Listopad 07, 2011
Tak jste nám to pěkně smetli, kolegové! A možná jste dobře předvedli způsob chování, který praktikuje tato vládní koalice od začátku a který je vlastně příčinou obstrukce, kterou váš premiér tak špatně chápe. Já jsem tady bohužel včera nebyl, když vystoupil premiér Petr Nečas, protože jsem byl v televizi, takže jsem se to dozvěděl až později, že vystoupil se svým zásadním projevem, ve kterém, jak mi to kolegové reprodukovali, prohlásil naši obstrukci za nepřiměřenou, protože, cituji volně, jak jsem to slyšel, údajně obstrukce je něco, co se používá historicky velmi vzácně, v nějakých mimořádných okolnostech. Takže ono to vlastně není poprvé, co to tady premiér řekl, že je to mimořádné a že nejsme přiměření.
Dovolte mi, abych ještě jednou vzhledem k tomu, že pan premiér tady pořád opakuje to své neporozumění tomu, co se ve Sněmovně děje, abych se vám ještě jednou pokusil zdůvodnit to, proč tady máme obstrukci, tedy historicky, proč se dostavila zrovna nyní. Já si myslím, že obstrukce, filibustering, snaha zabránit tomu, aby se hlasovalo o některých bodech, je způsob, kterým se opozice a menšina ve Sněmovně brání arogantnímu pohrdavému přístupu většiny eventuálně vládní koalice. Vy se takto, kolegové, chováte od začátku svého nástupu. Já bych chtěl vzpomenout, jak jste se chovali v době, kdy se tady projednávalo programové prohlášení vlády. My jsme vystupovali s námitkami, s komentáři, normálně standardně jsme vystupovali jako opozice, která vyjadřovala názor na to, co vy jste v programovém prohlášení vlády připravili. Vzpomeňte si, kolegové, jak jste tehdy reagovali! Vy jste nereagovali! Vy jste mlčeli! Poslanci vládní koalice, kteří mají hájit vládní program, neřekli nic! Ministři, kteří měli hájit programy svých resortů, které byly součástí toho prohlášení a které jsme kritizovali, mlčeli jako zařezaní! A to mlčení, to bylo dobré předznamenání pohrdání, které vy jste projevovali a projevujete celou dobu pro názory opozice.
Dokonce to pokračuje tak plynule, že v tomto týdnu při projednávání státního rozpočtu vaši ministři vzorně mlčeli úplně stejně jako na začátku, když šlo o programové prohlášení vlády. Ministry vlastně vůbec nezajímá, co jim opoziční poslanci říkají. Oni to snad ani neposlouchají. Sedí tady jako dubové. Není vůbec jasné, co si myslí. Je to pro nás záhadou. Když vás požádáme, abyste se k něčemu…
(Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: „Prosím, pane místopředsedo, abyste se držel nějakého slušného vychování. Prosím, aby tady nedocházelo k urážení ministrů této vlády.“)
Tedy ministři tady sedí jako pařezové a nejsou schopni a ochotni reagovat na nic, na co se jich opoziční poslanci zeptají. Když zařadíme speciální bod, ve kterém chceme, aby k věci veřejného zájmu ministr obrany reagoval, tak nám ho prostě zabijete! Chápete, prostě tento typ nezájmu, pohrdání, naprosté neochoty se bavit s opozicí, to je to, co je důvodem této obstrukce.
(Poslanci vládní koalice demonstrativně opouštějí jednací sál.)
Nejlépe, když nebudete mlčet, můžete také úplně odejít. To je také způsob, jak dáte najevo, jak se nechcete s opozicí bavit!
A pak máte ještě koaliční dohodu. Máte koaliční dohodu, ve které jste si řekli, že nepodpoříte žádný návrh opozice, který nebude v souladu s postojem všech členů koaliční vlády. To znamená, že když přijdeme s něčím, co vyargumentujeme, když přijdeme s něčím, kde dokonce i vy uznáváte, že ty argumenty jsou v pořádku, tak nám nakonec sdělíte, že to bohužel nemůžete podpořit, protože vám to koaliční K9 neumožňuje.
Takže když chcete pochopit důvody toho, proč tady trávíme noci a dny a víkend, tak ten důvod, který pan premiér zřejmě nechápe, ten je v tom, že nerespektujete to, co je v parlamentní demokracii zákonem a příkazem: že většina, i když shodou okolností po volbách má většinu a může vládnout, tak musí brát v potaz, respektovat a vyslechnout názor menšiny. To je jeden hlavní důvod.
Pak mi dovolte, abych řekl, že je ještě další, který mi připadá stejně důležitý jako ten první, a sice, že vy to pohrdání a ten nezájem o debatu projevujete dokonce i ve věcech, které zdaleka překračují mandát tohoto volebního období, které překračují to, co třeba představuje státní rozpočet, to znamená rozvahu, která se týká jednoho roku. Vy ten nezájem o debatu projevujete i tam, kde se jedná o kroky, rozhodnutí, strategie, které se týkají patnácti, dvaceti let, které jsou před námi. Doba, kdy možná řada z nás už tady možná nebude. Vy přijímáte rozhodnutí o systémech, jako je penzijní, zdravotní a další, která se budou týkat lidí možná za deset let. U některých těch rozhodnutí nebude jednoduché je korigovat. A vy místo toho, abyste v této zemi budovali nějakou stabilitu, to znamená, aby vznikala šance na to, že po dalších volbách bude opět nějaká kontinuita, že nebude to tak, že příští vláda přijde a bude muset – protože s tím zásadně nesouhlasí – měnit to, co vy zavádíte, tak místo toho, abyste se snažili budovat nějaký kompromis, který bude dlouhodobě platný, tak vy dokonce ani tady neberete v potaz to, co vám říkají představitelé těch parlamentních stran, které dneska v této Sněmovně většinu nemají.
To, čím se zaklínáte, je, že vy přece musíte dělat reformy. Jaké to jsou ty vaše reformy? To slovo, to je takové zaklínadlo, které má ospravedlnit všechno. Víte, ono se říká reformy, ale já jsem přesvědčen, že to slovo už dávno ztratilo svůj původní význam. Kdysi jsem tady říkal, že někdy patnáctém století u Martina Luthera to bylo tak, že reformami bylo míněno to, co má vrátit věci do řádu, ze kterého byly vykloubeny.
Reformy, které děláte vy, to je spíš revoluce. To jsou spíš takové bolševické metody vládnutí. Mně to připomíná spíš revoluci sexuální, kulturní revoluci – všechny ty typy revolucí šedesátých let. To jsou vaše reformy. To není skutečně promyšlená korekce, změna toho, co je třeba změnit. Vy děláte reformy, které vlastně rozbíjí to, co tady dosud bylo. Vy děláte reformy, jejichž cílem je privatizace zdravotnictví, privatizace penzí, flexibilita pracovní síly, omezení sociální politiky. Vy děláte politiku, která vlastně má jednoduchý jmenovatel – prostě znamená snižování standardu. To, co váš guru Václav Klaus přesně vystihl, když ve Financial Times napsal: Nejlepší cesta z finanční krize je omezit, potlačit všechny ty zbytečné standardy ekologické, zdravotnické, sociální, které jsme si tady v Evropě naprosto redundantně vytvořili.
To je vaše reforma. To není žádná promyšlená změna, ve které by se brala v potaz společnost jako určitý celek, ve kterém byste se snažili ty věci obhájit tak, aby to břemeno bylo rozloženo. To jsou věci naprosto revoluční. Říká se: Když se kácí les, tak lítají třísky.
My tady obstrukci zaměřujeme na zákony té vaší tzv. reformy, pro kterou je charakteristické především to, že je naprosto a promyšleně nehumánní. Já jsem pořád uvažoval, co to má vlastně znamenat, ty vaše změny v zákonu o hmotné nouzi a změny, které se týkají úřadů práce, protože jsem nechápal, jak je možné, že chcete najednou přesunout úředníky z jednoho úřadu na druhý a v neuvěřitelně krátké době vlastně se pokusit zajistit výplaty sociálních dávek, dávek v nezaměstnanosti. Člověk, když se nad tím zamýšlí, tak má pocit, že to jsou procesy, které se nedají v tom čase zvládnout.
Až jsem pochopil, v čem je ten vtip. Vám to vlastně vůbec nevadí, když se to nezvládne. Vám to nevadí, když se ty dávky nevyplatí. Vám to zřejmě vůbec nevadí, když lidé nakonec rezignují na to, aby pro ty dávky přišli, protože v tom systému to vlastně nebudou schopni ani provést. Vezměte si třeba zákon o hmotné nouzi. Tam je princip, podle kterého se mění způsob odvolání v případě, kdy někdo tu dávku nedostává, má ji sníženou nebo se potřebuje nějakým způsobem ozvat, protože o ni přišel. Vy jste změnili způsob odvolání tak, že to odvolání už příště nepůjde na kraj, ale ten dotyčný má napsat rozklad ministerstvu práce a sociálních věcí.
Já jsem se o to zajímal a bylo mi řečeno, že ani právník by často nevěděl, jak to má napsat. V tom je ten vtip. Ten dotyčný to vůbec nezvládne provést podle této vaší změny. On na to nedosáhne proto, protože ten proces pro něho bude tak příliš obtížný, protože je řada lidí, kteří na to skutečně nemají, a právníka si nenajmou. On prostě bude muset rezignovat na tu dávku proto, že na to nemá, aby se k ní dostal.
A podobný případ – jak jste to vymysleli s nezaměstnanými. To bude platit tak, že od 1. ledna, když po dvou měsících nebude moci nastoupit do veřejné služby, protože pro něho nebude, tak prostě on o ty dávky přijde. A já jsem pochopil, že ten vtip je v tom, že ti lidé vlastně za těchto podmínek na to rezignují a vy ušetříte peníze. To je vlastně to, oč vám jde. I tady vám jde o tu flexibilitu, o sekání, ostré škrty, prostě ušetřit na těch lidech. To je jedno, jak se budou živit.
Vy tady máte takové opatření v těch svých nehumánních zákonech, ve kterých dokonce říkáte, že se mění okruh osob považovaných za osoby v hmotné nouzi. Tohle je velmi zajímavé. Podle těch změn, které vy plánujete, dojde k tomu, že prostě celá řada lidí zbavených způsobilosti, plně invalidních, bez nároku na výplatu zůstanou bez nároku na výplatu důchodu. Jsou to lidé například v léčebnách dlouhodobě nemocných. Podle vašeho ustanovení ti lidé po třech měsících v LDN, v psychiatrických léčebnách pozbudou prostě nároku na hmotnou nouzi.
Já bych se tady rád zeptal, co ti lidé budou potom dále dělat. A co s nimi chcete dělat vy? Co budete dělat s těmi nezaměstnanými bez dávek? Já jsem mluvil s primátory a starosty měst v Moravskoslezském kraji, kde je vysoká nezaměstnanost. Oni mi řekli, že se toho stavu po 1. lednu děsí. Tam je v jednom městě, jako je Havířov nebo Karviná, pět, šest tisíc nezaměstnaných. Primátoři říkají, že celý ten proces, tak jak se rýsuje, se nedá zvládnout. A děsí se toho, co ti lidé budou dělat, když budou bez peněz. Oni nemají žádné rezervní prostředky.
Jak si to představujete? Vy chcete vyvolat sociální nepokoje v tom regionu? Víte, to je ten jmenovatel, který říkám – ono je to naprosto nehumánní, vy na ty lidi kašlete. Vás tady urazí, když řeknu, že tady sedíte jako pařezové, ale to, že ti lidé tam nebudou mít co do huby a budou pod mosty, to je vám úplně jedno, vy měkoty! Tady si hrajete na to, že je uražená vaše důstojnost. A co důstojnost těch lidí venku? Já vaše chování pokládám za nehorázné!
Já tady nejsem kvůli sobě, přátelé. Já jsem tady byl zvolen těmi lidmi, kteří chtějí, abychom hájili jejich zájmy. My jsme tady povinni mluvit o tom, co vy chystáte. A ta nehumánnost, kterou vy tady se snažíte vytvořit v této zemi, je něco, co je proti tradicím této země. Tahle země má takovou tradici, že lidé se snaží pomoct těm, kteří trpí, těm, kteří jsou psychicky nemocní, těm, kteří jsou v léčebnách dlouhodobě nemocných. Vy na ně kašlete!! Vy chcete změnit něco, co bylo tradicí, hodnotovou tradicí této země!
Mně přišla do kanceláře bezdětná babička, která má 90 let, která měla dům a majitel ji prostě dovedně, protože měl šikovné právní znalosti, z toho baráku vyprovodil, a ona se octla prakticky na ulici. V 90 letech. Je to normální, aby musel přijít nějaký politik a téhle ženě se snažil pomoci? Je to normální, aby v této zemi 90letý člověk prostě zůstal na ulici? A víte, proč to tady říkám? Já pokládám za nenormální, aby to byl poslanec, který musí někam volat, protože ho znají, a aby díky tomu, že ho znají a raději mu vyhoví, aby nakonec se nějaké řešení hledalo. To přece není normální společnost. To není humánní společnost! Společnost by měla fungovat tak, aby, když se něco takového stane, existoval systém, který toho člověka nepošle pod most. Proto chceme budovat humánní společnost. Ne takovou, kde na všechny ty lidi kašleme.
Vám je to, pane ministře Drábku, zřejmě jedno. Já nevím, byl jste v těch léčebnách, seznamoval jste se s poměry těch lidí? Víte, co je čeká potom, co budou platit zákony, které vy tady chcete schválit? Budeme čekat na to, co se stane? Tahle obstrukce, pokud by se jí podařilo zabránit tomu, aby úřady práce se stěhovaly tak, jak vy plánujete, po 1. lednu z hlediska činností, by byla požehnání. Protože by byl nějaký čas na to celý proces vůbec zvládnout. V této chvíli podle mě šance není. Vy nejste schopni zajistit výplaty dávek v tom čase, který je k dispozici po 1. lednu.
Když jsem se na to ptal, tak mi řekli: Oni ti lidi zřejmě dva měsíce vůbec žádné dávky nedostanou. To se nedá vyplatit, říkají mi ti zaměstnanci. Jenže co budou dělat, když dva měsíce nebudou mít vůbec peníze? Ti lidé nemají z čeho žít! Zřejmě se takto chystáte pěkně ušetřit na nezaměstnaných. To budou určitě obrovské peníze.
A když tady chceme, abychom se zabývali případy, ve kterých utíkají státu miliardy, když chcete šetřit na chudácích, tak nám to prostě všechno tady zabijete. Jako jste to dneska znovu ráno předvedli. Že pan ministr Vondra někam vyhodil nějaké stamilióny, tím se přece nebudete vy zabývat. Vás zajímá to, když vás někdo nazve pařezy. To vás urazí. To je teď podstatné.
Mám dojem, že česká společnost dneska není v dobrém stavu. Před 20 lety tady existovala nějaká společenská smlouva, nějaká představa toho, co chceme vytvářet, a nějakých hodnot, které v té společnosti budou platit. Před těmi 20 lety tu byl určitý konsensus a poměrně docela velká víra většiny lidí, že se o to pokusíme a že to musí fungovat. Za těch 20 let, milí přátelé vpravo i vlevo, tady ten konsensus chybí. On se rozpadl. On tady není. Tady dnes nejde jenom o to prostě předkládat rozpočty a zákony a mluvit o deficitech. Ten problém dneska je daleko vážnější. Tady jde o to, jestli se vůbec někdo pokusí společnost dát dohromady. Vytvořit nějakou novou společenskou smlouvu. To bude stát před tím, kdo bude chtít opravdu vládnout a mít nějakou podporu veřejnosti. Vám vůbec nevadí, že ji nemáte. Vám vůbec nevadí, že ji ztrácíte. Vy klidně říkáte: My máme svoje posvěcení v těch revolučních reformách, které tady chceme zavádět, to je naše ospravedlnění!
