Když jsme si vyjasnili roli vysoce obohaceného uranu, valícího se proudem ze zbraňových skladů SSSR a USA a dotujícího v průběhu posledních 20ti let svou nízkou netržní cenou výrobu elektřiny z jádra na západě, vrátíme se z nedaleké slavné minulosti do podstatně smutnější a neslavné současnosti a též k nejisté budoucnosti světové jaderné energetiky.
Je možné říci, kolik bude stát uran zítra a kdo bude za co stát ve světě, až nadejde jaderné jitro? Ano, je to možné. A nejen to, dokonce nelogické a bláznivé kroky Německa a Japonska, páchajících před našima očima “ekonomické harakiri”, jsou již dávno spočítány, započítány a nejen to, pravděpodobně kdesi schváleny jako správné a zcela odpovídající “potřebám revolučního okamžiku”.
A okamžik, pánové, vypadá takto…
To je jaderný svět v roce 2010.
Před Fukušimou a před “Německým konsensem” z roku 2011, který Německu ponechal pouhý “pahýl” jeho efektivní jaderné generace elektrické energie, když naráz zmenšil počet funkčních energobloků ze 17 na 9. Je možné, že kdyby si Německo neponechalo tento “záchranný člun” (a strana “zelených” chtěla zavřít všechny německé JE), že bychom dnes neprobírali situaci okolo prodeje zemního plynu “Gazpromem” na evropském trhu ale místo toho bychom s napětím sledovali reportáže z dalšího blackoutu uprostřed Evropy.
Mimochodem, tato situace byla rozebrána již dávno a beze mě, a nadcházející zima nejspíš jenom rozšíří statistiky o tom, jak jsou stabilní výrobní kapacity a přenosové sítě za přítomnosti tak příjemných z hlediska dispečerského řízení zdrojů, jako je vítr a sluneční energie, a nepřítomnosti “neekologických” JE.
No a německý průmysl masově nakupuje (suprise! suprise!) záložní pístové agregáty na plyn, a energetické společnosti hovoří o užitečnosti instalace elektrocentrály na plyn, která může alespoň zachytávat “padající kalhoty” těch tak vášnivých a nestálých hochů, jako jsou vítr a slunce. Neboť uhelné elektrárny nejsou schopny zvyšovat výkon tak rychle, jak je potřeba z hlediska stability sítě.
A za celý ten bordel může, jasná zpráva, osobně Putin a jeho vlivový agent – kryptokomunistka Angela Merkelová.
Spotřebovávat budeme málo. A jenom krátce.
Obecně, vycházejíce z představ jako “a co se stane, když zavřeme všechny ty zatracené reaktory”, které jsou velmi nevlídně diskutovány ve mnou výše uvedených zdrojích, dostáváme následující obrázek. Nejprve však prosím, aby se od obrazovky vzdálily děti, hypertonici a těhotné ženy.
K roku 2030 se spotřeba plynu v německých plynových elektrárnách zdvojnásobí a dosáhne úrovně 38 miliard m? zemního plynu ročně. Abychom tu cifru správně pochopili – dnes celé Německo spotřebovává přibližně 100 miliard m? zemního plynu ročně. Takže bude spotřebovávat 119 miliard m?.
Plynové elektrárny, při současně v Německu platných cenách za elektřinu, jsou ziskové pouze ve špičkách odběru – kdy mnohé průmyslové závody platí za elektřinu podle vyšších tarifů. Takže, pokud se podmínky nezmění a pokud německá vláda nehodlá, navíc k již preferované “zelené” elektřině, dotovat výrobu elektřiny z plynu, bude nutné základní sazbu za elektřinu poněkud zvednout.
Žádné “nové technologie”, dokonce ani v perspektivě, nedovolí plynovým elektrárnám vyrábět elektřinu levněji. Současné, na špičkové technologické úrovni, jedny z nejlepších na světě, paroplynové jednotky s kombinovaným cyklem společnosti Siemens dosahují efektivnosti v transformaci energie plynu na elektřinu na úrovni 60%. Inženýři od Siemense říkají (srabi!, chybí jim elán!, kde je kreativita!), že dokážou to procento zvednout na 61%, ale dál už jít nechtějí, protože na značce 70% je čeká setkání s duchem dědečka Carnota a vůbec – už tak udělali, co se dalo.
Je třeba říci, že poloha Německa ve středu “ostrova Evropa” (přes Německo se přenáší elektrická energie mezi s ním sousedícími státy) a využití regulačních možností německé sítě ne k zabezpečení těchto přenosů, ale k jejich využití k dispečerskému řešení vlastních problémů ve výrobě elektřiny, vytváří další zajímavou skutečnost – místo “pevné páteře” evropského elektrárenského systému se Německo stává jeho slabým článkem.
A?
A dále – spotřeba plynu pro výrobu elektrické energie vzroste v Holandsku do roku 2030 o 55% – na hodnotu 17 miliard m? zemního plynu ročně, ve Velké Británii – o 6% na hodnotu 34 miliard m? ročně. A to, znovu opakuji, výlučně pro zabezpečení výroby elektřiny, jako náhrada uzavíraných JE a tlumení výkyvů způsobených větrem a sluncem. Růst spotřeby plynu pro průmysl a domácnosti půjde svou vlastní cestou.
