S vizí skutečného proroka předpověděl v roce 1945 náš prezident Edvard Beneš, že uplynou desetiletí a z Německa se začnou ozývat hlasy, že ne oni Němci byli vinni za rozpoutání války a utrpení evropských národů, ale že tomu bylo naopak, že oběťmi války a skutečnými trpícími byli oni, Němci, a vina za všechno strašné, co válka přinesla, spočívá na těch druhých.
Stejnou vizi – s důvěrnou znalostí psychy svých pappenheimských – vyslovil v jedné ze svých knih i německý spisovatel E. M. Remarque, a protože se beze zbytku po válce naplnila, odmítl se do své staré vlasti – byť i na jediný den – vrátit. Vize, sdílená tedy jak německým spisovatelem, tak českým prezidentem, byla ovšem tehdy, v letech těsně po válce, běžným smrtelníkům naprosto nepředstavitelná, neuvěřitelná a absurdní, ale dnešní skutečnost ji o sáhy překonává tím, že zaznívá dokonce i od nás – z vnitřku českých luhů a hájů – a tragičtější o to, že vychází z úst nášeho možného budoucího prezidenta Karla Schwarzenberga. A mnozí čeští lidé, pro jejichž rodiče či prarodiče už Němci narýsovali trasy na východ a ke smrti, po kterých už předtím odputovali židé, se v těchto dnech chystají učinit z naplňovatele této vize svého prezidenta.
