Jak tomu u nás bylo s náboženstvím? – díl 43: Protirenesance a jezuité



Protirenesance je v myslích Čechů odedávna spojována právě s Habsburky a s jezuity. Ti se zejména po Bílé hoře společně snažili zpřetrhat kontinuitu kulturního vývoje českého národa s předešlým obdobím a dát mu zcela jiný směr i cíl.


 Jezuitská „duchovní cvičení“, která jezuité prováděli sami na sobě, bývají správněji nazývána vymítáním duše, a jejich činnost vzhledem k obyvatelstvu bojem proti duši. Cílem jezuitů vždy bylo, jak u svých členů, tak u všech obyvatel potlačit individualitu, zbavit je lidství, odstranit svědomí, a vytvořit ze všech pouhé nástroje, dálkově řízené loutky.


Ovšem prováděli i jiná „cvičení“. Voršilky jsou v podstatě jezuitky, ženskou větví jezuitské teroristické organizace, jezuitskými „černými vdovami“. Voršilské kláštery bývaly stavěny těsně vedle jezuitských teroristických výcvikových středisek. Můžeme se dočíst o tom, že často bývaly spojeny tajnou chodbou, jezuité s voršilkami plodili děti, a ty pak rituálně obětovali. Pod voršilským klášterem v Kutné Hoře bylo nalezeno 1200 dětských koster. Tyto kostry nebyly shromážděny za nějakou přehnaně dlouhou dobu, ale za pouhých třicet let – klášter byl dostaven roku 1743 (byť ne úplně), jezuitské výcvikové středisko bylo přeměněno v kasárna roku 1773. …Také si můžeme připomenout roli voršilského „řádu“ v pozdější známé kauze loupeže Národního divadla. Spojitost voršilek s jezuity, kteří právě divadlo používali k propagandě, je víc než výmluvná.


Jezuité dobře znali a v praxi používali zásadu, že pouze národ zbavený své historie se může stát národem otroků. Proto se vždy a všude snažili ovládnout tisk, divadlo, školství – všechny prostředky k ovlivňování veřejného mínění. Jejich činnost spočívala (kromě intrik a zločinů) v praní mozků a v přepisování historie. Na jezuitské přepisování dějin pak současní autoři, kteří popírají dobu temna nebo nacistické koncentráky atd., plně navazují. Je dost dobře možné, že vlivem jezuitského školství, jehož cílem bylo zbavit lidi individuálního myšlení, je celý školský systém poznamenán dosud. Jak si jinak vysvětlit, že se stupněm dosaženého vzdělání klesá přirozená inteligence a roste ovlivnitelnost propagandou a reklamou? Vždyť průzkumy veřejného mínění typu, že na Santa Klause věří nejvíc mladší lidé s vysokoškolským vzděláním, a nejméně lidé důchodového věku a voliči komunistické strany, mluví samy za sebe. …A uvádí se také, že se stupněm vzdělání roste i počet teroristů.


S kvalitou jezuitského školství to nikdy nebylo tak slavné, jak se často tvrdí. Ještě roku 1638 proto Ferdinand III. (který se jinak jezuitů ve všem zastával) jezuitům zabavil majetky někdejší university Karlovy, ze kterých měli vydržovat právnickou a lékařskou fakultu, protože nebyli schopni tyto obory vyučovat. Cílem jezuitského školství ostatně od samého počátku nebylo přinášet nějaké vzdělání, ale naopak právě pokročilé české školství likvidovat.


         Doba největšího rozkvětu jezuitského řádu byla i dobou největšího úpadku vzdělání. I podle skatolíka a konzervativce V. V. Tomka jezuité zdrželi vývoj o víc než o století.


V pozdější době, kdy měli jezuité na školství v podstatě monopol, kdy téměř žádné jiné školství než jezuitské neexistovalo, muselo být logicky buď nejlepší nebo nejhorší – záleží jen na tom, co si kdo vybere. Ale ani tento monopol nebyl úplný, a zejména piaristé (také „církevní“ školský řád) úroveň jezuitského školství kritizovali (i když i oni sami při výuce používali podobné metody jako jezuité, ale na rozdíl od nich byli například příznivěji nakloněni češtině).


I po spojení zbytků Karlovy university s jezuitskou kolejí v Klementinu pod názvem Universita Karlo-Ferdinandova v roce 1654 pak, po dřívějších zkušenostech, vyučovali na právnické a lékařské fakultě světští učitelé (můžeme říci i „civilní“ – vzhledem k tomu, že zakladatelem jezuitského řádu byl voják). Jezuitům bylo i pak dovoleno na úrovni university učit jenom flanďáctví.


Po třicetileté křižácké válce – a po celé 17. století – vázla dokonce i protirenesance právě na tom, že jezuité nebyli schopni vyškolit ani dostatek skatolických kněží – a to byl právě obor, na který se po celou dobu specializovali.


Byli z toho tehdy dost zoufalí, protože, jak sami jezuité uvádějí, vlivem častých průchodů švédských vojsk ke konci války se dvě třetiny násilně skatolizovaného obyvatelstva vrátily k původní víře. Tím je ovšem asi myšleno městské obyvatelstvo, protože podle jiných údajů byl vliv skatolizace na venkově po celé 17. století nulový. Po celou druhou polovinu 17. století v Čechách navíc působili tajní protestantští kazatelé, se kterými se lidé scházeli v jeskyních a po lesích. Na Moravě se ani nemuseli skrývat, protože mnohé vrchnosti tam protestantství tolerovaly.



Foto: Klášter voršilek, Kutná hora, autor Petr1888

Přejít do diskuze k článku