Listopad 04, 2011
Matka ministra Kocourka získala za záhadný prodej cenných papírů Key Investments 16,4 mil. Kč. Stalo se to v roce 2008, kdy byl Kocourek předsedou dozorčí rady ČEZ. A nic.
Státní správa je neefektivní, netransparentní a zpolitizovaná. Tvrdí to speciální komise ministerstva vnitra. A nic.
Miliardový tendr na svoz pražského komunálního odpadu provázejí podezřelé okolnosti. Za nejvýhodnější nabídkou stojí jen pár dní stará firma, navíc založena „ na klíč“. Tisk poukazuje na to, že v Pražských službách, kterým šéfuje bratr Martina Romana, má prý majetkový podíl i vlivné pražské duo Janoušek – Hrdlička. A nic.
Ministr zdravotnictví jmenoval šéfem IKEM Aleše Hermana, který je stále vázán konkurenční doložkou ke společnosti Agel miliardáře Chrenka. A nic.
V parlamentu jede hazardní lobby na plné obrátky. A miliardy z hazardu dál tečou, jak voda v cedníku. A nic.
Březina zůstal neprůstřelný. Koalice ČSSD – ODS jej podržela. A nic.
Příští rok bude hůř, předpovídá ONB vývoj ekonomiky. Poslanci se mezitím přou o stravenky a tahají čísla, jak králíky z klobouku. A nic.
Vila zavražděného kmotra Mrázka je na prodej za 70 – 100 mil. Kč. Jeho údajný archív i vrah neznámý. Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Další šikula Krejčíř dělá „reklamu“ své vlasti v JAR. A nic.
„O tempora, o mores“. A to tak, že současná podoba správy země je již nereformovatelná. Není totiž co reformovat a hlavně koho. Náš svět se rozdělil na ty, kteří v tom umí chodit, a patří do té správné party, a na ty ostatní. Ta první skupina není příliš početná, ale ovládá téměř celý stát. Jak dlouho ještě? To záleží na okolnostech. A nejde již o nic jiného, než o podobu naší „demokracie“.
A na závěr si dovolím citát ze svého vlastního textu „Dnešní česká cesta demokracie“, který jsem publikoval 19.1.2010: „Demokracie bývá zpravidla ohrožena tehdy, když v dané zemi dojde k nečekaně rychlému ekonomickému úpadku, když je veřejnost přesvědčena o korupci vládnoucích elit, když je ve společnosti posilován pocit bezmoci, bezpráví a sociální nespravedlnosti, a když dojde k hodnotové krizi, tedy krizi odpovědnosti a důvěry. Obávám se, že se již nalézáme na prahu této situace“.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
