Dva dobré vtipy

Dnes mi přišel od známého email se dvěma vtipy. Vzhledem ke vzdělání, společenskému postavení a k tomu příslušným názorům odesílatele jsem pochopil, že se mám oběma vtipům s jízlivou rozhořčeností zasmát, protože první vtip se týká nepřizpůsobivých etnických spoluobčanů, a druhý nespravedlivě podvedených sázkařů.

Text prvního vtipu zní: „Prečo sa všeci bojí Lakatoša z 1B? Lebo má otca v 8A.“ Text druhého vtipu od známého kreslíře zní: „V dnešním tahu Sportky byla tažena čísla 2, 5 , 29… nešťastným výhercům blahopřejeme.“

A tak jsem se pousmál tomu, jací jsme my většinoví občané beznadějní hlupáci. Svoji sociální příslušnost nepopírám a počítám se mezi ně – mezi ty hloupé a možná nejhloupější občany státu. Můj občanský život se cele odehrává v režii mojí sociální příslušnosti. A to takovým způsobem, abych své hloupé sociální prostředí nijak nepodráždil. Musím v něm neustále dělat vše naopak, než by to mělo být správně. Musím jednat přesně tak, aby se občanská hloupost neustále trvale udržitelným růstem prohlubovala.

Jakékoliv výzvy a pokusy o kvalitativní změnu chování mají za následek zlobu, posměch, mstu a tvrdé sankce ze strany sociálního prostředí. Tak tedy žiji jako druzí tím skvělým a náramným demokratickým životem občanské společnosti. Protože není jiná šance, škodím druhým, sobě, celé společnosti i přírodě, stejně tak, jako škodí oni všichni mně, všem a všemu ostatnímu.

Musíme se všichni chovat jako hlupáci. Pouze si prozatím můžeme ještě dovolit pokoutně ventilovat své „spravedlivé“ rozhořčení, roztrpčení, nevoli a skrytou nenávist k jiným sociálním skupinám, které jsou prohnanější a chytřejší, než my a dokáží na nás lépe parazitovat, než my na nich.

Nezlobím se tedy na jiné sociální skupiny, které pojímají nepřizpůsobivé, snědé, sázející, podvádějící, kradoucí, parazitující, nepoctivé, poctivé, neslušné, slušné a jiné hlupáky a občany.

Mohl bych se maximálně zlobit na sebe a na nás, na svoji sociální skupinu, vrstvu či postaru řečeno pracující třídu. Ale ani to mi nijak nejde, neboť za to, jak se chováme, myslíme a vnímáme nemůžeme, protože nás to již pořádně lízlo a jsme dosti hloupí. Je to tak zcela správné, neboť šťastným nemůže být člověk chytrý, ale pouze hloupý. Jsme tedy šťastní, neboť jinak bychom vnímali, mysleli a jednali jinak, než jako hloupí. Rozvíjení chytrosti vede k bolesti. (Jistě se ozve pár hlupáků, kteří se domnívají, že jich se výše řečené netýká.)

Zkoumáme-li vědecky výše uvedenou problematiku, zjistíme, že chytří občané, kteří vyznávají chytrost, činí tak pouze proto, aby obalamutili a okradli druhé občany, a pak si mohli za těžce vydělané a ukradené peníze dosyta užít primitivní hlouposti. Není jednodušší být hloupým přímo a těšit se z toho?

Tím zoufalcem k smíchu je ten, kdo v naivní naději sází na své štěstí v podvodné státní či volební loterii nebo ji organizuje. V otázce výchovy a vzdělání pak není hlupákem syn Lakatoš z 1B ani jeho otec z 8A, ale ten, kdo věří nábožně škole a ustrašeně autoritě státu, výkonné to ruce zločineckých mafií. Tím není řečeno, že by zločinecké mafie byly nějak špatné. Ba právě naopak. V tomto případě platí to samé, jako na ty dva vtipy… a nezbývá nám, než být šťastní.

Přejít do diskuze k článku