Kromě toho, k zabezpečení nárůstu spotřeby plynu nutného k výrobě elektřiny je třeba udělat ještě několik věcí (úplné drobnosti, prosím vás… něco jako ostříhat si nehty v rámci shazování přebytečných kilogramů) jako například: zvýšit kapacitu podzemních zásobníků zemního plynu zhruba o 12-18%, zajistit vysoce efektivní dispečerské řízení plynových sítí, umožňující prakticky okamžitě dodávat potřebná množství plynu podle požadavků plynových elektráren, no a naprosto totálně předělat mnohé aspekty infrastruktury distribuce plynu, zahrnující, ale neomezující se položením nových plynovodů, výstavbou nových kompresorových stanic, pohotovostních zásobníků plynu, automatizovaných regulačních systémů atd.
Většina “normálních Němců” nevnímá tu situaci hlouběji, než jako “větrník na zadním dvorku, sluneční panel na střeše a penízky od elektrárenské společnosti se jen sypou”. Chcete-li, můžete být účastni tohoto způsobu myšlení, působivé a symbolické, speciálně jsem si vyžádal souhlas s umístěním odkazu na tento podivuhodný chod vědomí.
Zkrátka, přátelé, pohlédněte jim do tváře:
Seznamte se: noví zaměstnanci “Rosatomu” němečtí nezaměstnaní. JE Grafenrheinfeld bude uzavřena v roce 2015.
Situace s odmítnutím atomové energie Japonskem vůbec vypadá jako překračující rámec dobra a zla. Stát, vyrábějící třetinu elektrické energie v jaderných reaktorech, má v důsledku havárie ve Fukušimě v chodu pouhé 2 reaktory z 54.
A pokud stále věříte, že “si to ještě rozmyslí”, přečtěte si poslední novinky týkající se reaktorů v Oi – veřejnost požaduje jejich uzavření, odůvodňujíc to tím, že houslistu nepotřebujeme prefektura má elektrické energie dostatek. Hloupost – to je jednosměrná jízdenka.
Jak již jsem napsal dříve “vstup do klubu – rubl, výstup – kopějka, další lístek neprodáváme”.
Přitom, jestliže v případě Německa se Němci přeci jenom nacházejí uprostřed hustě obydleného kontinentu a teoreticky mohou očekávat alespoň jakous takous pomoc od sousedů – v případě Japonska je odmítnutí jaderné energie klinická diagnóza. “Šamane, bílý doktor říká, že je nutné ho uříznout. Bílý doktor lže. Není třeba řezat. Upadne sám.”
Energii, ze které je možno nasekat novoučké, čerstvoučké kilowaty, je napřed nutné na japonské ostrovy dovézt. Ovšem dnes, kdy veškeré uhlí v tichooceánské oblasti již spotřebovávají Čína a Indonésie, zbývá pouze zemní plyn. Přičemž ten nejdražší, zkapalněný.
Takže, pokud někdo toužil spatřit druhou část “jaderného klubu” a stěžoval si, proč Německo a Japonsko které mají tolik reaktorů, se stále neobjevují v prvních řádcích tabulky “vedoucí skupiny” tohoto materiálu – tady je, druhá část Merlaisonského baletu (*):
Lídři – Severní Korea a Israel! Státy s nejasnou minulostí a ještě méně jasnou budoucností. Ale – již drží jaderný klacek v drobných, ale ostrých zubech.
Dále – perspektivní nováčkové. A pozor, všichni se zelenými lístky, na kterých jsou čtyři písmena azbukou “VVER”. Pak je ještě Indonézie, mnou nezaslouženě opomenutá, ale tam ještě přemýšlí. Nejspíše si ale také vytáhnou lístek s nápisem “VVER”.
Další – “eskadra smrti”. Červeně. Ti co odmítli jadernou energii. Kazachstán, Kuba – zvolili svou cestu, těžkou, ale originální. Nebo, jinak řečeno – Kuba nestihla doplout k “jaderným zítřkům”, kdežto Kazachstán, který odstavil svůj reaktor v “udatných” 90tých letech, se zatím rozhodl stát “mladším partnerem” Ruska v rámci nového projektu Zatím jsou mezi červenými. Možná vyplavou, možná ne.
Ale takové země jako Rakousko, Německo, Itálie, Litva, Polsko, Filipíny a Japonsko – zjevně nastoupily na špatnou loď.
Dnes se tam snaží nalákat i Indii. A jacísi cizí lidé v civilu nevtíravě vysvětlují místním rybářům, že “spustí reaktor – a všechny ryby zmizí”.
Zdá se, že vyprávět o dvouhlavých rybách v Indii nemá smysl – mezi jejich božstvy jsou daleko zajímavější existence. Jednodušší je rovnou prohlásit: “Ryby nebudou. A může za to JE”.
Odkud se bere toto hromadné šílenství průzračné rádiofobie u všech těch, co shodou okolností usedli do loďky západních jaderných technologií nebo jen prošli kolem?
Kdo dává znamení? Proč?
Odpověď je zajímavá.
Budete se ale smát. Můžou za to Rusové. Jenom se to dnes nesmí říkat nahlas – a proto je nutné podrážet kamarády, jinak nezbyde ani nám samotným.
Tak čeho se dnes nedostává západní jaderné energetice?
A proč si všichni, pro všechny případy, vytahují zelený lísteček s nápisem “VVER/Rosatom”?
(*) – Poznámka překladatele – Merlaisonský balet (Le ballet de la Merlaison – Balet o lovu drozdů), balet o 16! dějstvích, zkomponovaný francouzským králem Ludvíkem XIII.
Převzato z ostrova Janiky