Jak vám to dlouho vydrží? Takhle se žádná společenská smlouva tady neobnoví. Takhle se naopak situace ještě zhorší. A není to vinou krize. Je to vinou toho, jak se v současné době chováte. Protože jako vládní koalice máte rozhodující vliv na to, co se v té zemi děje.
Budeme mít teď 17. listopad, někteří z vás si budou připomínat dny revoluce před 20 lety. No, jak vám říkám: bilance za těch 20 let je mizerná. Nepanuje pocit, že vytváříme stát, se kterým se lidé identifikují, že je to společnost, ve které nějakým způsobem lidé drží pohromadě, ve které existuje solidarita… Nezlobte se na mě, ale před 20 lety, když revoluce probíhala, tak si myslím, že řada lidí věřila, že lidé si ve společnosti budou nějakým způsobem pomáhat. Kdybych jim řekl, že se 90letá babička ocitne na ulici, tak by se vyděsili. Kdybychom jim před 20 lety pověděli, jak ministr Drábek hodlá zacházet s nezaměstnanými, kdyby se jim řeklo něco o tom, jak se tu bude zacházet se zdravotně postiženými, kteří dneska chodí na manifestace, vyděsili by se. Není vám to, přátelé, žinantní, hloupé, že zdravotně postižení chodí na manifestace, kde protestují proti tomu, co je čeká?
Vy tady máte vždycky nějaké důvody, proč si myslíte, že ti dotyční jsou nějací vykutálení filutové, kteří se chtějí dostat k nějakým penězům. Já nevím, co děláte v těch svých kancelářích. Já se tam bavím s lidmi, kteří se mi tam dobelhají s berlemi a kteří mi říkají: Podívejte se, tolik dostávám, teď mi snížili invalidní důchod, přeřadili mě. Řekněte mi, když zaplatím nájem, z čeho mám existovat?
K vám tihle lidé nechodí do kanceláří?
V této situaci, kdy mi lidé tvrdí, že nemají z čeho vyžít, tak vy jim ještě přijmete zákony, kterými jejich situaci ještě zhoršíte? To chcete, aby se šli utopit? Kdybychom se měli možnost tady normálně bavit skutečně o jednotlivých zákonech, jako je zákon o hmotné nouzi a další, tak bych stál o to, abyste mi odpověděli na to, jak si to představujete. Tohle konkrétní opatření! Já jsem tady dvě, tři uvedl jako příklad. Jak si představujete, že to bude fungovat? Vždyť to fungovat nemůže! Tak mi to řekněte rovnou, že chcete, aby ti lidé o ty peníze přišli! Že chcete vytvořit systém, který bude dostatečně složitý na to, aby se k těm penězům vůbec nedostali!
Pan ministr Drábek tady kroutí hlavou. Já jsem ho viděl v televizi prokazatelně několikrát opakovaně lhát občanům této země. Přišlo mi to neuvěřitelné! Ministr práce a sociálních věcí, který by měl být symbolem solidarity a pomoci těm, kteří jsou nejníž – protože jsou zdravotně postiženi, nemocni, mají nejrůznější problémy. Tohle je budování společenské smlouvy? Ti lidé to prostě zjistí, že ten člověk neříká pravdu. Oni si to řeknou mezi sebou. A řeknou to i mně. Chápete, toto je úroveň debaty, kterou vy jste tady vytvořili
.
My jsme vyslanci těch, se kterými se vy nechcete bavit. Samozřejmě, vy se nechcete bavit ani s námi! Což je pro vás charakteristické. Tohle panství a tahle arogance. Vy máte svoje reformy, kterými chcete učinit lidi flexibilnějšími. My tady budeme mít flexibilní mrzáky, flexibilní psychicky nemocné…Všichni budou flexibilní! Vy chcete svými reformami naučit flexibilitu i ty, kteří sotva v tom životě stojí na nohách. Vás osudy těch lidí prostě nezajímají.
Já si myslím, že i pravicová politika by měla mít v sobě jakousi základní solidaritu s těmi, kteří nemají to štěstí, jako ti, kteří jsou zdraví, schopní a úspěšní. Vy jste absolutně akceptovali tu politiku, že tahle země patří těm zdravým, bohatým, úspěšným. A děláte zákony, ve kterých ty, kteří mezi ně nepatří, házíte do studené vody a přes palubu. A dokonce ani nejste ochotni se o tom, co to bude znamenat, bavit.
