Leden 26, 2012
Budoucí velké hnutí za občanská práva nemusí být založeno na rozdílech barvy pleti, pohlaví nebo sexuální orientace, ale na rozdílech třídních. Amerika se honosila vírou, že kdokoliv se může dostat do vyšších vrstev společnosti, pokud se bude snažit. To už dnes neplatí. A tady jsou důkazy proč ne:
1. Globalizace – S rostoucí globalizací má nyní Amerika více konkurentů a to přináší tlak na firmy, aby si konkurenceschopnost udržely. Ovšem místo toho, aby byly inovativní, se stávají línými, snaží se lehce se ze situace vykroutit a snižují mzdy nebo – ještě hůře – outsourcují služby za moře.
2. Technologie – Automatizované systémy vedly ke zdravějším pracovním podmínkám a snižujícímu se počtu pracovních sil. To není nic nového a děje se tak již po mnoho desetiletí.
3. "Deodborizace" – To je dnes horká zpráva novinových titulků a záměrem legislativy v mnoha státech Unie je vytlačení odborů. Je to rovněž významný faktor v nerovnosti příjmů. Pokud se projevovaly faktory jako globalizace a pokrok techniky, bylo obvyklé, že odbory byly protiváhou těchto tlaků. Výzkumy ukazují, že snižování role odborů je spojeno se zvyšující se ekonomickou nerovností. Ale podívejme se na to blíže. Součástí problému není jen ubývání odborové organizovanosti, ale i neúčinnost odborů. Nedokáží dělat to, co proklamují. Zahlcuje je byrokracie a na hlavní účel – reprezentaci pracujících – nezbývá čas. Na příklad odbory automobilového průmyslu UAW uvádějí na své web stránce, že 38 % jejich příjmů zůstává mimo centrálu. Ve skutečnosti se peníze dělí mezi státní, regionální a základní organizace. Vypadá to tak, že z každých zaplacených 100 USD zůstane v místní organizaci jen 6 USD. Zbytek spotřebovává odborová byrokracie. Tak odbory ztrácejí důvěru amerických dělníků a zřejmě právem. Když jedna pobočka UAW utratí 10 tisíc USD z příspěvků na poplatky za pronájem softbalového hřiště, je těžko věřit, že to pomůže dělníkům vybojovat lepší platy a pracovní podmínky. Jediným způsobem, jak to změnit, je neválet se v bahně nostalgie, ale definovat problémy, které vedou k poklesu hodinových mezd, ořezávání benefitů a zhoršování pracovních podmínek.
4. Degradace minimálních platů a průměrné hodinové mzdy – Minimální mzda ztratila v posledních desetiletích 9 % své kupní síly a průměrný hodinový plat se za posledních 50 let vůbec nezvýšil! Ovšem platy top manažerů stouply o 298 %! Jedno procento příjemců mezd dostává 23 % celkových příjmů, což je nejvyšší rozdíl od třicátých let minulého století. Je to způsobeno politikou omezování minimálních mezd, slabými odbory a předpisy o životním prostředí, které favorizují některá odvětví na úkor jiných. Poměr platu ředitele a dělníka v roce 1950 byl 30:1, V roce 2000 to bylo 350:1 a dnes je to již astronomických 500:1.
5. Náklady na vyšší vzdělání – V r. 1988 byly náklady na rok vysokoškolského studia asi 2800 USD. V r. 2008 tyto náklady stouply na 6500 USD / rok, tedy narostly o 130 %. Průměrné platy se za 50 let nezvýšily. Mizí možnost většiny Američanů získat akademický titul. Stejně mizí i možnosti podpory. Maximální výše podpory se od roku 1992 nezvýšila a zůstává na možnosti získat úvěr na čtyřleté studium ve výši 23 000 USD. To má za následek., že se studenti buď značně zadlužují, nebo si zkracují studium ze čtyř let na dva roky, nebo studium prostě vzdávají. To vše snižuje možnost se protlačit výše, než to dokázali jejich rodiče.
6. Příležitosti v malém podnikání – Malé živnostenské podnikání bývalo spásou v dobách recese a ekonomického poklesu. Dnes už tomu tak není. Proč? Z několika důvodů: Získat úvěr je nereálné, tržní podmínky vyhovují spíše velkým firmám (které mají investice na inovace) a ani politika naší vlády nepomáhá. Studie, zpracovaná v Reserve Bank of Boston, ukazuje, že malé firmy jsou neúměrně dotčeny recesí v důsledku několika faktorů, zvláště pak nedostatečným přístupem k penězům od úvěrových bank, krachem hypotéční bubliny, což omezilo přístup k hypotéčním úvěrům (což malé firmy používaly pro udržení cash flow) a neúčinné programy, jakým byl například Zákon o zaměstnanosti v malém podnikání z r. 2010, který uvolnil pouze 4 miliardy USD z 30 miliard USD, původně určených pro tuto oblast.
7. Zanedbávání veřejných služeb – Knihovny, sítě pro rekvalifikaci, vzdělávací programy a i oblast bezpečnosti občanů jsou ohroženy. Opatření, která pomáhala nižším třídám se uplatnit, nejsou zainvestovávána. Ve skutečnosti jsou omezována nebo rekordně rušena.
Přišla doba vystřízlivění a nákladem není jen pár pomocných programů. Doplatil na to "americký sen". Už nelze s jistotou říkat, že tvrdá práce a odhodlání pozvedne kohokoliv z chudých vrstev do vyšších tříd.
Nikdy v historii na tom nebyly děti v takovém rozsahu hůře než jejich rodiče. To už není "hořká politika závisti", jak se nedávno vyjádřil republikánský kandidát Mitt Romney. Je to realita nerovnosti v příjmech a neexistuje žádný pohyb, který by to mohl změnit.
Prezident Obama ve své řeči o Stavu Unie navrhl několik iniciativ pro boj s narůstající nerovnosti bohatství. Některé jsou slibné. Ovšem se zablokovaným Kongresem je jen malá naděje, že se kterákoliv z těchto iniciativ dostane zpět na jeho stůl k podpisu. Kandidát Romney není jediným Republikánem, který věří, že příjmová nerovnost a nemožnost se protlačit výše není úkolem k řešení – na rozdíl od přesvědčivého souboru dat, která ukazují něco jiného.
Převzato z Chicago Civil Rights Examiner
Překlad: onlooker
Foto: zdroj
