Amerika nezkrachovala a vláda věcí se opět vrátí lidu





Celý proslov Michaela Moora dne 5. března 2011 demonstrantům ve Wisconsinu v angličtině je na

 

http://www.michaelmoore.com/words/mike-friends-blog/america-is-not-broke

 

Trvání 29 minut, podstatná část následuje v překladu:

Amerika nezkrachovala.

V protikladu k tomu, čemu máte věřit podle těch, co jsou u moci, abyste se vzdali svých penzí, abyste se spokojili se snížením vašich platů a spokojili se se životem, jaký vedli vaši praprarodiče, musím říci: Amerika nezkrachovala. Zdaleka ne. Tato země se koupe v bohatství a penězích. Jenomže to bohatství a ty peníze prostě nejsou ve vašich rukou. To bohatství bylo pouze přesunuto největší loupeží historie od pracujících a spotřebitelů do bank a na účty těch ultrabohatých.

Dnes má pouhých 400 Američanů stejný majetek jako polovina všech obyvatel USA dohromady. 

Řeknu to ještě jednou. 400 nechutně bohatých lidí, z nich většina nějakým způsobem vytěžila zisky z přesunu mnoha biliónů dolarů z kapes daňových poplatníků při „záchraně“ bank v r. 2008, má nyní stejný objem akcií a majetku, jako má dohromady 155 miliónů Američanů. Pokud se v sobě nenajdete odvahu nazvat to finančním pučem, pak prostě nejste dost poctiví a netroufáte si říci nahlas pravdu, kterou cítíte ve svých srdcích.

A já vnímám, proč tomu tak je. Abychom si přiznali, že jsme nechali malou skupinu lidí, aby se zmocnili a nahrabali pod sebe většinu bohatství, které představuje naše ekonomika, znamenalo by to, že musíme přijmout ponižující vědomí, že jsme přenechali naši cennou demokracii této zazobané elitě. Wall Streetu, bankám a pěti stovkám podniků s největšími tržbami ze seznamu časopisu Fortune. To oni nyní řídí naši republiku, a až do minulého měsíce jsme se my ostatní cítili úplně bezmocní, neschopní najít cestu, jak s tím něco udělat. 

Mám jenom diplom ze střední školy, ale když jsem chodil do školy, musel každý student absolvovat jeden semestr ekonomiky, aby mohl odmaturovat. A tehdy jsem se naučil toto: Peníze nerostou na stromech. Rostou, když vyrábíme věci. Rostou, když máme dobrá zaměstnání s dobrými platy, které používáme na to, abychom nakupovali věci, které potřebujeme, a vytvářeli tak další pracovní místa. Rostou, když máme vynikající vzdělávací systém, který umožní, aby vyrostla nová generace vynálezců, podnikatelů, umělců, vědců a myslitelů, kteří přinesou nové velké ideje pro tuto planetu. A tyto nové nápady vytvářejí nová pracovní místa a příjmy pro stát. Pokud však ti, kteří mají nejvíce peněz, neplatí svůj férový podíl daní, nemůže stát fungovat. Školy pak nevyprodukují nejlepší a nejchytřejší, kteří budou vytvářet ta pracovní místa.  Pokud si bohatí ponechávají většinu svých peněz, pohleďme, co s nimi dělají: Bezstarostně s nimi hazardují na Wall Streetu a ničí naši ekonomiku. Krach, který vyvolali, nás stál miliony pracovních míst. A bez nich se snížily daňové příjmy státu. Všichni nakonec utrpěli tím, co udělali bohatí.

Moji přátelé, národ nezkrachoval. Wisconsin nezkrachoval. Říkat, že země je před krachem, je velká Lež! Je to jedna ze tří  největších lží desetiletí: 1) Amerika krachuje, 2) Irák má zbraně hromadného ničení a 3)  Packers nevyhrají Super Bowl (finále amerického fotbalu) bez Bretta Favreho.