Nemáte právo takto zneužívat toho, že jste se stali většinou. V demokracii většina neznamená, že ty ostatní pošle k vodě. V demokracii většina neznamená, že se opozice nebere jako partner. Vy jste maximálně o nějakém dialogu mluvili, ale vůbec jste ho nezačali. Tato obstrukce je protest proti tomu způsobu vašeho vládnutí, vůči způsobu vašeho mlčení, neochotě brát ty, kteří s vámi nesouhlasí.
XXX
Dovolte mi, abych reagoval na průběh rozpravy nad zákony, které se týkají sloučené rozpravy. Dostal jsem poměrně obsáhlý dopis od kolegy poslance dr. Borise Šťastného. Reaguje v něm na mé vystoupení, v němž jsem mluvil o případu více než 90leté babičky, která se dostala do sporu, vinou obratného právníka přišla o dům a nakonec ji vystrnaďoval z jejího původně vlastního bytu, zkrátka jí hrozilo, že zůstane na ulici.
Pan Boris Šťastný mi napsal dopis, ve kterém se zajímá o to, abych mu přesně uvedl, o jaký případ se jedná. V podstatě jde o to, že chce potrestat úředníky, kteří v této kauze selhali. Já bych rád řekl, že tady tento případ je zaplať pán bůh už nějakým způsobem vyřešen. Ale na mě ten dopis pana poslance dělá dojem, že vlastně vůbec nechápe, o čem jsem tady mluvil.
Tady, vážení kolegové, vůbec nejde o to potrestat nějakého úředníka. Ten dopis totiž vyvolává dojem, že celý systém je naprosto dokonalý a pokud se někde stane, že se tam vloudí chybička, tak ji prostě hned napravíme.
Kdo si tohle myslí, tak neví nic o realitě, jak se žije v této zemi. Takovýchto lidí, kteří dneska propadají roštem a kteří zůstávají bez pomoci v nejrůznějších, velmi těžkých situacích, jsou tady stovky, tisíce. To není tak, že systém je v pořádku a občas se stane chyba. To je tak, že je stále více těch, kteří neví, kdo by jim pomohl. Tento dopis vytváří dojem podobný, jako to bylo v komunistických časech, kdy se v televizi vysílaly relace, ve kterých se líčila poměrně spokojená společnost, kde se občas objevil nějaký hřích, který se spektakulárně pranýřoval a říkalo se: Tady nám to ještě úplně neklape.
To je způsob, jak je psán tento dopis. A opravdu ta odtrženost od reality mi připadá neuvěřitelná.
Ve skutečnosti už je ta situace pro mnoho lidí, ať se to týká nájemného, ať se to týká sociálních dávek často velice tíživá. A protože zde zazněla otázka, co vlastně chceme, tak já se to pokusím ještě jednou říct. Chceme zabránit tomu, aby se tady spustil systém, který bude ještě nehumánnější, než je to, co je nyní, co už dneska vytváří situace, které jsou pro lidi neřešitelné. Jsou konkrétní příklady, na kterých se dá ukázat, jak zákony, které tady navrhují ministři, ztíží, zkomplikují vážně situaci celé řady lidí.
Vezměme si například změnu v zákonu o pomoci ve hmotné nouzi. Řeknu vám jenom několik ukázkových příkladů. V návrhu zákona se např. říká, že když někdo přijde o sociální dávku nebo o nějakou její část, tak se může odvolat takovým způsobem, že odvolací řízení bude přeneseno na ministerstvo práce a sociálních věcí.
