Jejich poslání je stejně vznešené, jako namáhavé – dbát o to, aby žádné nevhodné názory nerušily poklidné vody internetových diskusí, aby nikdo neporušoval tabu a aby nikdo nemátl internetový národ nevhodnými otázkami. Berou se o čest hrdinů, stojících na straně pravdy jako poslední hráz, chránící čisté a v pravdě žijící před záplavou barbarů, a slovy nehledanými napomínají všechny ty, kteří se opováží zpochybnit morální integritu oněch hrdinů a poukáží na zjevné rozpory v jejich argumentaci, či se dokonce ohradí proti urážkám a výhrůžkám, ke kterým hrdinové nemají nikdy daleko. Barbarským podlidem totiž nepřísluší soudit činy nadlidí!
Jaké zbraně internetová inkvizice používá? Všechny ty, z jejichž používání obviňují, ať již právem či neprávem, své protivníky. Palebná přehrada urážek, bubnová palba denunciací, kobercové nálety argumenty ad hominem, přesné bombardování výhrůžkami. Důsledně uplatňují dvojí metr – jeden smířlivý na sebe a ty, jež chrání, druhý přísný na barbarské hordy. Barbar, čili jinověrec, si nesmí ani na minutu myslet, že má stejná práva, jako pravověrný!
V lásce a válce je vše dovoleno a internetová inkvizice, která je v permanentní válce se špatným myšlením, používá toho generálního pardonu až na samu jeho mez; a často i daleko za ni. Její strategií je zastrašení, její taktikou je pokrytectví. Chlemtaje víno káží vodu a nepostřehnou břevna v oku svém, ač v oku svého protivníka vidí smítko sebenepatrnější.
Své poslání považují inkvizitoři za příliš významné na to, aby si mohli dovolit selhání, a tak se na své obětí vrhají ve smečkách a štvou je napříč weby, blogy, diskusemi. Velmi dobře vědí, že vprostřed mlčící většiny hlučná a agresivní menšina snadno opanuje pole a vzbudí dojem, že ona je tou většinou, že ona je předvojem, za kterým v jednom šiku stojí celý internetový národ. Snadno tak zabijí dvě mouchy jednou ranou – svoji oběť ukřičí a v očích nezúčastněného pozorovatele ji snadno vykreslí jako totálního outsidera, nebezpečného radikála, který šíří podvratné a nebezpečné myšlenky a ohrožuje „klid na práci."
Část internetových inkvizitorů je nepochybně upřímně přesvědčena o tom, že oni jsou ti slušní, vzdělaní a kultivovaní, fyzicky neschopní žádné špatnosti. Jsou však mezi nimi skuteční profesionální lovci lidí, kteří sami používají metody, jejichž pouhý náznak tak ostře pranýřují u své kořisti, zcela záměrně – dávají tak najevo, na čí straně je moc, vzkazují všem, kdo by je chtěl volat k odpovědnosti: „My jsme na nad zákony, pro nás žádná pravidla neplatí, my nemusíme dodržovat zákon, který vymáháme. Zákon je pro raby, my jsme páni!"
Internetoví inkvizitoři nehledají shodu a porozumění, ale snaží se rozdělit, aby mohli panovat.
Až na ně narazíte, nebojte se jich, nedávejte se hned na ústup, ale ani s nimi nediskutujte, protože s fanatiky není věcná diskuse možná. Uvědomte si, že jejich moc je stejně virtuální, jako svět, ve kterém pořádají své kampaně. Jejich síla pramení z iluze početní a argumentační převahy, která opět pramení z toho, že se jim mlčící většinu podařilo dílem zastrašit a dílem znechutit. Neberte je příliš vážně, nezoufejte si. Být hlučný, agresivní, arogantní a nadutý ještě neznamená mít pravdu. Naopak – jejich agresivita je pouze projevem jejich slabosti a nejistoty. Nemají totiž žádné argumenty, které by obstály ve světle kritického zkoumání, a neukázaly se nakonec jen jako pouhé lži, iluze a utkvělé představy.
A jaké že jsou ty jejich „pravdy", kterou tak urputně brání? Že právo silnějšího je nejvyšší zákon, že kapitalismus je totéž co demokracie, že lidé si nejsou rovni, že vlastnictví je přirozené, stejně jako dělení lidí na vládce a ovládané, že poslušnost zbavuje odpovědnosti, že oběť je vinna zločinem, který byl na ní spáchán, že agresor je ten, kdo je napaden, že pravidla dodržují pouze ti, kteří jsou příliš slabí na to, aby si mohli dovolit je porušit, že jedinec se nemusí přizpůsobovat společnosti, v níž žije, ale naopak že se má společnost přizpůsobovat jemu, že může brát, ale nemusí nic vracet.
Převzato z blogu Tribun
