Koupaly dědinu deště

Tvář


Do neznámé tváře

modlí lidé své vidiny

rukama zkroucenýma kamením

A hledají v ní vlídnost

klid a touhu po pochopení

Za roky z chlapa nic

jen mrtvo ranní hospody

Po dětech z ženy kupka

sukní a vůně svíc

Do neznámé tváře

modlí lidé své touhy

a upínání k odpočinku

každým člověkem

Do drsné země tahy portrétu

rozšířeného duší sochařů

jejichž dlátem jsou

narození a smrt

a dvě ruce


***



Na pohřbení


Na Vrbkách prodali čas Židovi

A proto tam žijí

Jak toky řek

Jak oblaka

Jak květy

Jak beranice kopců

Jak víra

Jak štěstí

Jak krása

A jenom někdy

A jenom někdy

Naslouchají staří lidé

blížícím se krokům

ošizeného Žida

A dostávají strach

A jsou nedůvěřiví

Smutní

Na pohřbení


***


Tak do uvítání


Koupaly dědinu deště

Hladily ji větry

Chránily ji kopce

Plnily ji sněhy

Sytilo ji slunce

A stavěli ji lidé

Usmála se

Protáhla kostelíkem hospodu

a odměnila se

prstencem prvních slov

a posledních písní

Tak do uvítání dnů

a pochopení noci


***


-x-x-x


Kapelko

při smutku spouštění

dřeva do země

sebral jsem tvoje melodie

a překročil nízký práh

Po polích

do dálek podzimů a jar

Po lukách

do krásy lét a zim

Do vzdálení roků

a věčně hrající

smutnou nadílkou

Na bílém sněhu

stojí černá kapelka

U bílé zdi pomalost

Kapelko

při smutku spouštění

vracím ti uloupené melodie

a zůstávám na dosah


***



Pohřeb


Hrála muzika

u stěny hroznolhotského hřbitova

a mrtví poslouchali

Hrál starý cikán

hrál smutek hor a duší

hrál neživou

Hrál na struny

a provazy rakví hlazené

zněly zemí

Vítr procházel hřbitovem

a slunce stálo za stěnami

v přešlapování jara

Hrál starý cikán

a tóny vždycky bloudivé

vracely se zpět

a zahlcovaly struny

(17.7.1975)


***


Setina noci


Den má po službě a sfoukává bdění

Telegrafní dráty zahučely divadelními

nářky mnohých světů

Mlčící reflektory monstruózních aut

se potkávají a recitují si básně

Pomlouvají se a zvědavě mrzačí člověka

Ten unaven proklíná rachot vlaků a nekonečných mostů

od stanice stárnutí po konzervu zmlku

Nemůže slyšet

MOST : Jak je dnes?

PARNÍK : Radostním, protože zatékám. Myslím se potopím.

MOST : Nabízím ti svůj pilíř.

Oba se chechtají

Oběti řvou hrůzou

Člověk zabouchl dveře trabantu a

zastrčil klíč do zámku

KLÍČ : Zdravím.

ZÁMEK : Spěcháš?

KLÍČ : Ani ne.

ZÁMEK : Ať se vztekne!

Člověk zuří

Okna vidíce jej přicházet zachytila paprsky úslužných neonů

a vyslala signály…

Kdesi nad přirozeností jadrně zaklel pilot – prorazil

zvukovou bariéru dříve

Detonace

Okna se jásavě sypou

a bez sebe nadšením zasahují lidskou kůži

Ospalé mozky ocelových konstrukcí

okřívají nocí a tropí smrtelné žerty…

(Fruxfrux, básník Tymy)


***


Píseň Sakosaka a Pikpakpoka

(nota: Přes spáleniště, přes krvavé řeky)


My syfilisti my to máme jistý

nezhynem bídou ale syfilídou

Nad námi rudý mráček pěkně vlaje

Buď tak nebo tak uřežou nám pták


A proto pějme píseň mladých boha –

týrů už je to tak na řadě je

náš pták a proto pějme píseň ach vím

už je to tak zde válí se náš pták

Přejít do diskuze k článku