Pravdou je, že se kolem nás točí hodně peněz. HODNĚ. Je to proto, že ti, kteří jsou u vesla, přesunují své bohatství do hlubokých studní na jejich dobře střežených pozemcích. Oni vědí, že spáchali zločiny, aby si je opatřili, a vědí, že jednou budete chtít vidět část těch peněz, které bývaly vaše. Proto koupili a zaplatili stovkám politiků v celé zemi, aby se za ně brali. Pro případ, že by to nefungovalo, však mají své ohrazené komunity, a luxusní tryskáč má vždy plné nádrže a nastartované motory, a je připravený na den, o kterém věří, že nikdy nepřijde. Aby zabránili příchodu toho dne, kdy lid budou požadovat, aby se jeho země vrátila do jeho rukou, udělali dvě velice chytré věci:

1. Kontrolují zpravodajství. Tím, že vlastní většinu medií, mohou zasvěceně přesvědčovat mnoho Američanů (kteří nemají prostředky a netuší), aby si koupili jejich verzi Amerického snu a volili jejich politiky. Jejich verze toho Snu říká, že i vy můžete být jednou bohatí — to je přece Amerika, kde je všechno možné, jen když se snažíte!  Šikovně vám poskytli uvěřitelné příklady, aby vám ukázali, jak se chudý hoch stal bohatým mužem, jak se dítě samoživitelky z Havaje může stát presidentem, jak se mladík se středoškolským vzděláním stane úspěšným filmovým producentem. Budou vám tyto příklady přehrávat znovu a znovu po celé dni, tak abyste se nepokusili zvrtnout běh věcí, protože i ty — ano i ty! – můžeš být jednou bohatý – být prezidentem – stát se filmovým producentem! Vzkaz je jasný: měj hlavu sklopenou až k pasu, moc si nevyskakuj a vol takovou stranu, která pečuje o bohaté, protože i ty přece můžeš být jednou bohatý! 

2. Vytvořili jedovatou pilulku, o které vědí, že si ji nikdy nebudete chtít vzít. Je to jejich verze vzájemně zajištěné destrukce. Když pohrozili aktivací této zbraně hromadného ekonomického zničení v září 2008, tak jsme jen žasli. Ekonomika i burza šly do vývrtky a banky byly chyceny, jak realizují celosvětově „letadlo“, kterému v Americe říkají Ponziho podraz. Wall Street vydal toto varování: Buď nám předáte biliony dolarů od amerických daňových poplatníků, nebo zlikvidujeme tuto ekonomiku! Buď poslechnete, nebo „sbohem úspory“! Sbohem důchody! Sbohem aktiva Spojených států! Sbohem pracovní místa, domy a budoucnosti! Byl to strašlivý průser a všichni se z toho podělali: „Hele, vezměte si naše peníze! Je nám to jedno. Třeba i natiskneme pro vás další! Jen si je vezměte! Ale prosím, nechte nás aspoň žít, moc prosíme!“

Šéfové správních rad a hedgeových fondů nemohli skrýt svůj smích, svou škodolibou radost a po dalších třech měsících si již vypisovali veliké bonusové šeky a obdivovali se, jak perfektně obehráli tenhle národ naivních hlupáčků. Milióny stejně ztratily své zaměstnání a milióny ztratily své domy. Ale revoluce se nekonala (viz bod 1). 

Až nyní. Ve Wisconsinu! Nikdy dříve jsem jako občan Michiganu neměl větší radost, že s vámi sdílím Velké jezero. Vzbudili jste spícího obra, pracující Spojených států amerických. Nyní se země třese a klouže pod nohami těch, kteří jsou u moci. Váš vzkaz inspiroval lidi ve všech padesáti amerických státech a ten vzkaz je: MÁME TOHO DOST! Pošleme do háje každého, kdo říká, že Amerika krachuje. Je tomu právě naopak! Jsme bohatí – talentem, nápady, poctivou prací a – ano – láskou. Láskou a soucitem k těm, kteří ne vlastní vinou skončili jako ti nejmenší mezi námi. Ale i oni stále žádají to, co my všichni: Chceme zpět naši zemi! Chceme zpět naši demokracii! Spojené státy americké! Nikoliv Korporátní státy americké. Ale Spojené státy americké!

Jak toho docílíme? Ano, uděláme to kouskem Egypta zde, kouskem Madisonu jinde. A zastavme se na chvilku a připomeňme si, že to byl chudý prodavač ovoce v Tunisu, který obětoval svůj život proto, aby svět se mohl zamyslet nad tím, proč stát řízený milionáři pro milionáře je urážkou svody, morality a lidskosti.

Děkuji Wisconsinu. Dokázali jste to, že si lidé uvědomují, že nastala naše nejlepší a poslední šance zachytit poslední nitku toho, co zůstalo z našeho vědomí, že jsme Američané. Tři týdny jste stáli na mrazu, spali na zemi, utíkali z tohoto města do Illinois — ať to bylo, co to bylo, udělali jste to a teď je jedna věc jistá: Madison je jen počátek. Samolibí bohatci blafovali o tom, jakou kartu mají v ruce. Nemohli být spokojeni s penězi, co již urvali ze státního pokladu. Nebyli spokojeni s tím, že zlikvidovali miliony pracovních míst a poslali je za moře, aby byli vykořisťováni chudí jinde. Ne. Oni chtěli mít ještě více – něco, co je nad všechny poklad světa. Chtěli naši duši. Chtěli nás zbavit naší důstojnosti. Chtěli nás umlčet a šoupnout někam dolů, abychom si ani nemohli s nimi sednout ke stolu a vyjednávat o prostých věcech, jako kolik dětí má mít učitel ve třídě nebo má-li každý policista mít neprůstřelnou vestu anebo jestli pilot potřebuje o pár hodin více spánku, aby mohl vykonávat své řemeslo — a to jsou místa za 19 tisíc dolarů ročně. Ano, to je plat, který dostává pilot – nováček, se kterým jsem dnes do Madisonu přiletěl. Řekl mi, že už ani nedoufá ve zvýšení platu. Všechno, co nyní chce, je trochu větší odstup mezi svými lety, aby nemusel spát ve svém voze, než zase půjde do služby na O´Harově letišti. Tak hluboko jsme klesli! Bohatí nejsou spokojeni s tím, že mu platí pouhých 19 tisíc dolarů ročně. Oni ho ještě připravují o spánek. Oni ho ponižují a dehumanizují a nechávají ho rýt hlavou ve sračkách. No a co, vždyť je to pro ně jen sliz.

A to, moji přátelé, je fatální chyba Korporátních států amerických. Tím, že se nás snažili zničit, porodili hnutí — hnutí, které se stane masivní, nenásilnou revolucí po celé zemi. Víme všichni, že jednou musí přijít zlom a kdy nastane, to je jen na nás. Lidé v mediích to zatím nechápou. Říkají, jak je překvapil Egypt, že nečekali, co se tam stane. Nyní jsou překvapení a vypadli ze své role, když vidí, jak statisíce lidí přišly během tří týdnů do Madisonu za tohoto brutálního zimního počasí. „Proč tady všichni stojí v mrazu? Vždyť v listopadu byly volby a tím je to odbyté!“

„Tady se něco děje, a že nevíte, co se to děje…?“

Amerika nekrachuje! Jedinou věcí, která krachuje, je morální kompas našich vládců. A my musíme ten kompas opravit a začít si sami řídit naši loď. Nezapomeňte, že dokud platí naše Ústava, tak platí, že jedna osoba je jeden hlas, a to je to, co bohatí nejvíc na Americe nenávidí — třebaže se zdá, že mají všechny peníze a všechny trumfy v ruce, neradi si uvědomují jednu neotřesitelnou skutečnost: Nás je víc než jich!

Madisone, neustupuj. Jsme s tebou. A společně zvítězíme.

Překlad: onlooker

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments