Jeden z prvních ministrů za OF, MUDr. Martin Bojar, proslul dopisem, který se podivoval nad praktikami výrobce a distributora krevní plazmy. Dopis chápal uvedený výrobce jako hanění své firmy a maření velmi lukrativního byznysu, a tak zřejmě dodnes se Česká republika potýká s možností platit nekřesťanské peníze za prohranou arbitráž, anebo při každém vývozu státního majetku riskovat exekuci.
I když je tento případ extrémní, není vyloučeno, že cizí firmy, které investovaly do alkoholového byznysu u nás, se budou cítit prohibicí poškozeny, a poženou stát před soudy či arbitráže. A ten pak "vyžene" peníze z kapes daňových poplatníků. Jakkoli správné bylo Hegerovo rozhodnutí, kterým 12. září 2012 zakázal rozlévaný alkohol u stánků, jeho následné páteční rozhodnutí (14. 9.) už je sporné. Sporné proto, že v té době už bylo zainteresovaným orgánům zřejmě známo, které konkrétní lihoviny se na smrtelných otravách podílejí. I po dvou dnech je seznam vinět "velejemných lihovin" na Aktuálně.cz nebo i jinde stále stejný, a proto mi uniká smysl zákazu prodeje zahraničních alkoholů typu Beefeather, London dry gin. Zvláště, když všechny lepší značky disponují, kromě své litrové, sedmičkové či půllitrové verze také suvenýrovým provedením o 0,05 l. Ano, jde o ony pěti až deseticentimetrové lahvičky přesných kopií standartních nápojů, které kromě kolku (je zanedbatelný, protože zřejmě padělatelný) obsahují úzké hrdlo, kam vpravit pančovaný alkohol jde snad možné pouze injekční stříkačkou (a to se vyplatí?)…
Zákaz distribuce a nabízení alkoholu je momentálně možná správný. Je ale zapotřebí si uvědomit, že jde o správní akt. Mít za to, že v horizontu 72 hodin, tedy několika dní, jak říkali zástupci ministerstva zdravotnictví, bude odvolán, je iluzorní. Možná bude časem omezen jen na některé značky ((a nastane boj státu, likérek a dovozců), spíše však je nutno počítat s tím, že tak, jak Leoš Heger konstatoval – vydrží až do Vánoc. Možná déle. Pokud by kromě promilového "rozčlenění" od 20 % výše bylo v zákazu jasně stanoveno, v jakých baleních prodej možný je a není (dočasně), stát by se vyhnul možným budoucím problémům. Firma XY, nabízející třeba tequilu, by si stěží mohla nárokovat odstupné, pokud by její nabídka v suvenýrovém provedení 0,05 l nebyla omezena. Naopak, zvýšil by se konzum, pokud by suvenýrové provedení (jeden panák) bylo dostupné všude a všem. Tak jako v údajně "prohibiční" Skandinávii.
Souhlasím s tvrzením, že alkohol v láhvi si odnesete jen ze Systembulagetu. Ale koupit ho a dát si "do nosu" můžete v každé lepší hospodě, které, třeba v Malmö, naleznete dvě i tři v jedné ulici. Plenění hotelových barů na pokojích nemá tedy oporu v logice (nevěřím, že pidiflašku Chivas Regal někdo pančuje), ale ani v Hegerově vyhlášce. V ní se praví, že právnická osoba smí – ex policite- jiné právnické osobě alkohol "vydodat". Takže hotel (s. r. o. nebo a. s.) by neměl mít problém, pokud pronajímá pokoj třeba firmě Qatar Airways, ho i celý, včetně minibaru, vyfakturovat. Zda ho vypije v noci pilot Qatar Airways (příklad), nebo zda bude vyskladněn na palubu letu QAT 009 je, z hlediska vyhlášky, zřejmě irelevantní. Vztah právnická osoba- právnická osoba zůstal, podle představ, zachován. Nakonec se ukáže, že Heger vyťal hlavnímu hygienikovi finančně personální ťafku, ale že bez hlavního hygienika to prostě nejde, ať už je – nebo není – zapojen do "nákupu poradenství" za jakési dva miliony. Realizace zákazu bez Vít-Vychodilova poradenství (k němuž mohu mít výhrady), nás – s rozumem páně Hegerovým – může přijít i na pár desítek miliard. Nás. Nikoli je.
Stanův komentář: A možná nastal čas prohlédnout si alkohol pod mikroskopem. (námět Hudryper) Co myslíte, byla ta krása také pančovaná?
