Věčná kritika a očerňování systému mě už trochu unavují, neboť už jen ten fakt, že můžeme tento režim beztrestně kritizovat, svědčí o tom, že v tomto státě ještě existuje svoboda slova. Možná by se dalo polemizovat nad tím, proč bulvární média smějí naprosto bez následků vypouštět lživé pomluvy, na koho chtějí, nebo proč naše největší média (jako Nova, ČT, Prima) ukazují pouze jeden úhel pravdy, který jim předkládají jiná zahraniční média (zejména americká jsou pověstná svojí zaujatostí) a nedávají žádný prostor jiným alternativním a nezávislým médiím. Nicméně alespoň na internetu si můžeme užívat jakousi částečnou svobodu slova (ztratil jsem trochu iluze o absolutní svobodě internetu po kauze Wikileaks a obvinění Assange).
Jaká je cesta z krize? Kdo za to může? Co máme dělat?
Myslím si, že cesta z krize rozhodně není utahování opasků a šetření, ale nadruhou stranu je pravda, že bychom měli přestat zbytečně plýtvat a zatěžovat naše životní prostředí. Rozhodně jedné rodině stačí jedno auto a není důvod k tomu, aby se každý rok kupovala nová televize, nový počítač, jen kvůli tomu, že nemají novu 3D obrazovku, nebo nový exkluzivní design. Lidé by měli uvažovat nad tím, proč zbytečně utrácejí za blbosti, které nepotřebují a naučit se chtít málo a být spokojený s tím, co mám. Nežijeme ve válce (a snad to tak zůstane) a netrpíme hladem, jsme na úrovni vyspělého moderního státu, přesto však lidé nejsou spokojení a máme největší spotřebu alkoholu a vysoký podíl sebevražd a proč tomu tak je? Protože tato konzumní společnost nás neučí nic jiného, než neustále chtít víc a víc, je to nekonečný kruh chtění, který nemá konce a čím více toho vlastníme, tím míň jsme spokojení.
Za tuto krizi můžou především bankéři, politici a mafiánští podnikatelé, neříkám, že všichni, ale určitě na tom mají velký podíl především tito lidé a v neposlední řadě lidé, kteří bez přemýšlení (masírování reklamní kampaní) brali hypotéky jako na běžícím pásu a pak se diví, že jim exekutoři zabavují majetek. Může za to celý ekonomický systém, který je založený na virtuálních penězích a potřebě vytvářet nesplatitelný dluh. Také se do budoucnosti příliš nepočítalo s tím, že neustálý nárůst nových technologií způsobí vysokou nezaměstnanost, která povede k nízké poptávce a nižším ziskům. Problém tohoto systému je, že je založen především na zisku pro jednotlivce, není pro lidi, ale proti nim. Protože jinak by nic jako úrok, exekuce a podobné nesmysly neexistovalo. Musíme stvořit nový systém, který nebude založen na penězích a zisku, ale na spolupráci a pro všeobecné blaho většiny. Jako cestu z krize vidím zajímavé myšlenky, které nabízí J. Fresco (viz film Zeitgeist), které se samozřejmě musí ještě více propracovat, ale myšlenka ekonomiky založené na zdrojích mi přijde jako dobrý nápad.
Jako příklad, jak se dostat z krize a začít úplně novou etapu politiky a ekonomiky, musím jednoznačně uvést případ Islandu. Island byl první zemí, která zkrachovala a vyhlásila bankrot, mnozí o ní mluvili jako o hrůzostrašném příkladu, jak můžeme skončit, pokud neuděláme politiku škrtů. Ale Island se vzpamatoval a zavedl novou ústavu, kde stanovil, že hlavním činitelem nejsou politici, ale občané, dále znárodnil banky a rozhodl, že nezaplatí dluhy, které způsobily privátní banky, do ústavy se také vepsalo, že lidé budou rozhodovat o důležitých zákonech prostřednictvím referenda a Island si pro příště ohlídá investice, které probíhají v tomto státě. Právě Island, o kterém se v oficiálních médiích příliš nemluví, může sloužit jako dobrý vzor pro budování nové ekonomiky a politiky. Určitě existuje spousta dalších příkladů a řešení, jak této krizi čelit a rozhodně je lepší, hovořit o tom a něco dělat, než jen sedět na zadku a kritizovat, jak jsme na tom špatně.
Zdroj: http://freddy-alternativa.blogspot.com/
