Fetiš je náhražka tam, kde se nemohu zmocnit podstaty. Ať už jde o ženu a její prádlo, nebo o cenu zakázky a formu výběru. Současná diskuse již zcela míjí realitu běžného života. Zkomplikovali jsme cestu k pořízení něčeho za /veřejné/ peníze natolik, že se na tom živí dobře advokáti i takzvaný úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
A výsledek? Rozhodně se nesnížila míra korupce, míra zneužívání veřejných peněz. Naopak se znemožnilo normální fungování řady subjektů. Pokud něco chci, vyberu si to a smlouvám o ceně. Pokud chci Mercedes, nechci soutěž s Trabantem, ale co nejlevnější Mercedes typu, který požaduji. A taky nechci podvodníky, kteří mi nabídnou Mercedes za 50 000 peněz.
Současná debata zcela míjí podstatu problému. To, že se krade, rozhodně zákon nevyřeší. Na to je historických zkušeností dost. Možná by to vyřešila lepší výchova, a jak Vám řekne každý pedagog, nejvíce se děti vychovávají vlastním příkladem…
Co nicméně současné utahování šroubů v této oblasti dokáže zcela spolehlivě, je znemožnění normálního fungování řady institucí, poskytnutí vynikajícího živobytí právníkům a skvělou živnost pro využivatele nejrůznějších arbitráží.
Souhlasím – krást se nemá! Ale zákony k tomu příliš nevedou.
Souhlasím – kontrola být má! Ale instituce musejí normálně fungovat, aby bylo co kontrolovat. Udělat si politickou živnost z korupce a zákona o věřejných zakázkách je snadné. Nicméně k tomu, aby se nekradlo a k tomu, aby věci normálně fungovaly, to rozhodně nepomáhá!
