V posledních dnech se objevila řada výborných článků reagujících na evidentní hlubokou krizi české politiky a celé společnosti. Obzvláště bych připomněl články Petra Druláka (Losování, patriotismus a revoluce, LN – Orientace 30.4.2011), zde dobře známého nicku vlk (zde a zde), Václava Žáka, Martina Stránského, Jany Zwyrtek Hamplové a především Milana Zeleného.
Tyto články více nebo méně konstatují, že současné problémy jsou projevem zásadních vad systému české politiky (které mají dobře identifikovatelné kořeny v nedávné minulosti).
Chtělo by se mi citovat z nich (a z diskusí pod nimi) spoustu skvělých a moudrých pasáží, ale raději si to přečtěte v originále.
Byl bych ale rád, kdyby nezapadla jedna podle mě skutečně zásadní věc, kterou ve svém článku zdůraznil především Milan Zelený:
„Stranická demokracie se přežívá. Politické strany ztrácejí své opodstatnění v době všeobecné informovanosti, internetu a globálních komunikací. Strany samy dnes a denně dokazují svoji neschopnost, zastaralost a nevhodnost nejen v ČR, ale i ve většině měnícího se světa… Uvažte jako příklad ten stranický slepenec a nesourodou sebranku krajánků, taškářů, kmocháčků a barvitých postaviček, která dnes „vládne“ v Česku. Neodbornost, nafoukanost, vyjadřovací deficity, komunikační neschopnost a bezostyšné příživnictví charakterizují patetickou skupinku, kterou nemí nikdo rád, které se mnozí smějí, a někteří nad ní pláčí.“
Já jsem si až donedávna myslel (a přiznám, že i dosud si to aspoň trochu myslím), že řešením současné skutečně ostudné situace by měly být předčasné volby s drtivým vítězstvím ČSSD (která by se navíc nějak vnitřně obrodila (nesmějte se mi, prosím)). Příznivcem této strany jsem byl někdy od roku 1998 a je nepochybné, že léta, kdy tato strana byla ve vládě, byla pro tuto zemi těmi nejlepšími. Nicméně je zcela zřejmé, že i tato strana je hluboce zasažena všemi těmi negativními jevy, o kterých hovoří Milan Zelený. I tato strana má svůj velký podíl na současném marasmu (proč např. v letech své vlády neprovedla nápravu všemožných nahromaděných špatností? Proč mezi jejími prominentními členy nacházíme tolik problematických individuí?). Tato strana je tedy v nejlepším případě jen „menším zlem“.
Stejně jako Milan Zelený si tedy myslím, že je potřeba:
• radikálně omezit moc politických stran
• postavit je na roveň jiným institucím občanské společnosti
• odstranit současný poměrný způsob voleb do poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev a nahradit ho většinovým systémem kladoucím důraz na výběr v zásadě nezávislých osobností (které samozřejmě mohou být členy politických stran, hnutí, zájmových sdružení a spolků)
• umožnit odvolatelnost zastupitelů a ostatních volených představitelů
• drasticky omezit náklady na předvolební kampaň a udělat vše pro to, aby se minimalizoval vliv peněz na výsledek voleb a maximalizoval vliv reálného programu kandidátů
• snížit počet zastupitelů na všech vyšších úrovních aspoň o polovinu
• zavést přímou volbu prezidenta a hejtmanů
• zavést referendum jako standardní politický nástroj
Je úplně zřejmé, že systém, který tady byl zaveden po převratu v roce 1989 se v mnohých aspektech neosvědčil a že je ho třeba změnit.
Pokud zůstane systém založen na privilegovaném postavení politických stran, situace se asi nezlepší, nebo jen „kosmeticky“ a dočasně.
Samozřejmě, že politické strany by i po takové změně mohly mít značný vliv – sdružovali by se v nich lidé podobných názorů, formulovali by společná stanoviska, atd. Strany (ale i jiné organizace) by přiměřeně podporovaly jim blízké kandidáty, vyjadřovaly se k nejrůznějším záležitostem, atd.
Ale strany by ztratily onen ústavní monopol na obsazování míst v poslanecké sněmovně a krajských zastupitelstvech, kterými odměňují zasloužilé straníky více méně bez ohledu na jejich skutečné kvality a schopnosti. A samozřejmě by ztratily i možnost odměňovat i další zasloužilé straníky (kteří např. sehnali straně finanční prostředky) místy ve státní správě.
V takovém modelu by se strany staly především jakýmisi "diskusními kluby" a realizovala by se tak více méně dávná Havlova idea "nepolitické politiky" (od které se ovšem již dávno distancuje…).
Ano, znám dobře argumenty proti těm výše uvedeným návrhům – vedly by prý k populismu, zvolení nejrůznějších bulvárních klaunů, parlament by byl roztříštěný a chaotický, atd…
Nevěřím tomu – horší než teď by to určitě nebylo.
Myslím, že tahle společnost opět potřebuje nějakou větší změnu, aby se probudila ze stále hlubší deprese a nálady zcela srovnatelné s tou neblahou „normalizační“. Není pochyb, že právě tahle deprese a rezignace občenů na politiku mnohým "politickým mafiánům" velmi vyhovuje.
Je tady ale jeden velký problém – takovéto radikální změny by musely proti svým nejvlastnějším zájmům provést ty současné, hluboce zdiskreditované a zkorumpované strany.
Nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby to udělaly a „vypustily si svůj rybník“ podobně, jako to udělala KSČ před 21 lety – snad jen repríza týdne statisícových demonstrací z listopadu 1989, generální stávka, tlak nějakého masového hnutí a la Občanské fórum, atd.
Jako racionální realista bohužel nemyslím, že se něco takového stane (ale – právě tak jsem si to nemyslel ještě v roce 1988…).
Ale – třeba by se postupně mohlo uskutečnit aspoň něco z toho? Pro začátek aspoň změna volebního systému na většinový?
Závěrem:
Nezapomeňte si občast přečíst ten článek Milana Zeleného!!!
A velmi doporučuji i ty vlkovy úvahy (viz odkazy výše).
Převzato z blogu autora na Aktuálně
