť budou mít stále svobodnou volbu, takže zase zhřeší, a celý příběh začíná znovu, a pořád dokolečka dokola znovu to samé. Tak zvaný koloběžný vesmír. Tahle teorie se mi moc líbí.

Podobně na tom byl i čínský historik S’-ma Čchien, naprosto největší a nejschopnější historik celého našeho světa. Narozen 145 nebo 135 př.n.l. a zemřel v roce 86 př.n.l. Za ta tisíciletí se ještě nenašel nějaký jiný historik jemu roven. Také ho nerozptyloval sex (necloumali s ním démoni, že?), ale nevykastroval se sám, nýbrž k tomu byl donucen okolnostmi. Císaři se nelíbila historikova odpověď na položenou otázku a tak jenom mávl rukou a nařídil popravu. Podle tehdejších zákonů se odsouzenec mohl nejvyššímu trestu vyhnout tím, že se buď vykoupí, nebo se nechá vykastrovat. Na výkupné S’-ma Čchien neměl prostředky. Muž jeho postavení zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, tou by však zmařil přání otcovo i vlastní dokončit historické Zápisky, proto si vybral kastraci. Historické Zápisky tak mohl dohotovit. Zatím se mu nikdo ani v nejmenším nevyrovnal.

Takže Órigenés a S’-ma Čchien svými vytvořenými díly dokazují vysoce kladný vliv asexuálního života na myšlení.

Dnešní doba snadno a lehce všechny problémy se sexem vyřešila a už nedovoluje démonům cloumat s človíčkem. Dnešní sex? Pouhá zdravotní záležitost, něco jako sport, je potřeba pouze zklidnit hormony. A vadí to? Komu? Nám přestárlým? Nás už démoni opustili. A mladýma už necloumá vůbec nic. Ono poznávat oněch sedmdesát dva různých pohlaví dá pěkně zabrat, takže na reálný sex jim ani nezbývá času. Ono mnoho, velký počet fluidních pohlaví rovná se žádné pohlaví, takže býti bezpohlavním se stává realitou. No ale nějaké vysoké myšlenkové výkony „akosi nevidno“.

No a instituce manželství se nám před očima rozpadá a dostává také jiný význam – už to vůbec není o dětech. Slova jako matka, otec, rodič zaniknou. Pokud se výjimečně u někoho projeví touha po dítěti, tož oplodněné vajíčko donosí za peníze nějaká chudá dívka třeba z Indie. Většina mladých vůbec nepomýšlí pořídit si dítě. A ano, i moje vnoučata pud rozmnožovací nikterak neoslovuje. Ale zase se ani moc nepodivuji, co by totiž svým potomkům zanechali, co by po nich podědili? Dům se zahradou? Metrák zlata? Ha ha ha! Co by podědili? Nic, jenom dluhy.

Tož tak funguje Evropa. Je otázkou, zdali se to takto ujme a bude fungovat i v mimoevropských zemích. Budou nás napodobovat? Nebo nás budou považovat za zvrhlé perverzní dekadenty?