Eurozóna se připravuje na ohromný šok: Insolventní banky padají do propasti

Září 19, 2011

Janet Daleyová v Telegraphu dobře vyjadřuje podstatu apokalypsy, která v současné době postihuje eurozónu hroutícími se insolventními bankami a státy.

Ostrá data z bankovních bilancí ukazují, proč je teď už krach bank nevyhnutelný a podtrhují naléhavou nutnost, aby se na konci tohoto nebo na počátku příštího roku vytvořil nový finanční systém. Pokud se nic neudělá pro restart evropských financí, může být výsledkem hospodářská deprese mnohem horší, než byla krize 30. let, kdy banky krachovaly, a pracovní místa zmizela.

Podle Financial Times potřebuje 91 největších bank v eurozóně asi čtyři biliony eur, aby mohly refinancovat své dluhy nebo je zaplatit jenom v samotném příštím roce. Celkový hrubý domácí produkt eurozóny dosahuje přibližně hodnoty 12 bilionů eur. Znamená to, že největší banky potřebují třetinu celkového HDP v eurozóně, aby zůstaly solventní alespoň jeden další rok.

Finanční trhy již od sebe odstřihly banky eurozóny, takže peníze, které by umožnily bankám rolovat před sebou své dluhy, musí přijít od daňových poplatníků prostřednictvím záchranných balíčků nebo vytvořením závazků v rozvahách ECB, což jsou ve skutečnosti utajené (a nezákonné – pozn. edit.) evropské dluhopisy. Zhroucení reálné ekonomiky je jisté, pokud se třetina HDP eurozóny spotřebuje na částečné rezervy bank v pouhém jediném roce.

„Morgan Stanley například vypočítal, že z 8 bilionů eur, která jsou v současnosti ve hře pro největších 91 bank eurozóny, je nějakých 58 procent může být použito k tomu, aby se překlenuly příští dva roky. Ještě děsivější je, že nějakých 47 procent z těchto finančních prostředků má menší než roční splatnost. Většina z nich je v eurech,“ píše Gillian Tett ve Financial Times.

Aby bylo jasno, největších 91 bank eurozóny potřebuje refinancovat 5 bilionů eur, aby dostály svým závazkům v příštích dvou letech a 4 biliony eur jen v příštím roce. Jedná se o částky, které jsou mnohonásobkem plánovaného sedmisetmiliardového Nástroje evropské finanční stability (EFSF), která sama je velmi významnou částí ročních daňových příjmů vlád eurozóny. Celý nástroj EFSF by mohl být použit k rekapitalizaci bank na pouhé tři měsíce.

ECB se účastní programu nákupu státních dluhopisů a programu dolarového financování, čímž zaplňuje mezeru po chybějících soukromých úvěrech z veřejných prostředků, protože ví, že daňoví poplatníci budou muset platit za její špatné úvěry. Soukromí věřitelé nedávají peníze do bank, protože nemají žádný kapitál.  Velká část základního kapitálu bank eurozóny je v podobě státních dluhopisů insolventních států. ECB dala bankám peníze na nákup těchto dluhopisů bezúročně, aniž by požadovala jakékoli zajištění. Bankám se podařilo vytvořit z úroků těchto sanací eurozóny šestiprocentní zisk.

Nyní to vypadá, že Řecko je připraveno nezaplatit, ECB a banky eurozóny budou muset odepsat své ztráty a dostanou se do platební neschopnosti, protože mají jen podřadné záruky za své dluhy. Řecký kabinet vyvolal nedělní krizovou schůzku a zrušil nouzový plán centrální banky na posílení likvidity komerčních bank. Ministři eurozóny se tak dostávají pod politický tlak na to, aby pokračovali v nalévání peněz do černé díry řeckého banksterského dluhu.

Vzhledem k tomu, že nouzová pomoc pro bankstery vysychá, monstrózní systém částečných rezerv bankovního systému se začíná zmítat ve smrtelných křečích. Jedinou otázkou teď je, jak velký podíl reálné ekonomiky banky spolykají, než padnou. „Za ECB v podstatě ručí jen daňový poplatníci, což znamená, že existuje skrytá – a potenciálně ohromná – cena krize eurozóny, kterou zaplatí daňoví poplatníci, kteří byli pohřbeni v účetních knihách ECB,“ poznamenává k tomu Open Europe.

Nový průzkum veřejného mínění ukazuje, že 85 procent Němců odmítá záchranný balíček EFSF a dalších 50 procent by nyní hlasovalo pro euroskeptickou stranu. Koho to už může překvapit?

Tahle katastrofa se nemusí stát. Stačí reformovat bankovní systém částečných rezerv a dostat banky pod veřejnou kontrolu prostřednictvím jejich znárodnění.

Podle současných pravidel může ECB půjčovat peníze pouze soukromým bankám a dělá to bezúročně nebo na nízký úrok. Tyto banky potom půjčují peníze vládám a lidem, ale účtují si za to úroky. Hromadění úroků přivlastňovaných si bankami prostřednictvím privatizace peněžní zásoby je hlavní příčinou dluhů bank, států a lidí. Více peněz, které musí být vytištěny, aby se zaplatily úroky ze současných privatizovaných peněz, vede k ještě většímu množství peněz v oběhu a ještě vyšším úrokům. V této konečné fázi byly dosaženy matematické limity systému. Jeho krach je naprogramován už 70 až 80 let, a teď dosáhl právě takové úrovně, při níž bude velký objem reálné ekonomiky obětován na zaplacení úroků bankám.

Potřebujeme nový finanční systém – a to teď hned! Banky musí být znárodněny a naše tvorba peněz se musí stát veřejnou záležitostí. Tato katastrofa může být odvrácena, pokud vlády přijmou správná opatření a znovu nastartují finanční systém.

Převzato z Case about Bird Flu

Překlad: Aram

 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments