Do Evropy nechceme

To bylo řečí o tom, jak se vracíme do Evropy, to bylo toužebných pohledů upřených na západ od Aše. A jak to celé dopadlo? Ze západních standardů máme jenom vysoké ceny (v tomto směru jsme západ v některých oblastech už nejenom dohnali, ale i předehnali), ale vše ostatní, platy počínaje a politickou kulturou konče, máme svoje vlastní, nízké a ještě nižší. Ono to vůbec vypadá, jako kdybychom do té Evropy ani nechtěli, tedy alespoň pro to nic neděláme.


Všude tam, kde v západní Evropě panuje více či méně účinná regulace, která když nic jiného jasně komunikuje pravidla slušného lidského soužití, bují u nás džungle.


Příklad? Třeba kouření. Kouření na veřejnosti (a restaurace, pokud nejde o uzavřený klub, jsou veřejný prostor, ať si hospodští prskají, jak chtějí) je nejenom akt agrese kuřáků vůči nekuřákům, ale přímo krádež veřejného prostoru. Česká realita? Kuřáci mají pré a nekuřák aby se pomalu styděl, že je nějaký nenormální.


Nebo lichva. Všude na západě je poskytování úvěrů regulováno a lichva trestána. Česká realita? Tresty za lichvu jsou vzácnější než šafrán a oběti predátorských úvěrových firem jsou v médiích vysmívaní jako hloupí a neschopní, pouze a jedině sami si vinní svojí situací.


A tak by se dalo pokračovat přes regulaci hazardu a korupci (to je vůbec kapitola sama pro sebe) až k exekutorům, těm novodobým korzárům, kteří pod ochranou státu pro bagatelní dluhy devastují lidské osudy a bez skrupulí zabavují majetek lidem, kteří žádné dluhy nemají a jejich jediným proviněním je to, že mají k dlužníkovi nějaký, často velice volný, vztah.


S takovouhle můžeme o vyspělé západní Evropě snít do alelujá, ale nikdy se k ní ani nepřiblížíme. Přitom vlastně ani o žádné přibližování nejde, jde o to, že bychom sami měli mít ambice žít slušný život ve slušné a prosperující společnosti. Jenže to si podle toho také musíme umět a chtít nastavit pravidla.

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku