Milá Sally,
mám problém. Vždycky jsem si myslela, že těhotenství a všechno s ním spajé je výhradně něco krásného, nepřekonatelného a něžného. Už si to nemohu myslet.
Jmenuji se Úpěnlivá Petra (dále jen ÚP) a je mi moc smutno. V dubnu letošního roku jsem i přes kvalitní antikoncepci nechtěně otěhotněla. Píšu Ti, protože se teď cítím velmi osaměle i ohroženě.
Kdysi jsem patřila do celkem dobré party. Spolu s dalšími 76 Úplně Prima (dále jen ÚP) kamarády jsme se přátelili s Máňou, Pavlínou, Standou a Václavem (dále jen MPSV). Naše přátelství procházelo čas od času (jednou za 4 roky) malou krizí, kterou se nám ale vždy podařilo nějak překonat. Začátkem tohoto roku se ale MPSV rozhodli, že nás všechny pěkně naštvou a také se jim to podařilo. Oni chtěli být těmi, kteří o všem rozhodují a umlčet tak některé naše oprávněné námitky. Všude nás tedy začali pomlouvat, že nic neumíme, že nic nechápeme apod. Dost nás to sebralo, ale drželi jsme při sobě, a tak jsme to opět nějak překonali.
Jenomže ouha. V dubnu 2011 se stalo něco opravdu hrozného. Na jednom velkém mejdanu (který platil bůh ví kdo), kam si nás sice MPSV vůbec nepozvali, ale my jsme prostě přijeli, jsme byli všichni (já, i ostatní moji ÚP kamrádi) do jednoho brutálně znásilněni! Vzniklo tak nejen mé nechtěné těhotenství, které od samého počátku provázejí vážné problémy. Již v prvním trimestru jsem každý den zvracela a nevolno mi bylo a je prakticky neustále. Odborníci, které jsem navštěvovala, měli o mém těhotenství vážné pochybnosti již od samého počátku a radili mi velmi radikální řešení – těhotenství ukončit, dát se do fyzické i psychické pohody a později se pokusit o těhotenství bez komplikací, na jehož konci by se narodilo zdravé dítě.
Během tohoto období jsem se vídala i s MPSV a snažila se dopátrat, kdo je vlastně otcem (tenkrát byl hrozný chaos a také mě opili rohlíkem), ale dodnes nevím, který z těch hajzlů to byl. Neustále mi ale říkali, že mi to sluší, že je to úžasně požehnaný stav a že musím stůj co stůj tohle dítě donosit. Námitkám odborníků, že těhotenství je nešťastné a ohrožující na životě matku i dítě, se vysmívali a tvrdili, že odborníci plácají nesmysly a že oni to vědí lépe. Podlehla jsem jen s obtížemi těmto tlakům, ale má intuice byla a je velmi silná. Je mi hůř a hůř. Na přelomu tohoto roku se blíží závěr mého těhotenství a už teď vím, že porod bude velmi komplikovaný. Celých těchto devět měsíců byli odborníci velmi skeptičtí.
Když jsem to říkala MPSV, Máňa mě odbyla, že to není směroplatný. Že musím být pozitivní a všechno bude úžasné, skvělé, můj život bude bez chyby a dítě genius, který obohatí život nejen mně, ale i všem ostatním. Ale já mám strach. Strach z toho, že porod nezvládnu. Strach z toho, že nebudu schopná spolupracovat a přímo uprostřed toho všeho se zhroutím. Strach z toho, jak bude dítě vypadat, strach, že bude potřebovat speciální péči, na kterou chybí odborníci i technické vybavení. A také strach, že ho bude společnost odmítat, protože ji bude děsit.
Jsem tak zoufalá! Prosím, Sally, poraď!
Tvoje ÚP
Pozn. aut.: Moc se omlouvám za možná bizarní přirovnání, ale takhle nemorálně a krutě celou reformu nejen v rámci MPSV opravdu vnímám…
