O tom, co se událo 21. srpna 1968 v tehdejším Československu se dnes snad již učí i žáci základních škol v Česku i na Slovensku.
Mnozí svědci již zemřeli, mnozí emigrovali. Byli jich tisíce. Ne všichni vědí, že cesta do emigrace, do zemí celého světa, hlavně USA, Kanady, Austrálie, ale i jiných západoevropských státu vedla právě přes Rakousko.
I emigranti již zestárli, mnozí jsou dnes nemocní a mnozí už nejsou mezi námi. O to s větší radosti teď píši tyto řádky, abych všem těm ještě žijícím účastníkům oné doby přiblížil ten moment, který jim emigraci vůbec umožnil.
Rakouský rozhlas Ö1 dnes vysílal v relaci "Erfüllte Zeit" rozhovor s Prof. Dr. Walterem Kirchschlägerem o jeho vzpomínkách na tu dobu. V srpnu 1968 mu bylo 21 let, byl studentem teologie na Gregoriánske univerzitě v Římě. Později se stal významným rakouským odborníkem na Nový Zákon a svou pedagogickou kariéru zakončil jako rektor katolické univerzity v Luzernu, kde žije dodnes.
Na otázku redaktora, kdo z lidí měl v životě na něho největší vliv, Walter Kirchschläger řekl: "Kardinál König a můj otec… Za vůbec nejsilnější moment z mého života považuji srpen 1968. Bydleli jsme tehdy v Praze, kde můj otec působil jako rakouský velvyslanec. Když nastala invaze vojsk Varšavské smlouvy, hlavně Sovětského Svazu, přišlo požádat o víza na rakouskou ambasádu v Praze více než 5.000 lidí. Otec všem víza dal. Pár hodin nato přišla z Vídně zpráva, že musí zastavit udělování víz, protože Rakousko si nemůže dovolit přijmout tolik utečenců. Otec okamžitě odpověděl a snažil se rakouské vládě přes tehdejšího ministra zahraničí Kurta Waldheima vysvětlit, že to nemůže kvůli svému svědomí stopnout, že v Praze jde lidem o život a nikdo neví, kdy okupace skončí a co všechno s sebou přinese. Rezolutně žádal vládu, aby své rozhodnutí ještě jednou přehodnotila, v opačném případě odstoupí z postu rakouského velvyslance. Nastalo několikahodinové čekání, nikdo z mé rodiny nevěděl, jaká odpověď přijde z Vídně. Otec nás pomalu připravoval na rezignaci, balení kufrů a návrat do Rakouska. Ve 20:30 hod přišla z Ministerstva zahraničí z Vídně depeše, že může udělovat víza v neomezeném počtu. To, co pak následovalo, je již známé: Do Rakouska se tehdy usídlily tisíce Čechů a Slováků a mnohým jiným tisícům Rakousko umožnilo odchod do demokratických zemí celého světa. Kdykoliv si dnes vzpomenu na to, co jsme tehdy v Praze prožívali a jak nekompromisně tehdy můj otec jednal, zaleje mne pocit radosti a obrovský vděk za to, jak se tehdy můj otec zachoval." Rudolf Kirchschläger, 1915-2000, se později stal rakouským prezidentem, jedním z těch, na koho si dodnes s hrdostí vzpomínají lidé napříč všemi politickými stranami v Rakousku.
Zdroj informace:
Rozhlas Ö1
18.srpna 2013
Relace: Erfüllte Zeit: 7:05 – 8:00 hod.
Převzato z Umlaufovin
