Komu zvoní hrana?

Ve článku Sputniku Ruskem zmanipulovaná pátá kolona rozkládá demokracii v Česku: „Lovci dezinformátorů“ končí spolupráci s vládou mne zaujalo několik pasáží, ale budu citovat asi tu nejzajímavější perličku.

„Skočili na špek obraně, kterou Facebook používá, že jde o svobodu slova. To vůbec není o svobodě slova. Právo mluvit neznamená mít právo tu vyřčenou zprávu šířit,“ domnívá se Vrabel.

Samozřejmě že Facebooku a komukoliv podobnému nejde o žádnou svobodu slova. Ale teze Právo mluvit neznamená mít právo tu vyřčenou zprávu šířit by se dala vykládat různými způsoby. Vize toho, že o tom, kdo a co bude moci šířit, nebude rozhodovat nikdo se světonázory euroatlantickými a liberálními, mě pobavila, protože cenzura, po které v zájmu „liberální demokracie“ někteří volají a která se někomu teď momentálně může náramně hodit, by při změněných podmínkách těm samým mohla být extrémně na obtíž a později i trnem v oku. A vzhledem k tomu, že euroatlantická civilizace je už především jen souborem nebetyčného pokrytectví a egoismu a jejich mocenských a ekonomických struktur, je v podstatě z historického hlediska jistotou, že ty podmínky se diametrálně brzy změní. Je jasné, že informační prostor nebude ovládat napořád. Takto skončily všechny říše, které svůj rozvoj spatřovaly v drancování dobytých území, což vždy narazilo na svoje meze. Navíc jediné nekolonizované území na planetě je už jen Antarktida a zčásti jen pár zemí, které jsou politickoekonomicky trochu mimo ta kolonizovaná území, a které mohou sloužit jako obraz nepřítele a zároveň jako poslední cíl imperialistické politiky Západu.

Otázkou jen zůstává, kdy se to změní. Vzpomněl jsem si na Věžákovy vize pádu dolaru a USA jako světového četníka a lídra. Jde tedy o to, co bude znamenat slovo brzy a jak se budou formovat nové systémy nezbytné pro fungování světa, aby se neocitl v anarchii, chaosu a možná i skutečné zkáze.

Domnívám se, že pro solidnější fungování systému nového navíc bude nezbytné, aby si při pádu říše ta mocenská arogance, která by pořád chtěla vládnout navěky věků a nikdy jinak, narazila pozadí a asi i ústa, protože ta arogance by byla pořád překážkou.

V korporátním fašismu stejně jako v jiných pohnutých obdobích naší historie platí Jiřího Suchého okřídlené: „Je nebezpečné domnívat se cokoliv“. Ale vzhledem k tomu, že i díky mocenským a ekonomickým ambicím výše jmenovaných struktur a jejich aroganci je svět sám o sobě velice nebezpečné místo k životu, asi nemá cenu se tolik zbytečně bát a dovolit si i svoje domněnky šířit.

Včera jsem vyslechl zajímavý rozhovor s panem Frantou, týkající se právě i svobody slova, demokracie, dezinformací a fackování novinářů. Moje vysvětlení hromadné obsese západu neustále a ve všem obviňovat Rusko z manipulace a vedení hybridní války z části spočívá i ve starém známém: podle sebe soudím tebe.

Zajímavě pokus demokracii ohýbat v zájmu cizích elit vměšováním se moci soudní do moci zákonodárné okomentoval skutečný nikoliv samozvaný bojovník proti dezinformacím pan Schneider.

Takový pokus má totiž společné jmenovatele s jinými aktuálními světovými událostmi (volby v USA, chování vládních představitelů např. na Slovensku,…). Dětinskost a v některých aspektech i ubohost.

A i na základě toho si dovolím vše shrnout svojí poslední domněnkou. Komu zvoní hrana?