Kapříci a čuníci v létě

Červenec 04, 2011

Je léto, státem se prohánějí tornáda, státní zástupkyně poroučí policii, aby nevyšetřovala Drobilovu aféru, lidi už se střílí i před policejními služebnami, průmyslová výroba stoupá a výběr daní klesá.

Bodejť by se vyšetřovala korupce a bodejť by se vybíraly daně, když modrácká státní zastupitelství a modrácké finanční úřady mají obecné a nepsané směrnice zcela opačné: korupci, tuto hanebnou kopulaci politiků s podnikateli, nevyšetřovat a trestné činy krácení daně tolerovat. Až na výjimky, které je možno označit jako nehody, náhlá a nemilá vybočení z normálního stavu.


Je nutné neustále připomínat čísla, jejichž výše je zcela v kompetenci jmenovaných úřadů: korupce a daňové úniky představují podle velmi střídmých odhadů ztrátu okolo dvou set miliard korun ročně, tohle jsou peníze, o které je ochuzen každoročně státní rozpočet.  A za jejich krádež jsou přímo odpovědny jak všechny nižší úřady (a úředníci), tak i ministerstva spravedlnosti, vnitra a financí. Tři ministři, kteří v podstatě tolerují okrádání občanů tohoto státu. Tři ministři, kteří jsou odpovědni za schodkový státní rozpočet: kdyby totiž pracovali tak, jak mají, tak by fiskus byl každoročně v přebytku a stát dorůžova vyspinkaný.


Představme si, jak by asi vypadala současná politická situace, kdyby čeští pravicoví politici v minulosti připustili zákon o referendu, zákon, který by umožnil občanům spolurozhodovat o „reformách“ nebo odvolávat vládu. Ten trapný spolek neumětelů a anetických individuí, nekompetentních a k tomu arogantních. Kdyby suverén v tomto státě, občané, mohl skutečně rozhodovat o svém osudu, například vzpomenutým referendem, potom by tato vláda již byla na odchodu na smetiště dějin, část jejích představitelů a pomocníků by se pak zajímala o počet štráfků na teplácích Adidas, ještě předtím, než dostanou štráf  od soudu.


Od soudu? Od českého soudu? Od toho soudu, který své pracovní povinnosti vykonává liknavě a formálně nebo – patrně úmyslně – svá jednání protahuje do nekonečna?


K tomu soudu by čímany a šibaly musela přivést policie, která si z odkládání věcí udělala živnost. Nutit k nějaké činnosti by ji mělo výše již barevně charakterizované státní zastupitelství, které má ovšem problém právě opačný: jak donutit policii, aby v některých případech odkládala ještě víc, než je jejím dobrým zvykem.


V jiných případech se ovšem takto lenivá policie a stejně pohodlné státní zastupitelství mohou – zničehonic – přetrhnout. To když (a zřejmě zase na politickou objednávku z těch pravých míst) nezákonně obviní a uvězní státní úřednici, která měla tu smůlu, že pracovala pod Paroubkem.


Věra Jourová dostane od státu (tedy od nás všech) jako odškodnění 3,6 milionu korun. Dobrá, ještě jsou soudci, kteří soudí bez ohledu na souvislosti, zaplaťpábůh za ně. Ale otázka v tomto okamžiku zní: kdo za tyhle z okna vyhozené peníze bude potrestán? Kdo za tu náhlou služební horlivost zaplatí státu alespoň část toho, co mu vyhnal z kapsy?


Že vás to vlastně ani nenapadlo, že by snad státní úředník měl ručit za výsledky své práce? Ale máme na to dokonce extra speciální zákon, po jehož přijetí v roce 1998 asi tak půl roku úředníci kudy chodili, tudy ztráceli bobky. Než se v praxi ukázalo, že jedni kapříci přece vodu z vany jiným kapříkům nevypustí.


A tak máme vanu napuštěnou, je léto, voda se nám pěkně ohřívá, šupinatí činitelé se v ní líně převalují, někteří, ti s ocáskem, skoro rochní – a široko daleko žádný spravedlivý, který by byl schopen zatáhnout za řetízek.


Vytáhnout špunt.

 

(Diskuze pro neregistrované je otevřena i ZDE.)

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
  Odebírat  
Upozornit na