Adventní čas

http://muzeum.varnsdorf.cz/foto/fotorok/2008/Lin_Adam_a_Eva.JPG


Blíží se vánoce, svátek narození Páně. Někteří teologové tvrdí, že Ježíš Kristus je vlastně druhé vtělení Adama, takže nebude od věci popsat i příběh Adama.

Bůh stvořil Adama z hlíny a vdechl mu duši. Adam byl tak krásný, že když spal, spletli si ho andělé s Bohem a zpívali mu Hosana a Halelujá. Teprve až se probudil, zjistili svůj omyl.

Adam byl ale pořád smutný, přesto že měl úplně všechno, vždyť žil v Ráji. Proč byl smutný? No, protože byl sám. Představme si jak chodil po Ráji sem a tam, tam a sem, dával pozor aby nezašlápl nějakého broučka či mravence, potkával tygry, lvy, slony, pohladil je po srsti, poškrabal slona pod krkem a podobně, ale co bylo nejdůležitější, neměl s kým promluvit, neměl se s kým ani pohádat. Občas se s ním sice Bůh procházel, ale Adam většinou mlčel a odpovídal docela neochotně, vždyť Bůh byl jeho tatínek, no a co si pořád povídat s tatínkem, to by nebavilo nikoho. Bůh ale brzo zjistil, že Adam je smutný, a tak se ho jednoho dne zeptal: „Proč jsi tak smuten a nevesel?“

A tu se Adam rozčilil a začal tatínkovi vyčítat: „Tobě je hej, Tobě je dobře, a vždycky Ti dobře bylo. Kdysis měl anděly a přestali Tě zajímat, já nemám žádné. A do dneška máš manželku Šekinu, a já nemám nikoho.“ (Šekina či Šechina = Boží přítomnost na zemi, někdy také stín Boha.)

Bůh mu odpovídá: „Ale Adame, vždyť já se pořád se Šekinou hádám, to vůbec není spokojený život, však proto jsem si taky stvořil tebe.“

Ale nedalo mu to, přemýšlel a přemýšlel, až přišel na to, že mu stvoří taky manželku a v duchu si říkal: „Když už jsi, Adame, tak vybuchl a hněvivě mne napadl, tak dobře, tak si to zkus stejně jako já.“ A stvořil mu ze žebra Evu. Od té doby mají všichni muži o jedno žebro míň, akorát se neví, jestli to žebro schází na levé nebo na pravé straně hrudníku. Navíc je velice zajímavé, že Adam a ani Eva neměli pupek, přece oni se nenarodili, nýbrž byli stvořeni. Udivuje mne, že i tak slavní umělci jako van Eyck, či Michelangelo, toto nevěděli a namalovali Adama a Evu s pupkem.

A taky se říká, že Bůh byl zlomyslný, když Adamovi stvořil ženu, protože velice dobře věděl, že za rok, za dva, tři roky, až se Adam s Evou navzájem úplně poznají, že bude konec jejich lásky a milování a že nastanou hádky a dokonce mezi nimi mohou lítat i facky. Místo aby přání Adamovi rozmluvil a vysvětlil mu, že je to přání nesmyslné a nerozumné, tak mu ho splnil. Říkal si v duchu: „Chceš to? Tak to měj. Kdo chce kam, pomožme mu tam.“

Od té doby Pán Bůh trestá člověka tím způsobem, že mu splní jeho přání. No a není to od Pána Boha zlomyslnost? Když má Pán Bůh někoho doopravdy rád, tak mu přece nebude plnit nesmyslná přání.

O tom, jak stvořil Bůh člověka se vypráví i tento příběh: Nejdříve sebral prach a hlínu ze země a vymodeloval člověka. Aby se nerozpadl, dal ho do pece vypálit. Když otevřel pec, zjistil, že člověk je moc připečený, byl úplně černý. Proto vymodeloval dalšího a taky ho dal do pece vypálit. Když ho vytáhl, byl zase nedopečený, úplně bílý. Zkusil to po třetí a teprve teď byl správně upečený, ani černý, ani bílý, byl tak akorát. Z toho připečeného vznikli černoši, z toho nedopečeného vznikli běloši a z toho správně upečeného vznikli cikáni. A slyšel jsem, že i indiáni.

***

Jak to dopadlo s Adamem a Evou, o tom někdy jindy.

Jestli se Vám to líbí, pošlu i osudy A a E mimo Ráj.

***

 

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku