Rok dvacátý druhý po pádu komunistického totalitního zřízení. Říkali mu, jeho funkcionáři, reálně existující socialismus. Směšné. Dnes máme reálně existující kapitalismus, který právě – coby jádro státního zřízení – krachnul. Tragické, i když ne ojedinělé. V poněkud kulturnější a civilizovanější podobě se to odehrává po celém světě.
Jestliže se ministr financí, opilec chováním a kokot dle vlastního prohlášení, musí uchýlit ke zdražení všech základních životních potřeb, protože neumí vybrat od podnikatelů i řemeslníků daně (a pokuty ve výši desítek miliard jim odpouští), pak je to zásadní selhání režimu. Jestliže oficiální nezaměstnanost dosahuje deseti procent ekonomicky činného obyvatelstva a jestliže ta neoficiální bude ještě vyšší, vždyť řada občanů se do statistik nedostane, pak tento systém nemá právo na další ekonomickou existenci, je esenciálně neschopný. Jestliže jsou občané vystaveni naprosté nejistotě ve zdravotní péči, zatímco hydry farmaceutických firem, dodavatelů přístrojů a služeb, zadavatelů zakázek a šéfů pojišťoven, včetně ministerských úředníků, jenom kvetou, tloustnou a mlaskají, pak se jedná o klasický příklad toho, že privatizace veřejných služeb je kriminální cestou do pekla. Jestliže se ke stejnému zločinu chystají v důchodovém zabezpečení (příprava dvacetimiliardového transferu z veřejných peněz kamarádíčkům loupežníčkům v privátních penzijních fondech), tak se pravicoví neoliberální šílenci snad už úplně zbláznili.
Globální kapitalismus v čele se svým předvojem, Spojenými státy, se během dvaceti let po pádu komunismu zdiskreditoval do té míry, že je jenom otázkou času, kdy odpor většiny společnosti k němu přeroste v nestabilitu vyššího řádu, ve které pak nic nebude nemožné. Všechno svědčí pro to, že současní kapitalističtí vlastníci a jejich pohůnkové, manažeři a politici, jsou ve svém prospěchářství natolik hloupí, že téhle bouři zabránit nedokážou. Po nás potopa.
Tragédie se stále ještě odehrává na půdorysu politického systému parlamentní demokracie, ve kterém si volič tuhle neschopnou sebranku politiků do svého čela zvolil. Neschopnou proto, že o regulacích globálního a finančního kapitálu jenom žvaní ve chvílích, kdy je nejhůř, ve skutečnosti však krádeže a krachy finančních elit flastruje z peněz daňových poplatníků. A na ty je nutno pohlížet jako na prostředky celé společnosti, komunální, protože byly kooperativní činností všech lidí (a ničím jiným) skutečně vytvořeny. A rozhodně na ně nepohlížet jako na záchranný člun a pojišťovnu pro podnikání té nejhnusnější kapitalistické verbeže, finančního milieu.
Proč je volič takový (zkráceně řečeno) idiot, že si jako svou reprezentaci volí neschopné a prospěchářské lumpy?
Zřejmě proto, že je skutečně natolik hloupý, že si nic jiného nezaslouží. Z podstaty tohoto fenoménu. Voda je také mokrá proto, že je mokrá. A tak si u nás, za sanitární pomoci pánů Kubice, Dalíka, Zelenky, Mádla, slečny Issové, humanitární vlivové organizace jisté zpravodajské služby (studentské volby) a všech rozhodujících médií, včetně veřejnoprávních, ve formálně svobodných volbách posadil do Strakovky intelektuální i charakterové příšerky a na Hrad, zprostředkovaně, zombie.
Jaký lid, taková vláda a naopak.
To druhé se vědělo vždycky: Cuius regio, eius religio.
To první, o vynikajích vlastnostech lidu obecného, to také není novinka.
Tedy vše při starém.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
(Diskuze je otevřena také ZDE.)
