Další etapa zdravotnické reformy

Za minulého režimu se říkalo úsloví „Iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel!“ V tomto případě jsem ten blbec já osobně, a sice proto, že jsem kdysi považoval ministra Hegera za slušného člověka. Nyní vidím, že jde jen o dalšího člena smečky privatizátorů, kteří různými cestami směřují k jednomu cíli – urvat ještě co se dá, dokud je ještě co. Tímto tempem už dlouho nebude (včera kdosi řekl, že mu tahle republika připomíná zdechlinu, kterou rve skupina mrchožroutů – nebyl zřejmě daleko od pravdy).

 

Pan ministr uvažuje o zvýšení tzv. regulačních poplatků, což je v době zdanění všeho možného a naopak zmrazení výplat i důchodů zvlášť vtipný tah, jak vymámit z lidí (a speciálně důchodců, kteří logicky chodí k lékaři častěji) další peníze. Jde však o čin celkem průhledný. Tato drzost však kryje druhý, o to zákeřnější plán. Fakultní nemocnice mají být změněny na neziskové organizace, řízené ministerstvem zdravotnictví, vysokými školami a kraji. Dvě třetiny rozhodovací pravomoci by tedy měl mít stát a jednu třetinu vysoké školy. Jejich privatizaci má bránit speciální zákon, schváleny parlamentem. Háček je v tom, že tento parlament schválí cokoli a hbitě to přesune do privátních rukou – viz třeba penzijní fondy, jimž daroval nejméně dvacet miliard korun. Učiní tak, pokud ho k tomu vyzve nadpoloviční většina vedení nemocnice, která je předem určená. Vtipné, že?

Přejít do diskuze k článku