Takešiho hrad pro Okamuru

Tomio Okamura je novým idolem, a zdá se, že při senátorování za zlínský venkov dostal chuť i na zastupování nejvyšší, prezidentské. To o něčem vypovídá, protože doteky Japonců málokdy bývají něžné, a kdybychom sdělení generalizovali, japonská politická angažovanost o lecčems vypovídá.

Nechme stranou poběžovického obyvatele a panevropana hraběte Coudenhove-Kalergiho, který se svým rodem prošel dějinami od Svaté Země až po svou japonskou maminku, ale podívejme se, kde nalezneme japonských politiků nejvíce, nebo přesněji – politiků rodilých Japonců. Přirozeně to bude v tichomořském bazénu a v zemičkách, které Tichý oceán přátelsky omývá. Snad se ovšem nebudeme mýlit, když za jednoho z nejvýznamnějších synů Ž-pen-u, neboli Japonska, označíme pana Čang Wej-kuo, Čankajškova nevlastního syna, ostatně  snad i vlastního (říká se, že jeho paní matka byla oficiální konkubínou budoucího čínského nacionalisty). Narodil se v Tokiu v roce 1916. Záhy byl adoptován, a aby se nestal obětí běžných intrik, ocitá se v turbulentních časech 30. let  20. století v zemi zvané Deutsches Reich, kde absolvuje mnichovskou vojenskou akademii. Právě včas, aby se jako důstojník Wehrmachtu mohl v roce 1938 účastnit anšlusu Rakouska, prý v čele jedoucích obrněnců. Válka a otcovo rozhodnutí ho povolalo domů do Číny, kde absolvuje všechny válečné děje, aby se posléze ocitl na Formose, posledním  to útočišti Kuomintangu. Dalších dvacet let studuje americké válečné školy, aby nakonec prohrál souboj o otcovo následnictví v čele tzv. Čínské republiky na Tchajwanu (ROC), která patřila mezi zakládající členy OSN, aby byla Kissingerovou fintou (při níž tento matador přiměl OSN k akceptaci návrhu lidové Albánie na přijetí ČLR za člena i do RB OSN) takřka ze dne na den z OSN a světové diplomacie vyhozena.

Pana Čang Wej-kuo ovšem následuje nová generace politiků s japonskými předky. V Republice Marshallovy ostrovy, která je těsně svázána se Spojenými státy, se  jak šel čas, prezidenty stávají Amata Kabua, původně učitel, v letech 1979-1996, nebo Kunio Lemari, který tento úřad zastává v roce 1996/97., aby byl do "trojice" doplněn Kessai Notem, prezidentem v letech 2000-2008. Politika Marshallových ostrovů proslula technologickou velkorysostí. Jak jinak totiž nazvat gesto, při němž nám jejich vláda chtěla přenechat americký radar XRB, toho času na atolu Kwajalein. Maršalané mají, tak jako čeští politici, smysl pro černý humor, protože nevím, jak jinak bych nazval a popsal krátké video, takříkajíc "released to public" z jejich oficiálních vládních stránek, na němž si američtí vojáci  (filmováno v 50. letech) na jednom z atolů zemičky snímají černé brýle poté, co dva kilometry nad jejich hlavami provedli jiní Američané jaderný výbuch. Potvrzuji, že dvě minuty po výbuchu důstojníci žili, kouřili, a sundávajíce brýle si podávali pravačky. Žádní agresivní radioaktivní Milisievertové vzduchem nepoletovali. Určitě by byli vidět, a pobyt na plážích ostrovů a atolů lze tedy vřele doporučit. Maršalané také  dnes v OSN vždy hlasují jako Česko, a jistě to není jen proto, že nějaký balastní Izrael a Spojené státy hlasování vyvolávají.  Chtělo by se napsat, že naše země jedním (politickým) tělem jsou, ale k tomu chybí  zřejmě právě to jediné, prezident japonského původu.

I v Mikronésii, konkrétně v Palauské republice, nalezneme "japonské" prezidenty, Harua Remeiicka, nebo neúspěšného prezidentského kandidáta z roku 2000, Petera Sugiyamu. Melanézii a Polynézii vynechme, i když i tam "japonští" politici jistě jsou. Stejně jako v Rusku, kde kdysi kandidovala proti Putinovi  Irina Chakamada. Zůstaňme  raději v Tichomoří, kde české poměry (a vice versa) připomínala politika pana Marcose a paní Imeldy Marcosové. Korupce, korupce, a zase jen korupce. Minulost i současnost Filipín (kde "křesťan" Marcos s japonskými kořeny vládl), i minulost (a současnost – jevy totiž přetrvávají) Peru.

Alberta Fujimoriho, prezidenta Peruánců v letech 1990-2000 nezná málokdo. Byl to Fujimori, kdo sice zničil Světlou stezku i MRTA, neboli hnutí Tupac Amaru, ale za cenu volných rukou pro svá komanda. Studenti ho nazývali Chinochet, aby poukázali na jeho spřízněnost s chilským neoliberálním politikem a zabijákem. Fujimoriho  neoliberální reformy pak pojmenovali "Fujishock". Alberto Fujimori, poté, co se ješitně vrátil z tokijského exilu, skončil za vlády prezidenta Toleda ve vězení na 25 let. Pro vraždy a korupci. Agování "japonských" prezidentů tedy není vnímáno jako něco, co přináší světlo do temnot. Naopak, jejich jednání problémy konzervuje, a korupce a zlodějny se dále točí společností (a točí se společností). Jako nudle v bandasce, řekl by můj oblíbený kuchař.

Jistým vysvětlením by snad bylo to, že stupeň deindustrializace Česka  už dosáhl rychlou industrializaci tichomořských "samostatných" atolů, které mají vlastní příjmy především z emise poštovních známek. My ….také. Jednotících prvků je tedy mnoho, pro čtenáře zmiňme alespoň onen "cargokult", který je u nás ovšem provozován efektivněji, než na vartách ztracených v Tichomoří. A proto – možná nakonec – má přijít Japonec, abychom se s vyspělými Maršalany, Palauci a jinými konečně mohli podělit. Takešiho (Pražský) hrad bude volný, jakmile se jeho současný "nájemník" odstěhuje. Zlaté prýmky  zdejšího Takešiho nahrazují "čestné doktorské distinkce" rozvěšené po zdech. S Takešim zmizí i jeho zdejší Smaragdová garda. Otázkou je a bude, zda pro další angažmá  na tomto hradě by byl nindža Okamura  skutečně tím pravým rytířem ne-Blanickým.

Přejít do diskuze k článku