Tam, kde nyní rozhodují o odvolání krajské úřady, tam zítra bude muset ten dotyčný sám připravit celý rozklad, rozklad pro ministerstvo práce a sociálních věcí. Proč takovýmto způsobem komplikujete lidem to, když se potřebují odvolat? Víte, jaký bude výsledek? No samozřejmě, že to víte. Že to velká část lidí vůbec nezvládne. S tímhle si neporadí. Ti lidé nemají na právníky, nenajdou úředníka, který by jim mimo svou pracovní dobu pomohl. To není jeho povinnost. Tady nejde o to trestat úředníky. Ti úředníci dělají, co mají. Tohle není v jejich popisu práce. Ti lidé prostě na to rezignují a nedostanou nic.
Nebo vám řeknu jiné opatření, které mi prostě připadá opravdu těžce nehumánní. Vy v tom ustanovení zákona, novele zákona o pomoci v hmotné nouzi, měníte okruh osob, které nebudou považované za osoby ve hmotné nouzi. Například se to týká osob, nebudou tam patřit osoby, jimž se poskytuje ústavní péče v psychiatrické léčebně či v léčebně dlouhodobě nemocných déle než tři kalendářní měsíce. To je úžasné opatření. Takže osoby například zbavené způsobilosti, plně invalidní, bez nároku na výplatu důchodu budou například v nějaké té léčebně a zde nebudou mít finanční prostředky na úhradu pobytu. Mimochodem, vy jste, pane ministře, teď nedávno tyto poplatky výrazně zvýšil. Takže nebudou mít ani spojené peníze na poplatky spojené například s hygienou, praním prádla apod. Co ti lidé budou dělat? Co s nimi zamýšlíte dělat? Kam je pošlete, když oni ztratí prostředky na to, aby si vůbec pobyt tam hradili?
Člověk nechápe, kam tohle míří. Jak ti lidé skončí? To je to, čemu říkám nehumánnost. A podobně je to opatření, o kterém tady opakovaně mluvíme – a vy nám na to nakonec řeknete: Co vlastně po nás chcete? Tak vám to řeknu ještě jednou. Pokud bude platit to, co je navrhováno nyní vámi v těchto zákonech, tak vznikne taková situace, že lidé, kteří přijdou na úřady práce, protože přijdou o zaměstnání, tak po dvou měsících, když jim nebude nabídnuta veřejná služba, když třeba nebude, anebo prostě, když ji nebudou vykonávat, tak o příspěvky v nezaměstnanosti přijdou. A vy samozřejmě ušetříte. Celá řada lidí nebude mít chuť, odvahu, rezignuje na to, aby o ty prostředky usilovala.
Proč? Já vám řeknu takový jeden příklad, který mi vyprávěla jedna sociální pracovnice, shodou okolností z jižních Čech, ale to je celkem jedno. To je stejné všude. Na severní Moravě jako jižních Čechách.
Popisovala mi příklad starší paní, učitelky češtiny a dějepisu, která na sklonku pracovního života, krátce před důchodem přišla, o práci. Přijde na úřad práce a tam jí řeknou, že musí nastoupit do veřejné služby. Představte si to, tahle paní celý život učí žáky v tom městečku češtinu a dějepis a teď tam má jít zametat ulice. Není to tak dávno, co tady pan ministr Kalousek a jiní vykřikovali: Kdo se tady štítí práce?! Já bych se rád první chopil té metly a s chutí bych si manuálně zapracoval!
Kecy, přátelé, kecy! Tohle se vám říká – protože víte, že vám to nehrozí. Protože si myslíte, že vám se to nikdy nestane. Je to naprosté pokrytectví a je to neschopnost vžít se do kůže toho člověka. Třeba téhle slušné paní, učitelky, která celý život učí děti češtinu, a nakonec jí někdo strčí do ruky metlu nebo koště a řekne: Budeš v tomhle městečku, kde celý život žiješ, zametat. To vůbec není otázka štítění se práce. Je to věc jakéhosi přirozeného sociálního statutu. Pocitu, jak je ta žena vnímána těmi ostatními. Ona se stydí před bývalými žáky jít na ulici zametat! Takhle jsem prostě skončila, po všech těch letech!
A vy klidně cynicky řeknete: Kdo se štítí práce, tak ať o ty peníze prostě přijde! Tak ona o ty peníze přijde. A bude žít z ruky do huby. Vám je to samozřejmě jedno, protože vy si spočítáte, o kolik takhle ušetříte.
Víte, já nejenom, že ty příklady znám ze své kanceláře. Já to bohužel znám i ze své nejbližší zkušenosti. Mám bratra, který má více než 70procentní ztrátu sluchu. Sleduji život člověka, který je takto těžce handicapován. Prostě se to stalo tak, že když se rodil, před těmi mnoha lety, tak mu praskla cévka v mozku a to způsobilo více než 70procentní ztrátu sluchu a opožděnost některých reakcí. Dědeček mi řekl, že můj otec měl jedinkrát v životě v očích slzy. To bylo tehdy, říkal, v ten den, co se narodil tvůj starší bratr. A já vím, co to znamená, tahle pitomá prasklá cévka v mozku. Celý život to poznamená.
Můj bratr je opravdu mimořádně houževnatý a pracovitý člověk. On pracuje rád, s obrovskou chutí. S tímhle handicapem se vyučil nástrojařem a ta práce ho nesmírně bavila. To byl taky jeden z těch, který s nadšením vítal listopad 89. Chodil a mával, jásal: Máme svobodu! Do deseti let přišel o práci a pak mi jednoho jde řekl: Víš co? Já ti tady na to kašlu! Já jsem v tom pitomém socialistickém režimu aspoň měl co dělat. Dneska tady leštím kliky a nebaví mě to!
Víte, co to je, když člověk, který neslyší, chodí po těch klikách a leští je a přitom ani nerozumí, co mu pořádně ti lidé říkají? Úřad práce mu není schopen pomoci? Ten člověk opravdu zatrpkne. A není to žádný lenoch. Není to, rozumíte, nikdo, kdo by nechtěl pracovat. Oni ho v podstatě usmýkají! A tenhle brácha má třeba štěstí. Ano, že nakonec volí člověk nějakou protekci, zavolá kamarádovi, řekne: Proboha pomoz. Tak on má to štěstí. A že prosím ty lidi: Udělejte něco, to je pracovitej člověk, najděte mu něco, já se nemůžu dívat, jak sedí doma!
Ale kdo má to štěstí? Jako ta babička – že někam zavolám a protože slyší mé jméno, tak prostě něco udělají. Nejde o to, že by ti úředníci něco zanedbali. Oni vlastně nemusí. Chápete, ten systém není nastaven tak, že by museli. A kolik je těch, kterým nikdo nepomůže?
A já vám tady popisuji na zákonech, které vy přijímáte, že těch, kteří propadnou roštem, budou spousty. A ne každý má bratra nebo příbuzného nebo nějakého člověka, který je movitější, který mu pomůže. A ti všichni, kteří mají smůlu, tak prostě zůstanou v té studené vodě! A vy je nebudete vidět, nejsou to vaši příbuzní, tak ti lidi zůstanou bokem. To je ta nehumánnost, o kterou jde.
Když se ptáte, co chceme, já vám to říkám: Nějaký kapitalismus s lidskou tváří. Neprosazujte přijímání zákonů, které pod záminkou krize, jež na tuto zemi vlastně ještě ani plně nedolehla, povede k tomu, že ti nejslabší, ti, kteří jsou nejméně schopni se bránit, vyplňovat formuláře, žádat o sociální dávky, na to doplatí nejhůř. Aby se společnost vlastně rozdělovala na skupinu, která se o sebe dokáže postarat – protože má všechny výhody, je zdravá, úspěšná, má známosti, dokáže si sehnat doktora…-, a na ty, kterým se o tomhle může jenom zdát. To je obsah debaty, kterou tady vedeme.
My tady zastupujeme armádu těch, kteří cítí, že z toho, co jste připravili, pro ně nic dobrého nekouká. Kvůli nim tady tak dlouho mluvíme. My jsme jediní, kdo zůstali. Chápete? To není obstrukce, protože tady chceme dělat nějaké divadlo. To je podstata politiky, že jsou tady zájmy lidí, kteří se nedokáží příliš bránit – a my se to snažíme dělat za ně.
Děkuji všem svým kolegům, kteří v tom pomohli. Já vám děkuji, že jste tady za ně zvedli hlas.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
