Pátá Modlitba Lži
Rašelina plná lichotek a urážek,
šlahouny úlisných slovíček
bičují mé sebevědomí.
Lidské jazyky jak by kmitaly se v ústech
vykotlaných stromů.
Rty závistivců, bílé jako pergamen,
a zuby jako hradba
kolem sousedovy zahrady.
Proudy lepkavých souhlásek a samohlásek
stékají mi do ušních boltců
a rezonují v dutině lebeční.
Pochvala i hana, pravda či klam,
překotně točím kafemlýnkem.
Bože, kdo jsem a co chci.
Já nevím kudy kam.
Prosím, zastav ten řetízkový kolotoč !
Ten gentleman,co vystřelil mi růži,
byl obyčejný cikán.
Ukradl mi čest a peneženku.
Točím se jako hloupá káča
a flašinet hraje Radeckého Marš.
Spratci na ulici vřískají
a dámy skrývají své tváře za škrabošky.
Opilec tancuje s medvědem
a stařena vykládá pannám z ruky.
Bože, jaký to karneval !
Oči se koulí a ústa se pitvoří,
čela se škrobí, nosy kroutí
a kdo by dneska hledal
víru v Boha
na takové pouti ?
V kotlíku plném souvětí a vět
míchám naběračkou.
Mastná oka plavou na povrchu
a zkažené kusy se drží při dně.
Bože, jak jen může člověk rozpoznat
špatné od dobrého?
Hladovím a žízním po pravdě,
ale nenacházím odvahu
polknout lžíci této břečky.
Bože, zastav ten kolotoč!
Řetízky chřestí, muzika hraje tradá.
Naivní dívky se červenají jako papírové růže,
opilé gardedámy mžourají přes okuláry
a mně se smutek
do srdce vkrádá.
Amen.
Copyright © 2005 Dominika Dery
