Esej o čínském myšlení

Na pravidelné tiskové konferenci ministerstva zahraničních věcí Číny 29.5. 2014 se zeptali  mluvčího Čchin Kanga na to, co Čína říká na prohlášení Baracka Obamy ve West Pointu o USA jako globálnímu světovému vůdci pro 21. století.


Opověď zněla : „Vypadá to, že USA jsou vskutku vůdcem světa. Nicméně by mě zajímalo, zda i v oblasti zahraničních vztahů existuje chobotnice Paul, která umí předpovídat budoucnost.


Čína v minulosti vedla svět i delší dobu než je sto let. Historie nám dopřála zkušenost a poučení jak s vzestupem, tak s pádem. V současné době se stále vracíme k moudrosti zaznamenané před více než 2000 lety v kronice s názvem Cuo Čuan. Tam čteme: někteří vládci mohou vést svůj lid nezadržitelně k prosperitě, protože místo obviňování jiných zkoumali sami sebe, zatímco jiní přivedli svou vládu k rychlému zániku, protože vždycky kritizovali jen ostatní. V učebnici čínských studentů střední školy nechybí mistrovské dílo, esej kterou napsal Ťia Ji, slavný státník dynastie Chan, který vylíčil pro další generace, jak Čchin dynastie, kdysi tak silná a neporazitelná, byla sražena během velmi krátké doby na kolena…“


Abychom lépe pochopili, co nám Číňané sdělují, je třeba znát jejich způsob myšlení. A ten je opravdu jiný než náš. V Číně se prolnuly, postupně s původním starým náboženstvím, čtyři ideologie – konfuciánství, legismus, taoismus a buddhismus.


Ústřední odpovědností vládce, úkolem vladaření bylo dosáhnout harmonie ve společnosti. Tento cíl přetrvává jako jedno z nejvýznamnějších filozofických témat, rozhodně mnohem důležitější než kupříkadu otázka, co je pravda, nebo jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem.


Ideál Konfucia je moudrá a spravedlivá vláda a odkaz nenáboženské tradice opřené ve víru ve vzdělání, které vede k polepšování člověka a potažmo tedy i celé společnosti.


Jedním z pilířů Konfuciova učení je, že rodina je nejzákladnější a nejdůležitější společenskou jednotkou. Analogicky k rodině pak fungují širší jednotky tvořící nakonec stát. Přímou vazbu mezi rodinou /ťia/ a státem /kuo/ dokumentuje např. i označení pro zemi – kuoťia. Stát a rodina stojí prostě vždycky spolu, což podtrhuje i Konfuciův výrok: ,,Když chcete řídit stát, nejprve si udělejte pořádek ve své rodině.” Respekt vůči věku, který představuje moudrost a respekt k hierarchii, která jasně vymezuje uspořádání lidí a jejich povinností ve společnosti, jde napříč celým učením Konfucia a směřuje k dosažení společenské stability a harmonie. Na harmonii je položen silný akcent, musí být dosažena morálním jednáním v rámci všech forem vztahů.


Díky tomu je v čínské kultuře zakořeněná i snaha vyhnout se kon?iktu a otevřenému střetu názorů. Což má spojitost s velmi složitým systémem chování sloužícímu k udržení si vlastní tváře. Je třeba nejen neztratit vlastní tvář, ale i nezpůsobit ztrátu tváře jinému. "Tvář" vyjadřuje společenskou hodnotu člověka a jeho důstojnost a pouze důstojný člověk je hodný uznání, respektu a úcty. Být takovým je pro Evropany náročné, důstojným je jen ten, kdo dodržuje zásady zdvořilosti, dokáže se dokonale ovládat, je vždycky pánem situace, dosahuje svých cílů, přičemž se nehádá, neztrácí trpělivost a nenechává se vyvést z rovnováhy. Neschopnost a ztráta sebekontroly jsou považovány za selhání a ústí ve společenské znemožnění, hanbu a ztrátu důstojnosti, prostě ve ztrátu tváře. Veřejné zesměšnění někoho nebo přímé vytýkání chyb někomu je naprosto nevhodné a v čínské kultuře znamená naprosté zostuzení.


Konfuciáni ale neovládali scénu sami. V době velmi bouřlivých společenských změn na přelomu doby Letopisů a Válčících států (5. st. př.n.l.) stáli proti sobě s legisty. Obě strany chápaly – na rozdíl od jiných kultur – zákony jako výtvor lidí (v Číně neměly nikdy božský původ), ale legisté ho považovali za jediný stavební základ státu. Zákony (fa) byly hlavním nástrojem, kterým panovník udržuje stát a a společnost v pořádku a chodu. Konfuciáni se k zákonům stavěli s rezervou a kladli důraz na zvykové normy (li).


Taoisté v některých bodech odmítali učení Konfucia, byli na opačné straně. Např. zpochybňovali, že by hlavním problémem společnosti byl úpadek morálky. Morálka se zlepší sama, sníží-li se standarty na morální chování. Přinesli sebou dva principy, první je všeobecně znám jako Jin a Jang, druhému se říká Wu-Wej princip – princip nekonání. Jde o to nepůsobit žádným tlakem a vyhnout se tak kon?iktům. Taoismus rovněž vyzdvihuje nadřazenost využití vědomostí a nepřímých prostředků k výhře nad partnerem před přímou bitvou.

 

Když přišel z Indie do Číny buddhismus, byl přijat jednak proto, že Konfuciovo učení je ve své podstatě hodně náročné a jednak proto (jak poznamenal někde vtipně a dost realisticky profesor Ulč, bohužel nemůžu najít, kde to bylo) – že sice důraz na celibát nikoho neohromil, leč pověrčivým Číňanům, kteří jsou ve své podstatě nenábožní, imponovala a imponuje celá plejáda záhrobních duchů.


Výsledky působení výše pospaných ismů dobře vystihuje dodnes velmi živé čínské přísloví: Přímou cestou chodí jen ďábel.


První císař sjednocené Číny Čchin Š’chuang-ti se ve 3. st. př.nl. zasloužil o kontinuitu státu zavedením přísných zkoušek uchazečů o veřejné služby. Urozeným meritokratem, mandarínem se člověk stal jen za své osobní zásluhy. Konaly se zoušky různých stupňů o přijetí do státních služeb. Nejpřísnější, doktorské se konaly jednou za tři roky v hlavním městě. Aby se zabránilo protekci, kandidáty očíslovali, uzamkli je na sedm dní v komoře a štěrbinou jim prostrkovali úkoly. Za 267 roků poslední dynastie bylo uděleno jen 27 874 nejvyšších doktorských titulů.


Tyto přijímací zkoušky zůstaly v platnosti víc než dva tisíce let. Zkuste si představit, že by evropští uchazeči na úřednické posty v EU zpracovávali otázky, které vymyslel Ptolemaios II. My máme co do činění s nejstarší civilizací světa s nepřerušenou kontinuitou tisíciletí za zády, je jediná taková, která dnes zasedá s právem veta v OSN.

 

Pro srovnání s naší historií- třeba město Si´an, v jehož blízkosti byla nalezena slavná terakotová armáda výše zmíněného císaře, vůbec první hlavní město císařství, mělo v době, kdy u nás Boleslav vraždil Václava, ke dvěma milionům obyvatel. Bylo to obrovské obchodní centrum, výchozí bod Hedvábné stezky.

 

Za partnery k jakémukoliv jednání Vás Číňané přijmou pouze tehdy, když aspoň trochu chápete jejich způsob myšlení a chováte se přiměřeně tomu. Jinak zůstáváte barbary, čím dále od hranic s Čínou, tím barbarštější, a s barbarem se nikdo mazat nemusí. Aneb vše je pak dovoleno.


Když to shrnu, doufám, že naši a evropští politici mají dostatek vzdělání pro dešifrování výroků dnešních čínských představitelů, ve kterých se pojí konfuciánští džentlmeni s maoistickým byrokraty a stratégy staré čínské školy.

 

Převzato z ostrova Janiky

Přejít do diskuze k článku