Uznáním nezávislosti Kosova česká vláda uznala, že politických cílů je možno dosáhnout násilím, že spravedlnost musí ustoupit tam, kde jde o zájmy velmocí, že mezinárodní právo neplatí absolutně, ale jak kdy a jak pro koho. Česká vláda tak učinila přes existenci závažných podezření, že kosovští Albánci obchodovali s tělesnými orgány Srbů, získávanými vraždami a vůbec praktikami, které nemají v Evropě od dob nacistických koncentračních táborů obdoby. Uznání nezávislého Kosova tak znamená ne-li přímo schvalování těchto praktik, potom zcela jistě shovívavost k nim.
Spojené tak mohou být pouze Spojené státy, kterým se opět podařila další z řady drobných sabotáží projektu sjednocené Evropy. Nezávislé Kosovo totiž již nyní Evropu rozděluje a z hlediska budoucí perspektivy ohrožuje. Nejenom vzorem úspěšné iredenty, ale především tím faktem, že v podobě Kosova se v Evropě etabloval gangsterský stát, založený na hodnotách, které jsou v příkrém rozporu s těmi, jež Evropa proklamuje. A bude to přitom právě Evropa, kdo bude s největší pravděpodobností zajišťovat tomuto neživotaschopnému státu existenci jako svému protektorátu. USA se tak – a to i s pomocí vlády ČR – podařilo nasadit Evropě „veš do kožichu.“
Uznání nezávislosti Kosova, za které dnes politici sami sebe tak chválí, se může velice brzy ukázat jako fatální omyl. Podobně, jako Mnichov 1938.
Převzato z blogu Tribun
Lubomír Ledl nejen o roli Zelených v této kauze
Karel Schwarzenberg o budoucím statutu Kosova
Jan Urban o nutnosti uznání Kosova
Lubomír Zaorálek o uznání Kosova
