Kdo jsou vlastně ti Piráti?

Kdo jsou vlastně ti Piráti? Huliči, strana jednoho tématu, kluci od počítáčů, chaoti, zloději … Piráti, jako strana se v naší i zahraniční politice poměrně rychle stala nositelkou mnoha nálepek.

Protože na škatulkování nevěřím, rozhodl jsem se zúčastnit právě probíhající mezinárodní pirátské konference PPI v Praze a zjistit, kde je pravda. Zajímaly mě názory a motivace návštěvníků této konference. Chtěl jsem znát nejen společná témata, ale i rozpory mladého politického hnutí.

Páteční setkání v restauraci U Perónu proběhlo ve zvláštní atmosféře. Na poměrně malém prostoru se tísnilo víc než 100 lidí, vizáží povětšinou někde mezi dredatým návštěvníkem technoparty a politikem v obleku. Nápravě pirátksých klišé moc nepomohla mizivá účast žen, povětšinou z řad tisku. Nad sklenicí vychlazené dvanáctky se rozpovídali voliči, řadoví členové i politicky činní jedinci.

Hansovi je odhadem něco mezi 20-ti a 30-ti roky. „V Německu už pirátství ztratilo tu image geeků,“ vykládá, „pirátské myšlenky oslovují v zásadě všechny mladé, kteří chtějí něco změnit.“ To je i jeho důvod, proč se k této straně přidal, nejvíc oceňuje prvky přímé demokracie, a kontrolní mechanismy, které podle jeho názoru fungují. „Piráti jsou řízeni od spoda, nejsme "cool kids" jako Zelení, kde pár vyvolených určuje názor většiny.“ Hanse těší nedávné úspěchy ve dvou zemských volbách a je si jist, že se Pirátům povede i ve volbách do Bundestagu. Jediným mráčkem ve slunné budoucnosti Německých Pirátů se tak zdá být strach z toho, že se stoupající hvězdu Pirátů pokusí někteří zneužít k osobnímu prospěchu.

O poznání chmurnější pro Piráty se jeví situace ve Španělsku. Napětí mezi španělskou a katalánskou pirátskou stranou je cítit ve vzduchu. „My jsme Piráti, oni jsou Piráti, to je to, co je opravdu důležité, měli bychom táhnout za jeden provaz, oni se ale cítí být víc Katalánci, než Piráty. Ani mi neodpověděli na pozdrav,“ stěžuje si španělský zástupce José. Zřetelně citlivé téma je to i pro Barceloňana Davida, člena početně silnější katalánské skupiny, který ale nechce prát špinavé prádlo na veřejnosti. José zavzpomíná na hnutí Democracia real YA, které podle něj dojelo na stejný problém. Po postupném ochabnutí protestů, se rozhodl pokračovat ve svém boji za skutečnou demokracii v rámci pirátského hnutí. „Rád bych, aby se Pirátům u nás dařilo stejně jako třeba v Německu. Musím přiznat, že teď jsem spíš pesimista,“ dodává.

Petrovi je 54 let, rád poslouchá Deep Purple. K Pirátům se připojil na demonstraci proti vládě. Nelíbí se mu, že zákony píšou autorské svazy a velká nakladatelství. „Žijeme v době internetu a oni se snaží jenom chránit svůj zastaralý obchodní model.“ Ukazuje svoji čtečku digitálních knih – „V tomhle je budoucnost. Autor si může knížku napsat a zkontrolovat sám, já si to pak koupím přes internet. Žádné mezičlánky přece nejsou třeba!“ Přestože autorské zákony jsou pro Petra zřejmě tématem číslo jedna, zdůrazňuje, že Piráti mají co nabídnout i v dalších oblastech. „Málo lidí ví, že jedním z důležitých témat je pro nás i bezplatné školství.“

S přibývající dobou jsem prohodil pár slov s mnoha dalšími návštěvníky a seznam „pirátských témat“ se tím rozrostl od svobodného softwaru, přes manipulativní mediální zpravodajství až po sociální politiku a přírodní medicínu. V hlavě mi ale pořád vrtala ta zásadní otázka – jací ti Piráti vlastně jsou?

No rozhodně ne všichni stejní.

Přejít do diskuze k článku