Návrat k rozumu

Listopad 10, 2010

KODAŇ – Zdravý rozum prohrál v nelítostné bitvě o realitu člověkem způsobeného globálního oteplování jako jeden z prvních. Jedna skupina aktivistů téměř 20 let tvrdila – ve světle vršících se důkazů –, že globální oteplování je výmysl. Jejich oponenti naopak fenomén pravděpodobného dopadu přeháněli – a v důsledku toho se dogmaticky upínali k drastickému krátkodobému snižování uhlíkových emisí coby k jedinému řešení, a to navzdory záplavě důkazů, že takové snižování by bylo ochromujícím způsobem drahé a žalostně neefektivní.

Tento souboj o vědecký koláč, který charakterizovalo dětinské osočování, nepoctivá taktika a intelektuální zatvrzelost na obou stranách, nejenže vyvolal u veřejnosti zmatek a obavy, ale zároveň podkopal úsilí nejdůležitějších organizací pracujících na podpoře vědy o klimatických změnách. Bylo pak téměř zákonité, že vlády na mezinárodních summitech od Kjóta po Kodaň nedokázaly podniknout v otázce globálního oteplování jakoukoliv smysluplnou akci.

Naštěstí se zdá, že se konečně rýsuje skupina vlivných vědců, ekonomů a politiků, kteří zaujímají rozumnější přístup k této otázce.

Jak jsem v roce 2007 uvedl ve své knize Zchlaďte hlavy, nejracionálnější reakcí na globální oteplování je učinit alternativní energetické technologie tak levnými, že si je bude moci dovolit celý svět. V hrubých obrysech to vyžaduje cílevědomou a podstatnou podporu výdajům na výzkum a vývoj. Na základě nedávné práce Isabel Galianové a Chrise Greena z McGillovy univerzity prosazuji celkové výdaje ve výši kolem 0,2% globálního HDP – to je zhruba 100 miliard dolarů ročně.

K žádné nápravě globálního oteplování samozřejmě nedojde přes noc. Proto se potřebujeme více soustředit na adaptaci na dopady globálního oteplování – například tím, že vystupňujeme snahu vyrovnat se s vnitrozemskými záplavami a s fenoménem městských „tepelných ostrovů“. Současně bychom měli zkoumat praktičnost klimatického inženýrství, které možná budeme potřebovat, abychom získali k dobru více času na hladký odchod od fosilních paliv.

Připustit, že člověkem vyvolané klimatické změny jsou skutečností, ale současně odmítnout, že řešením jsou „uhlíkové škrty“, znamená vytyčit v debatě o globálním oteplování jakési neutrální území – což zároveň znamená vystavit se útokům z obou stran. Pro takzvané „alarmisty“ se poukazy na negativa drastického omezování uhlíkových emisí z nějakého důvodu rovnají popírání reality klimatických změn, zatímco takzvaní „popírači“ osočují každého, kdo uzná vědecké důkazy potvrzující tento údajně „vybájený“ problém.

Nicméně existují povzbudivé signály, že menšina rozumných hlasů v této debatě si začíná získávat takovou pozornost, jakou si zaslouží. V rámci projektu Centra Kodaňského konsensu, který měl hodnotit různé reakce na globální oteplování, provedli Green s Galianovou v polovině roku 2009 analýzu nákladů a přínosů výdajů na výzkum a vývoj zelených technologií. Green coby dlouholetý stoupenec technologicky založené reakce na globální oteplování demonstroval účinnost politiky vládních investic do výzkumu a vývoje zaměřeného na rozvoj nových nízkouhlíkových technologií, zlevnění a zefektivnění technologií současných a rozšíření energetické infrastruktury, jako jsou tzv. „chytré sítě“. Jak Green s Galianovou bez obalu uvedli, „žádný přístup ke stabilizaci klimatu nebude fungovat bez revoluce v energetických technologiích“.

Dalším akademikem, který prosazuje chytřejší reakci na globální oteplování, je Roger Pielke, Jr. z Coloradské univerzity, autor knihy The Climate Fix (Náprava klimatu), letošní „povinné četby“ mezi publikacemi o globálním oteplování. Pielke s Greenem patřili mezi 14 význačných akademiků, kteří společně napsali únorovou „Hartwellovu zprávu“, jejíž vypracování si zadaly London School of Economics spolu s Oxfordskou univerzitu. Zpráva se vyslovila pro vývoj alternativ vůči fosilním palivům, což by zajistilo, že hospodářský rozvoj nezpůsobí ekologickou pohromu, a uznala důležitost adaptace na klimatické změny.

V USA jsme právě před měsícem byli svědky stejně slibného vývoje v debatě o klimatu, když konzervativní American Enterprise Institute, liberální Brookings Institution a středově orientovaný Breakthrough Institute společně zveřejnily zprávu, která vyzvala k restrukturalizaci americké energetické soustavy s cílem zajistit, aby čistá energie byla také levná.

Zpráva s názvem „Post-stranická energie“ obsáhle a přesvědčivě tvrdí, že americká vláda by měla investovat zhruba 25 miliard dolarů ročně (přibližně 0,2% amerického HDP) do nízkouhlíkových armádních zakázek, výzkumu a vývoje a také nové sítě inovačních center spojujících univerzitní a soukromý sektor s cílem vytvořit „energetickou revoluci“.

Tento rozumný přístup si podle očekávání vysloužil značnou kritiku od odhodlaných „alarmistů“ i „popíračů“. Slibné – a vzhledem k poněkud toxickému stavu americké politiky také překvapivé – ovšem je, že si tento přístup zároveň získal širokou podporu a inteligentní komentáře od mnoha expertů hlavního proudu.

A aby těchto hlasů nebylo málo, v listopadu bude v USA poprvé uveden dokumentární film natočený podle mé knihy Zchlaďte hlavy.

Je ještě příliš brzy naznačovat, že by politici mohli dosáhnout skutečného pokroku při prosazování opravdu efektivní politiky v otázce klimatických změn. Vzhledem k nedostatku zdravého rozumu v posledních letech se však už sám fakt, že se dnes ozývá stále silnější chór rozumných hlasů, téměř rovná zázraku.

Bjorn Lomborg je autorem knih The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog) a Cool It (Zchlaďte hlavy), protagonistou filmu Cool It, ředitelem mozkového trustu Centrum Kodaňského konsensu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty.

Copyright: Project Syndicate, 2010.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Přejít do diskuze k článku