Další skvělé vítězství ve válce proti terorismu!

Květen 28, 2011

Jednou z mediálně nejvýraznějších nedávných událostí bylo zabití Usámy bin Ládina v pákistánském městě Abbottabadu. Tato světově proslulá a intenzivně hledaná osoba tam pozoruhodně nerušeně žila asi 7 let (ponechme stranou domněnky, že skutečný Usáma zemřel na selhání ledvin již v někdy roce 2001…).

Tento čin byl mnohými Američany slaven jásotem v ulicích, americký prezident jej označil za „jednu z největších operací v dějinách USA“ a v dobré tradici bushovské rétoriky „války proti teroru“ o této akci, při které bylo zabito ještě několik jiných lidí, pochvalně poznamenal „Dobře provedená práce!" (už častěji jsem si všiml, že zabíjení lidí bývá často označováno jako "práce", nebo "mise"). Členové komanda, které akci provedlo, byli vyznamenáni.

Promiňte, ale (na rozdíl od jiného zdejšího bloggera) myslím, že jsme byli svědky flagrantního porušení elementárních zásad civilizovaného státu a práva. Jak bychom hodnotili obdobnou akci, při které by např. talibánské komando zabilo ve Washingtonu nějakého vysokého činitele americké armády nebo jiné instituce a několik členů jeho rodiny? Nebo třeba jen toho floridského pomateného faráře, který proslul veřejným pálením Koránu?

A co kdyby takto zasáhlo bez vědomí české vlády proti nějakému zlosynovi americké (neřku-li ruské či íránské) komando třeba v Karlových Varech?

Jak Američané sami přiznali, nebyli si zcela jisti, jestli v onom domě skutečně žije Usáma bin Ládin, nebo třeba jen někdo jemu podobný. Co by se stalo, kdyby při zásahu zabili nějakého jiného vysokého vousáče? To by ostatně nebylo nic neobvyklého – před pár lety proběhla tiskem zpráva, že posádka spojeneckého letadla postřílela v Afghánistánu skupinu podezřele vyhlížejících individuí u silnice, protože jeden z nich vypadal podobně jako hledaný vůdce Talibánu; ukázalo se, že to byla mýlka…

Pokud se Američané dozvěděli, že v onom pakistánském domě žije člověk, na kterého vydalo zatykač několik zemí (pokud vím, přinejmenším USA a Saúdská Arábie), měli to samozřejmě sdělit pákistánským úřadům, které měly provést zatčení a řádnou identifikaci a onoho člověka buď soudit samy podle platných pákistánských zákonů, nebo jej vydat k soudnímu řízení do nějaké jiné relevantní země. 

Takto se podle mého názoru má postupovat v civilizovaném světě, ne?

Pokud ruská nebo izraelská tajná služba provede v zahraničí něco podobného, příslušné vlády se od akce většinou oficiálně na oko distancují, ale přesto sklidí od novinářů i politiků obvykle tvrdou kritiku…

Kovbojský postup, který zvolil americký prezident, je stejně hloupý, nezákonný, ale hlavně kontraproduktivní, jako byla reakce jeho neblahého předchůdce na teroristické útoky z 11. 9. 2001. Ta spočívala na principu „když vy jste nám zabili 3000 nevinných lidí, my vám zabijeme stokrát víc vašich lidí, ať už vinných nebo nevinných – a vůbec nám nezáleží na tom, jaké oběti to bude stát nás“.


Je to prostě podobné, jako když někoho napadne opilec a on reaguje rvačkou, při které sice opilce a jeho kumpány pěkně zmlátí, ale sám si přitom zlomí obě ruce. Spokojeně si pak vykračuje se zasádrovanými končetinami a libuje si, že tomu lumpovi (který se mu zase bude chtít pomstít) je momentálně ještě hůř…

Jsem přesvědčen, že tenhle primitivní způsob odvety, mimochodem zcela v rozporu s křesťanskou etikou, celému světu přinesl jen škodu, přispěl k fatální erozi mezinárodního práva, byl enormně nákladný, výrazně zhoršil bezpečnost Západu, statisícům lidí přinesl smrt, milionům rozvrátil život a stamilionům dalších způsobil spousty nepříjemností. Ale hlavně – byl přesně tou reakcí, kterou těch pár stovek vousatých teroristů chtělo a nutně potřebovalo.

Cožpak neumíme reagovat nějak inteligentněji, zdrženlivěji, s lepším domýšlením důsledků???
Ano, říkám „my“, protože i my jsme součástí Západu a USA je náš hlavní spojenec.

Myslím, že dovedu být pragmatickým cynikem – pokud nějaké formální porušení práva (národního či mezinárodního) přinese jasný prospěch, proč ne…

Ale myslím, že v tomto případě tomu tak rozhodně nebylo – za pár dní už tady byla pomsta talibánských fanatiků (70 mrtvých, stovky zmrzačených Pákistánců). Před pár dny zaútočilo talibánské komando na pákistánskou námořní základnu. Kdesi jsem viděl vyhrůžku, že zabijí Obamovu keňskou babičku (pravděpodobně spolu se spoustou sousedů). A podobných činů bude zcela jistě mnohem víc. Spirála násilí, pomsty za pomstu, se bude dál úspěšně roztáčet.

Říká se, že „Historia – magistra vitae“. Kdyby to byla pravda, asi by si zodpovědní politikové museli neustále připomínat, k čemu vedla podobná nedomyšlená silácká reakce na jiný teroristický čin v roce 1914. Zhoubné dozvuky této stupidní a sebedestruktivní reakce stařičkého mocnáře pociťujeme do dneška…

No já samozřejmě vím, že ta „válka proti teroru“ není jen nějaká hloupá zkratová reakce, nebo projev „kovbojské mentality“, ale něco mnohem závažnějšího – někdo toho „nebezpečného nepřítele“ a co nejnákladnější reakce na něj velice potřebuje, aby nevyschly příjmy z výroby a používání zbraní…


Tím ale hůř…

Už vidím, jak se na mě sesypou někteří osvědčení diskutéři ( předem zdravím Pepu Řepu!). Chtěl bych jim říci, že v tomto silně negativním názoru na americké reakce na fanatické protizápadní teroristy nejsem osamocen – něco velmi podobného říká řada německých veřejných činitelů nebo třeba opravdový odborník, americký novinář Chris Hedges, který záležitostem okolo Al Kajdy věnoval léta svého profesionálního života.

Pár citátů z jeho projevu , kerý pronesl, když se dozvěděl o smrti dotyčného ideového vůdce teroristů:

A když kdosi vešel a oznámil tu novinu, zvedl se mi žaludek. Nejsem v žádném případě naivní, pokud jde o to, co je al-Kájda zač. Je to organizace, které se děsím. Důvěrně ji znám.

Jsem však také důvěrně obeznámen s kolektivním ponížením, které jsme uvalili na muslimský svět. Rozšíření vojenské okupace, k němuž došlo všude, zejména v arabském světě, po 11. září – a právě tímhle je přítomnost amerických imperiálních základen umístěných nejen v Iráku a Afghánistánu, ale také v Kuvajtu, Saúdské Arábii, Dauhá – je právě tím, co zplodilo více nenávisti a teroristických činů než cokoliv, co kdy zorganizoval Usáma bin Ládin.

11. září 2001 v New Yorku, při nárazu druhého letadla jsem se nacházel na Times Square. ……… A sledoval jsem, jak národ zhluboka pije velmi temný elixír amerického nacionalismu…
odvrácenou stranou nacionalismu je vždy rasismus, jde o sebevynášení a očerňování druhého.

…kdybychom měli odvahu být zranitelní, kdybychom stavěli na empatii, byli bychom v mnohem větším bezpečí a klidnější, než jsme dnes. Reagovali jsme přesně tak, jak si teroristické organizace přály. Přály si, abychom hovořili jazykem násilí.

Tyto skupiny se naučily hovořit jazykem, v němž jsme jim poskytovali naše lekce. A naší odpovědí bylo znovu hovořit stejnou řečí. Jazyk násilí, jazyk okupace – okupace Středního Východu, válek v Iráku a Afghánistánu – byl nejlepším rekrutačním nástrojem, jakým kdy al-Kájda disponovala. Pokud je pravda, že je Usáma bin Ládin mrtev, pak to vyvolá vzestupnou spirálu sebevražedných činů odplaty. A očekávám, že většina jich patrně zasáhne americkou půdu. Tragédií Středního Východu se stalo to, že jsme dokázali svou neschopnost komunikovat jakýmkoliv jiným jazykem než hrubou a brutální silou impéria.

Ačkoliv v žádném případě nechci snižovat nebezpečnost al-Kájdy, jsem zoufalý. Zoufalý z toho, že my coby země, jak věděl Nietzsche, jsme se sami stali tím monstrem, proti němuž se pokoušíme bojovat.

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments