Nejstrašnější země pro muže aneb Manifest českých mužů

Jsme zemí s bezkonkurenčně nejvyšší spotřebou piva, navíc roste spotřeba lahvového na úkor čepovaného, takže by někdo mohl tvrdit, že jsme ideální zemí pro muže. Jejich největší touhou přece je sedět u televize nebo ležet na gauči a pít lahváče. Odhlédněme od toho, že někteří mohou mít i jiné ideály, a onu spotřebu si přepočítejme. Není to ani celé pivo na den. …A to už není asi ideálem vůbec pro nikoho.


Jsme však hlavně zemí, kde zcela zanikla komunikace mezi lidmi. K tomu samozřejmě přispělo, že jsme zemí, kde lidé tráví v práci nejvíc času ze všech zemí na světě (pokud tedy nějakou práci mají), a to za nejméně peněz z celé EU a zdaleka ne jen té. Mají existenční problémy, neboť životní úroveň klesla tak, že je nejnižší za celou dobu naší psané historie – ať si kdo chce, co chce plácá1. Jsou z toho v šoku, celou dobu si namlouvali, že přece k něčemu takovému u nás nemůže dojít, že bude líp nebo alespoň stejně, a nedokážou se s danou situací vyrovnat. Dalším důvodem je, že máme „demokracii“, a tak se lidé bojí před druhými mluvit – daleko víc než za dřívější „totality“, kdy si mohl každý víceméně „otevírat hubu“ jak chtěl, a nemusel se příliš bát, že se mu za to něco stane.


Nejde však jen o to, v jakých hmotných podmínkách žijeme. Jde také o to, že lidem bylo v tom, aby se naučili komunikovat s ostatními, zabráněno. Po roce 1968 byli v rámci „propopulačních opatření“ mladí lidé, kteří ještě neměli čas se komunikaci s lidmi naučit, již jako náctiletí uzavřeni do manželství, jejich čas pohlcen starostmi o děti a o domácnost, a na komunikaci s lidmi už neměli ani pomyšlení. Rozhodující bylo, že byli do manželství nahnáni tak brzy, a v takovém měřítku – stali jsme se zemí, kde žilo v manželství nejvíc lidí na světě. Až na pár výjimek nezůstali žádní svobodní, a pokud ano, byli považováni za nenormální2. Vyrostla tak celá generace nekomunikujících, která toto své knowhow předala jak skarabeus své howknow dál svým potomkům. A z těch spousta už jenom sedí u počítače, a ani je nenapadne, že by možná s lidmi komunikovat měli.


Stále víc lidí si myslí, že jsme pokusnou oblastí, kde CIA zkouší, kam až je možné v manipulaci s lidmi zajít. Zdejší populační exploze každopádně takovým pokusem (pravděpodobně šlo o spolupráci CIA a KGB) byla. Američtí psychologové propagovali tyto v podstatě dětské sňatky již na začátku roku 1968, a po srpnové invazi Hlas Ameriky vtloukal lidem do hlavy: „teď když vás obsadili Sověti, nemůžete nic jiného dělat, než se co nejdřív vdát či oženit a naplodit co nejvíc dětí“. Pamatuji si to moc dobře, protože jsem se tomu tehdy moc divil. Teprve po této přípravě přišla i z druhé strany oficiální normalizační propaganda a „propopulační opatření“, spočívající ve zvýhodňování mladých rodin a novomanželských půjčkách (které byly mimochodem vynálezem nacistů).

V sedmdesátých letech jsme sice v porodnosti dohnali rozvojové země, ale právě v těch spolu lidé komunikují. V devadesátých letech rychle klesly na jejich úroveň i naše příjmy, a místo aby to vedlo k obnově komunikace mezi lidmi, opět to vedlo jen k jejímu dalšímu snížení, a postupně k jejímu úplnému zániku.


Žijeme tedy v zoufalých podmínkách, kterým se ale většinová populace – na rozdíl od „nepřizpůsobivých“ – kupodivu vcelku přizpůsobit dokázala3. Většina neměla čas se komunikaci s lidmi naučit, nebo se ani nedozvěděli, že by se jí naučit měli. Přesto chybí věc ještě daleko důležitější: motivace. A hlavní motivací, přinejmenším pokud jde o muže, dřív býval sex. Ostatní motivace u mužů nějak nefungují (a pokud ano, je to většinou i na pováženou). Muž je svou podstatou tvorem společenštějším než žena, a bez sexu u něj prostě všechno padá. Čímž rozhodně netvrdím, že by lidé měli jednat z nadrženosti. Naopak, právě tomu by se měli vyhnout. …Pokud muž neměl ráno sex, neměl by vůbec vstávat, protože, na co sáhne, stejně zkazí. Prostě podle hesla: „Kdo nesouloží, ať nepracuje.“


…V sedmdesátých letech se jim u nás podařilo pohnout demografickou konstantou, která se po celou dobu na celém světě držela mezi 26 a 27 lety – tedy průměrným věkem matky – a snížit jej o celých pět let. V devadesátých letech se jim podařilo daleko víc – zcela u nás potlačit lidskou sexualitu. Zjednodušeně: natloukli lidem do hlavy, že sex je socialistický přežitek. I podle mnoha oficiálních průzkumů jsme zemí, kde je nejméně sexu na světě, a pokud jde o Prahu, tak tu je možné na mapě rovnou označit jako pól asexuálnosti.


Pokud mluvím o sexu, rovnou říkám, že sex, který se píše s tím přeškrtnutým $, považuju za přeškrtnutý celý, a za sex jej vůbec nepovažuji.


Nedostatek sexu postihuje muže daleko víc než ženy. A to nejen pokud jde o stránku zdravotní a délku života – toxicitou testosteronu a jeho metabolitů je dáno, že každý den bez sexu připraví muže o další den života. (O další, protože my muži den bez sexu tak jako tak za den života nepočítáme.)

Nedostatek sexu postihuje muže hlavně po psychické stránce, neboť muži byli vždy vázáni na tlupu, obec, sexuálně volnou skupinu, která dnes neexistuje. Ženy mají navíc mateřství, a tak sex často nahrazují přehnanou péčí o děti (často i značně odrostlé), v čemž jsou vydatně podporovány kultem mateřství. (Dnes jsou k plození dětí nuceny i hrozbami fašistů, kteří prosazují, aby důchod braly jen ty, které mají děti.) Muži mají tak akorát hospodu, kde svou sexualitu ubíjejí pivem, a pak se utěšují, že „dobré vychcání je polovina soulože“. (V tom případě by se přerušované močení muselo souloži minimálně vyrovnat, o čemž nejsem přesvědčen.)

Nedostatek sexu je u mužů také větší než u žen. Jednorázový sex se většinové populace mužů vůbec netýká, neboť pro ten musí ženy cítit velkou převahu a tak si k němu vybírají ze spodních pěti procent mužů. Sex žen s cizinci je zejména v Praze pravidlem, kdežto sex českých mužů s cizinkami je v podstatě nonexistentní (což je dáno hlavně mizivými příjmy českých mužů). Třebaže se ve statistikách uvádí, že muži souloží dvakrát víc než ženy (toto zkreslení je dáno hlavně tím, že ženy jednorázový sex zásadně nepočítají4), ve skutečnosti je to naopak, zhruba dvakrát víc souloží ženy (než běžní muži), a v Praze, kde se sex v podstatě českých mužů netýká, je tento rozdíl ještě větší.

…Nehledě na to, že v populaci do 45 let, ve které ještě muži sní o tom, že by snad někdy mohli začít se sexuálním životem, je mužů víc než žen, ale rozdíl vzniklý tímto nepoměrem není příliš velký.

Také nemluvím o takovém sexuálním „životě“, kdy když se k tomu muž náhodou konečně dostane, odfajfkuje si, „že už to má za sebou“, ale o sexu v takovém množství, které dokáže udržet tělo zdravé.

Muži v této zemi žijí v naprosté beznaději – bez sebemenší možnosti začít se sexuálním životem. Heterosexuální muži jsou natolik zbaveni možnosti sexu, že pokud se vůbec někdy k nějakému dostanou, tak je to často jen v homeopatickém množství – a působí na ně tedy navíc dokonce opačně.

Před pár lety muži přímo řvali, jak jsem „to“ vystihl, když jsem to shrnul do těchto slov: „Muži do padesáti čekají a doufají, že se jim někdy podaří začít se sexuálním životem. Po padesátce to vzdají, už nedoufají, a jenom čekají na smrt.“ Dnes mám dojem, že už to většinou vzdávají dřív.

…Výjimkou jsou samozřejmě muži bohatí, ale jak říkám, tam nejde o sexuální výběr, ale o výběr hotovosti. Je ovšem až zábavné, kolik takových mužů si to neuvědomuje, a myslí si, že jsou pro ženy přitažliví proto, že jsou staří, tlustí, plešatí, smradlaví…


Muži samozřejmě svou naprosto zoufalou situaci navenek nechtějí přiznat, a hrají si na velké haury. Ale jen před ženami, před muži jsou daleko opatrnější, protože vědí, že to, co mohou navykládat ženám, by jim žádný muž nevěřil, naopak by se jim vysmál.5

Ženy zase naopak zcela nestydatě vycházejí ze svých v podstatě zcela neomezených možností (které ovšem většinou nevyužívají, protože většina z nich má sexualitu zcela potlačenou, a sex dělají jen, když na tom mohou vydělat), a pořád ze sebe naprosto nehorázně chrlí, že muži mají možnosti stejné. Některé to dělají nevědomě, jiné vědomě a záměrně – ponižují tak muže, vysmívají se jim, neskutečným způsobem je deprimují, frustrují.

… I když i možnosti žen dnes klesají s rostoucím počtem mužů, kteří to vzdali. Pokud u nás dřív platilo, že na jednu sexuchtivou ženu připadá milión ztopořených penisů, dnes je již z toho miliónu značná část zvadlých. Mnoho mužů je dnes navíc již natolik pohlcených počítačovou „virtuální realitou“, že jsou již zcela mimo realitu normální, a nedokážou dodržet čas a místo dohodnuté schůzky ani plus minus několik hodin a několik desítek kilometrů, a tak i kdyby je ženy uháněly sebevíc, nejsou již prostě schopni se s někým fyzicky sejít6.


Potlačování sexuality probíhá na Zemi již od dob Sumeru, a jeho cílem je, aby bylo možné lidi ovládat. U nás však potlačování sexuality zašlo ještě dále a nabylo genocidních rozměrů. Cílem je vyhladit národ, který dal vznik reformaci. Jde tedy o pokračování křižáckých válek proti husitům, křižáckých válek proti Jiřímu z Poděbrad, a třistaleté křižácké války proti českému národu.7

Protože mužskou sexualitu je těžké potlačit, postupuje se oklikou přes ženy. Tím jsou muži nejen zbaveni možnosti sexu, ale navíc – protože jejich sexualita potlačena není – silně frustrováni.

Muži byli vždy vázáni na svou tlupu, obec, skupinu, která jim poskytovala i sexuální možnosti. To, že dnes již nic takového neexistuje, muže vykořeňuje. Skupinu, obec, společnost, zemi, která muži neumožňuje sex, muž nepovažuje za svou skupinu, obec, společnost… Neztotožní se s ní, nemá chuť pro ni něco dělat, nebude ji bránit. Což umožní její ovládnutí někým jiným.

Kromě toho, že jsou propagandou „zpracovávány“ ženy, kterým je vtloukáno do hlavy, že sex nemají dělat buď vůbec, a pokud, tak jen za peníze či jiné výhody (které nakonec samozřejmě také přinesou peníze), je lidem plošně vnucováno, že jediné, co je přijatelné, je patřit do „čtyřprocentní“ menšiny, která sestává (podle země a kultury) z 1 – 2 % homosexuálů, 1 – 2 % monogamních – tedy těch, kterým monogamie vyhovuje, a 1 – 2 % asexuálů, dohromady tedy kolem 4 %. To je dnes naprostou normou, ze které se nepřipouští sebemenší vybočení.

Pokud někdo dá najevo, že patří k 96 % většině, je neuvěřitelným způsobem šikanován, diskriminován, ponižován, vysmíván, nadávají mu a jednají s ním jako s nemorálním, méněcenným, nezodpovědným, asociálním, sobcem, tím, kdo nedbá na své zdraví a kdo ubližuje druhým, vrahem malých dětí, naprostým póvlem.

Zvláště ženy těžce nesou, když jdou k lékaři s nějakou banální záležitostí, a ten (nebo ještě spíše ta) s nimi jedná, jak si to ony vykládají, jako kdyby byly kurvy. (Osobně mám za to, že s kurvami lékaři jednají poněkud jinak, že jsou pro ně naopak žádanými klientkami.) Prostě je ponižují a rádoby poučují tak nechutným způsobem, že mnoho žen, aby už nemusely nic takového nikdy podstoupit, se úplně vzdá své sexuality. Muži jsou na takové ponižující jednání zvyklí už ze strany žen, takže to pro ně samozřejmě není nic příjemného, ale není to zase nic až tak nového.8 …Muži jsou postiženi opět oklikou, chováním žen, které si musely vše toto vytrpět.9


Potlačit sexualitu u mužů tak snadné není. Délka života, zdravotní a fyzický stav jsou u nich dány množstvím sexu, a tak mají sexualitu víc „v krvi“. U nich je téměř totožná s pudem sebezáchovy. Žádná náhradní motivace u nich nebude příliš fungovat, a nepřistoupí ani na ony čtyřprocentní náhražky. Na sex se stejným pohlavím – protože na rozdíl od žen, které přerušují kontakty s kamarádkami, když „urvou“ chlapa, aby jim ho nepřebraly, muži přerušují kontakty s kamarády naopak v době, kdy ženy nemají – a věnují veškerý čas a energii jejich marnému shánění. (Čímž se paradoxně zbavují poslední možnosti, kterou měli, protože ty zbývající ženy, které ještě zájem o sex mají, většinou nehledají samostatné muže, ale chtěly by už jen sex s více muži najednou.) A také ne na sex se stále stejnou partnerkou. To u nich může fungovat jen na čas a v mladém nezralém věku. Později takový sex často ani nepočítají. Podobně jako ženy nepočítají ony jednorázové záležitosti. – Když muž řekne, že nešuká, často tím myslí, že ne s nějakou jinou. (Když to řekne před partnerkou, ta se zpravidla urazí, a hned začne říkat: „Co jsme to minulý týden dělali?“)


Muži jsou proto alespoň bombardováni ženským šovinismem, který je eufemisticky nazýván feminismem a prezentován jako nějaká snaha o rovnoprávnost (asi takovou „rovnoprávnost“ jako v případě „rovné daně“, kdy všechny daně platí chudí a ti s příjmy nad milión Kč ročně žádné daně neplatí), a naopak je mužům podsouván „mužský šovinismus“, něco co nikdy neexistovalo, protože stačí nahlédnout do slovníku a zjistit, že šovinismus je definován jako spojený s nenávistí, a nenávist mužů vůči ženám v tomto případě jaksi absentuje.

A tak muži musí pořád poslouchat, že ženy dostávají nižší platy než muži, a že mají dostávat stejné platy, aniž by se ti, co to pořád opakují, zamysleli nad tím, jestli je to vůbec pravda. Jak někdo v jedné internetové debatě poznamenal, představa, že by v dnešní době brutálního kapitalismu někdo schválně zaměstnával muže a platil jim zbytečně víc, když by měl možnost platit ženám za stejnou práci méně, je naprosto absurdní.

Jedinou výjimkou je školství, kde jde o to, aby děti měly, ve škole plné učitelek, také nějaký mužský vzor. Dnešní učitel Hnízdo ale může psát svým kolegyním donekonečna vzkazy „být panicem znamená nerozkvést“ … a je mu to houby platné.

Úmyslné zaměstnávání mužů za vyšší platy existuje jen v organizacích, které fungují na principu homosexuální mafie. …A zde se budou ženy opět do krve hádat, že tyto homosexuály musíme považovat za muže a jejich platy za platy mužů, kdežto muži se budou bránit a protestovat proti tomu, aby mezi ně byli počítáni.

A už vůbec nikdo nebude uvažovat o tom, že stejné platy jsou ve skutečnosti diskriminační, protože muž má větší spotřebu jídla, mužská čísla oblečení a obuvi jsou dražší, prostě má vyšší „provozní náklady“, a dnešní platy jsou již natolik nízké, že dochází k tomu, že stejný plat, který stačí k přežití ženě, muži k přežití nestačí. Proto jsou většina bezdomovců muži – v podstatě jsou to muži, kterým poté, co si koupili něco k jídlu, již nezbylo na nájem. Teprve s časovým odstupem, po dalším poklesu příjmů, začala vznikat další skupina bezdomovců, kterými jsou ženy s dětmi. (Ekonomicky jsou na tom podle toho tedy relativně nejhůř samostatně žijící muži, pak – s odstupem – ženy s dětmi, a pak ostatní.) I když je bezdomovkyň samozřejmě méně než bezdomovců – rozhodně je častější, že ženy s dětmi přesvědčí nějakého muže, aby je finančně podporoval, než aby muž přesvědčil, aby jej finančně podporovala, nějakou ženu. I když i to je možné, ale trik sňatkových podvodníků zde nemíním popisovat, neb to nemíním podporovat.

Nehledě na to, že „stejný plat“ znamená, vzhledem k tomu, že muži nemají právo se dožít stejného věku, a starobní a vdovské důchody dostávají téměř výlučně ženy, že žena dostane o třicet procent víc než muž. (A to nepočítám náklady na zdravotní péči.) Samozřejmě, ženy budou tvrdit, že muži žijí kratší dobu proto, že žijí nezdravě. Přitom v dnešní době již dávno není typickým alkoholikem hospodský ožrala, ale žena, která pije doma, a cigarety kouří již téměř výlučně ženy. Ono na ně mužům z platu ani nezbývá. …Celkem mě jednou pobavilo, když mi jedna stodvacetikilová žena s cigaretou v ruce tvrdila, že muži se dožívají nižšího věku proto, že žerou a kouřej.

…Také způsob, jakým většina žen nakládá s penězi, jasně dokazuje, že na ně tolik jako muži pracovat nemusejí. I když jde opět také o to, že žijí déle, a tak je čas strávený v práci „tolik nebolí“. Zdaleka ne tolik, jako muže, kteří navíc podle průzkumu v průměru promarní další rok života čekáním na ženy, které přeci nebudou chodit včas.


Nesmyslné řeči o vyšších platech mužů ještě muži snesou. Někdy s trpělivým nadhledem, někdy ženu utřou. Pokud žena vykládá, kolik měsíčně berou politické kurvy, a že jsou to většinou muži, stačí jí říct, kolik na hodinu berou nepolitické kurvy, a že jsou to většinou ženy.

Mužům nezbývá než snášet, že většina žen stále považuje za samozřejmé, že za ně budou platit i muži, kteří mají prokazatelně nižší příjmy než ony, jen proto, že jsou muži. V tomto směru u nás emancipace opravdu nepokročila. Se ženami, které považují za samozřejmé, že muž už na první schůzce zaplatí útratu, ale stejně nikdy sex není, a tak je muži alespoň rychle jasné, že s touhle opravdu nemá ztrácet čas. Takže to může brát jako prodej informace, a snažit se naučit, jak si tuto informaci opatřit zadarmo.

…I když řeči žen, které prokouří měsíčně šest tisíc korun, a neustále melou, jak pořád nemají peníze, mužům krkem každopádně lezou.


Co ale muži opravdu nesnesou, jsou ženské projekce, kterými ženy mužům podsouvají své sexuální chování nebo své sexuální představy. Plně chápu, že je k tomu vede pocit viny, že se za své „úlety“ nebo i jen představy stydí, neboť propaganda jim vtloukla do hlavy, že se tak slušné ženy nechovají a ani na to nepomyslí. Způsob, jakým tyto své „hříchy“ u sebe popírají a podsouvají je mužům, třebaže je tak primitivní, nebo právě proto, představuje krajně konfliktní chování.

Nic není pro muže bolestnějšího, než když ke své sexuální frustraci, kterou si žádná žena nemůže nikdy ani představit, kdy muž měsíce, léta nemůže zavadit o ženskou, ať dělá, co dělá, a cítí, jak mu v důsledku toho odchází fyzické zdraví, jak se mu celé tělo rozpadá, jak z nedostatku sexu neuvěřitelně rychle stárne, jak „jde do kytek“, musí ještě od všech žen ve svém okolí neustále dokola poslouchat, jaký je kurevník, kolik ženských musí mít a určitě je má, kolik jich musel včera ošukat. Plus k tomu kecy o tom, že určitě má nějaké děti, o kterých neví, protože si prostě vzaly do hlavy, že o tom, jestli má nebo nemá děti, přece žádný muž nemůže vědět.10

Ženy nejenže urážejí a psychicky mučí muže (což vede mimo jiné k pětkrát vyšší sebevražednosti mužů než žen), ale také zcela popírají realitu a logiku, a natolik shazují samy sebe, že muž pak bojuje nejen za sebe a za pravdu, ale za samé základy logiky … a k tomu ještě s myšlenkou: „že se s takovou krávou vůbec bavím“.11

Ženy prostě zcela odmítají fakt, že možnosti žen a mužů jsou jiné. A už vůbec nejsou schopny pochopit, že větší možnosti žen jsou dány malými možnostmi mužů, a čím větší jsou možnosti jedněch, tím menší jsou možnosti druhých. Vždy jsem shledal, že vysvětlit jim, že existuje nějaká nepřímá úměra, je nad mé pedagogické schopnosti. Prostě: „Kdybych chtěla, tak můžu ošukat každýho chlapa na ulici, tak ty jsi už určitě ošukal všechny ženský na ulici. Že se nestydíš, ty chlíváku!“ Tečka, konec, žádná diskuse. …A už vůbec se jí to nepokoušejte vysvětlovat v tom smyslu, že žena, která se rozhodne, že sex chce, má dnes v podstatě monopol, protože je v širokém okolí jediná a nemá proto žádnou konkurenci.

Je zcela zbytečné snažit se ženám vysvětlit, že balení žen je dnes pro muže poněkud víc práce, než jen chodit do zaměstnání a k tomu vychovávat pár dětí, že sbalit ženu je víc práce než postavit dům, že ženu „nesbalíš ani kamenem“.


…I když je pravda, že ženy tyto své hříchy a představy ve značně zveličené podobě podsouvají i ostatním ženám – všechny ostatní ženy „jsou kurvy“ – a jedním z důvodů, proč dnes už žádná žena nesouloží, je, že nechce být „jako ty ostatní“.


Ve svých představách o mužích jsou ženy utvrzovány propagandou, hlavně v podobě pokleslé literatury a podobné „kultury“, kterou většina žen hltá tak bezmyšlenkovitě, že jim ani nedochází, že postava svůdníka či kurevníka není postava narativní, ale postava technická. Je to postava muže, který se chová tak, jak se někdy chovají ony (častěji si to ovšem jen představují), a na kterého mohou ukázat prstem a říci: „to ne já, to on je špatný“, a cítit se jako jiná, lepší. Je to laciný trik, aby se román či film ženám líbil, trik stejně primitivní, jako když v americkém filmu, když spolu na plátně mluví dva muži, musí za nimi projít kozatá ženská. …Aby bylo úplně jasno: To, že ve filmu takový chlap je, prostě neznamená, že se tak muži chovají, podobně jako když spolu mluví dva policajti, neznamená to, že se za nimi bude na co koukat.

Ženy prostě nikdy nepochopí, že by žena v mužském těle nemohla přežít ani týden12, a že kdyby byli muži v hledání žen tak laxní jako ženy v hledání mužů, nezasouložili by si nikdy. …Pokud toto říkám, rozhodně nepřeháním.

Představa žen, že by si muž, pokud by se nevěnoval shánění žen intenzívně alespoň deset hodin denně, někdy zasouložil, je prostě mimo mísu. Podobně představa, že to přijde samo od sebe, že se někdo objeví. Podobně jako ženy také většinou přijdou na to, že princové sami od sebe nechodí, přijdou i muži na to, že sama od sebe nepřijde absolutně žádná, která by byla alespoň po té jedné stránce přijatelná. …Samy od sebe přijdou akorát tak jisté fyziologické pochody, pokud člověk nejde včas na záchod.

V podstatě všechny vztahy dnes vznikají ve škole nebo na pracovišti. Muž, který nemá zaměstnání, ve kterém přijde do styku s velkým počtem žen, má prostě smůlu. Společenské a psychické bariéry mezi pohlavími jsou dnes natolik silné, že jinde se seznámit v podstatě nelze. V hospodě? Dnes i alkoholičky pijí samy doma! Na ulici? Začnou volat o pomoc! A na internetu? Tak na to už zapomeňte vůbec! Pravděpodobnost je menší než výhra první ceny v loterii. To si tam kdyžtak rovnou najděte porno a neztrácejte čas něčím, co už dávno není možné. Na seznamkách narazíte v tom lepším případě na prostitutky profesionálky nebo prostitutky amatérky. A ty ostatní lze rozdělit do dvou kategorií: „sex až po svatbě“ a „sex ani po svatbě“. A takové ženy nejsou pro muže ženami o nic víc než ty nafukovací.

Ženy, které by chtěly muže nacpat do nerovnoprávného monogamního vztahu, by se našly. Ale po tom muži netouží, a po vztazích založených na lži většinou také ne. I když někteří muži ženy obelhávají. Berou to tak, že když chce ona zneužít je, zneužijí oni ji. Jiní se vydávají poněkud těžší cestou, a hledají vztahy, ve kterých by nemuseli lhát, a už vůbec ne jeden druhého podvádět řečmi o tom, že nikoho jiného nechtějí.

Těžko existuje něco nerovnoprávnějšího než monogamní vztah, který je mužům establishmentem a ženami vnucován. Muž je v něm totálně vydíratelný. Tím nemyslím jen to, že sex dostane, jen když umyje nádobí, ale hlavně to, že případným rozchodem riskuje přinejmenším několik let samoty, se všemi zdravotními důsledky. Naproti tomu žena si může najít náhradu velice rychle – a většinou ji má, vyzkoušenou a připravenou, už před rozchodem. Možnosti „zadaných“ mužů patří do říše pohádek – každý ví, že být ženatým je pro muže při seznamování vždy překážkou, kdežto být vdanou ženou naopak představuje výhodu. …Už proto, že ta už na zneužívání někoho má.

Ženy samozřejmě mluví o rovnoprávnosti, ale chápou ji poněkud ve stylu, že některá zvířata jsou si rovnější. Většinou považují za samozřejmé, že ony zahýbat smějí, ale muži ne. A obhajují to třeba tak, že říkají, že ony to „mají pod kontrolou“. …Jít ještě o kousek dál, a říci ženám, že jelikož muži byli dříve vázáni na skupinu – ženy ve skupině – a ženy kromě toho na děti, je, když si žena neustále telefonuje se svými dětmi, dost podobné, jako kdyby si muž neustále telefonoval se svými milenkami, tak to se už vůbec nesetkává s pochopením.


Jakmile si muž posteskne, že má málo sexu, ženy okamžitě „argumentují“ tím, že jiní jsou na to ještě hůř, tedy v podstatě známým „co by za to daly děti za války!“ Jaké jsou sexuální potřeby dětí v době války nevím, ale něco už vím o svých vlastních potřebách.

Pokud jde o můj sexuální „život“, jsem už čtrnáct let v podstatě bez sexu, čímž myslím, že mé sexuální potřeby byly po celou tuto dobu naplňovány méně než z 10 %, tedy maximálně dvakrát týdně místo 3 x denně, a samozřejmě tu byla dlouhá období, kdy nebyl sex žádný nebo byly sexuální potřeby naplňovány méně než z 1 %, jako například každé léto (nanejvýš 1 – 2 soulože za léto).

Léta byla vždy nejhorší. Jak říkám, když přijde jaro, má muž jedinou jistotu, a to, že si do podzimu nezasouloží. A když přijde podle kalendáře podzim, tak, asi proto, že je to v dnešní době s počasím takové rozházené, často zjišťuje, že léto trvá dál. Můžeme si to případně i vysvětlovat tím, že v létě je okurková sezóna, a ono pokračování léta tím, že dnes jsou okurky dostupné celoročně, navíc rovnou v prezervativu, ale moc s tím nenaděláme.

…Mně už pěkných pár let trvá léto 1998, a nevidím nejmenší naději na tom něco změnit. (I když i tak mám zkušeností poněkud víc než běžní muži.)


Pokud jde o možnosti sexu u mužů, je realita ještě daleko střízlivější, než v případě srovnání představy, že se všichni muži každý den v hospodě opíjejí do bezvědomí, s průměrnou spotřebou čtyři deci piva na den.


Tím, že dnes již neexistují normální volné vztahy, které existovaly po tisíciletí (a to již ani v nejmenším náznaku), nejsou postiženi zdaleka jenom muži. Jak jsem říkal, muži byli dříve vázáni na tlupu, skupinu, obec, ve které měli sexuální možnosti. A za nejhorší trest bylo tehdy považováno vyhnání. A tento „trest“ dnešní muže de facto postihl – žijí ve společnosti, ke které nemají žádné vazby, která není jejich. A naopak, společnost tak byla zbavena mužů, kteří teď nemají nejmenší motivaci pro ni něco udělat. Tím je společnost zcela vystavena těm, kteří ji chtějí ovládat.


Sexualita byla nejen po staletí, po tisíciletí potlačována církevní a světskou propagandou. Sexuálně aktivní ženy, a hlavně ženy znalé antikoncepce byly po miliónech upalovány. Posléze byly démonizovány potraty, aby byl sex spojen se strachem. Strachem z otěhotnění, spolu se zákazem potratů nebo jejich penalizací vysokou pokutou13, která může být pro mnohé ženy likvidační, byla ženám vnucena hormonální antikoncepce. …A samozřejmě nás establishment po celou dobu straší nemocemi, které někdy ani neexistují, nebo se šíří převážně odlišným způsobem, než jak nám tvrdí.

…Jak bylo posledními výzkumy zjištěno, vysoká účinnost hormonální antikoncepce je dána hlavně tím, že sexualitu potlačuje. (Hormonální antikoncepce se dnes už navíc předepisuje i dívkám v hlubokém panenství, údajně proto, že je to dobré proti akné.) Podobně problematická je i jediná antikoncepce, kterou schvaluje katolická církev – vyhýbání se styku v plodných dnech. Ženy mají právě v plodných dnech na sex větší chuť, mnohé mají možná chuť na sex pouze tehdy.


Jedinou alespoň částečně pozitivní věcí je, že ubylo žen „předělávaček“. Je to jednak tím, že ženy, které jsou pod vlivem hormonální antikoncepce, si nevybírají muže, kteří je sexuálně přitahují, ale v daleko větší míře si vybírají rovnou podle „vedlejších výhod“. A také rozdílem v tom, co je dnes považováno za ideál. Najít si nespoutaného rebela a předělat jej na člena brigády socialistické práce tehdy viděly jako reálné, předělat jej na miliardářského prasečkáře už dnes jako reálné nevidí. A samozřejmě, ženy byly tehdy sexuálně aktivnější, takže byla větší konkurence. A také tu byl velký tlak na to, aby se co nejdřív vdaly, a tak se místo hledání „toho pravého“ mnohé řídily heslem „urvi, co můžeš“, a žily v představách, jak je pak snadné muže předělat k obrazu společenského ideálu či k obrazu svému. V této představě byly utvrzovány oficiálním dogmatem, i se v ní utvrzovaly navzájem. …A pokud se jim náhodou muže předělat povedlo, byly moc překvapeny – protože ještě nebyly pod vlivem hormonální antikoncepce – že je takový předělaný muž zcela přestal zajímat.14

Negativní stránkou je, že si už dnes muži nemohou užít ani to krátké vášnivé období, které bylo předtím, než žena přišla s tím, že se má muž nechat ostříhat, oblékat do konfekce a najít si práci v továrně.


My, čeští muži, nebudeme žít dlouho. Nemáme právo dožít se stejného věku jako ženy. Byli jsme dlouho zemí, kde byl rozdíl ve věku, kterého se dožívají muži a ženy, jeden z největších. A tento rozdíl výrazně poroste, navzdory všem kecům o prodlužování délky lidského života. Důchodu by se, tak, jak ho teď nastavují, nedožily procenta mužů, ale maximálně promile.

Z čeho také může mít represivní režim větší strach, než z aktivních mužů, kterým to pálí až do vysokého věku? …Se starými ženami si poradí podle známých předvolebních sloganů mladých „umělců“.

Proč by establishment nepotlačoval sexualitu, když mu každý den bez sexu u mužů navíc zajistí, že jim nemusí den vyplácet důchod? …A proč by také ženy nepodporovaly zrůdnou instituci manželství, když jim každý den, kdy muži „nedají“ (nebo ho nepustí za jinou, i když to už je spíš prehistorie), zajistí den vdovského důchodu? (I když sexuální absence se nepočítá na dny, takže spíš každý měsíc měsíc vdovského důchodu. …A samozřejmě ano: existují i vdovecké důchody, ale jejich počet je z výše uvedených důvodů oproti vdovským důchodům zanedbatelný.)


Skutečnost, že se u nás lidé stále hrnou do manželství, a to navzdory tomu, že se u nás manželství za „demokracie“ stalo, jako v jediné zemi na světě, absolutně nerozlučitelným15, zřejmě také o něčem vypovídá. Nejčastějším „argumentem“ je, že když se někdo zamiluje, tak nemyslí. Jak to, že v jiných zemích zamilovaní zřejmě myslet dokážou, do manželství se nehrnou, třebaže manželství v jejich zemích není tak drastickým svazkem, a dokonce tam už i začínají převažovat nemanželské děti nad manželskými? (A samozřejmě, přestože je u nás trend přesným opakem toho, co je na Západě, i v této věci se opět snažíme západ dohnat tím, že jdeme na opačnou stranu, a propagandou je lidem vtloukáno do hlavy, že se u nás jedná o „katastrofální rozpad manželství“.)

…Nežene u nás lidi k tomu, že se tak nelogicky chovají, a uzavírají manželství za tak pro ně nevýhodných dodatků pod čarou, v mnoha případech spíš čiré zoufalství?


Jsme zemí, kde zcela, bez sebemenší stopy zanikly volné vztahy, na kterých byla lidská společnost po celou dobu své existence založena.16 Jsme zemí, kde zcela zanikla jakákoli komunikace. Zemí, kde je největším faux pas promluvit v hospodě s někým jiným, než s kým člověk do hospody přišel (což platí i u mladých). Zemí, kde se mejdany mladých odehrávají tak, že v jednom koutě hulí trávu kluci, ve druhém holky, a za celou dobu spolu ani nepromluví, protože to se prostě nedělá. Zemí naprosté anonymity, kde většina lidí nezná ani nikoho v domě, ve kterém bydlí. Zemí, kde přes historicky nejnižší životní úroveň za celou dobu psané historie na demonstraci proti okupační správě přijde také třeba jen čtyřicet lidí – i se všemi organizátory dohromady. …Stali jsme se zemí, kde už neexistuje žádná motivace někam chodit – protože není možné se tam seznámit.


Je smutné, že ženy s režimem, který takovým způsobem potlačuje sexualitu a komunikaci vůbec, kolaborují – a spolupracují tak nejen na likvidaci mužů, zhoršování lidského genofondu, ale na zániku celé společnosti. Mnohé se i chlubí, jak žádného muže nepotřebují – „vystačí“ si s flaškou u televize. Jiné se snaží využít pofiderních výhod, které jim systém skýtá, a zneužívají „povoleným způsobem“ jednoho muže. (O těch, které zneužívají více mužů, zde ani nemluvím. To patří do kategorie přeškrtnutého s.) To, že muž, pokud nemá možnost změny, dříve nebo později ztratí o sex se „zákonnou“ ženou zájem, snad vadí už jen některým ženám mimo Prahu.17 Zdá se ale zbytečné ženám vysvětlovat, že muž vždy patřil skupině, a že muži většinou náhražky neberou. Že by proto skoro každý muž byl radši úplně sám než jen s jednou ženou, že většina mužů považuje monogamní vztah za podobnou náhražku jako nafukovací „pannu“. …A že většina mužů prát ponožky a vařit umí, a že žehlit se opravdu nemusí, že kvůli tomu muži ženy opravdu nepotřebují.

Ženy přitom ochotně používají všech nástrojů, které pro ně systém připravil tak dávno, že jsou považovány za „tradiční“, nástrojů, které jim cpe do hlavy militantní feminismus, a všech těch nesmyslů, které jsou v ženských časopisech (jako články typu Jak jej donutit, aby vám koupil auto). A dokonce si myslí, že to muži nepoznají, a chlubí se, jak s muži umějí manipulovat. Muži samozřejmě moc dobře vědí, o co jde, a pokud se ještě vůbec dostanou do hospody, přesně kamarádům popíší, co na ně zase hrála. I když doma se už často nezmůžou na víc než na známé „Už mlčím!“

Je pravda, že mnohé ženy se přitom tak „vžijí do role“, že ani nevnímají, jak nechutným způsobem muže ponižují, jak pohrdlivě se jim vysmívají, jak neskutečným způsobem je deprimují, frustrují, jak je psychicky mučí. Jiné si to samozřejmě uvědomují až moc dobře…


Muži vzpamatujte se! Přestaňte hrát tu jejich hru. Přestaňte dávat na odiv svůj „císařův nový sex“. Když vám nějaká žena podsouvá, jaký jste „kurevník“, a chce, abyste jí na to kývli, nestyďte se jí říct: „Já už jsem nešukal deset let, protože všechny jsou takový krávy jako ty!“ (A podobně, když se vám snaží podsouvat, že vám vaří a pere maminka.) Když to nepůjde po dobrém, dejte jí, co proto! Na hrubý pytel hrubá záplata! Sice pozdě, ale dupněte si! Začněte se už konečně bránit psychickému násilí!

Přestaňte si hrát na to, co jste nikdy nebyli, nejste, a být nemůžete. Přestaňte si hrát na to, co ve vás jenom chtějí vidět jiní, aby vám mohli nadávat, aby vás mohli ponižovat. A přestaňte kývat na to, co všechno neumíte.

A přestaňte si už na něco hrát i před ostatními muži. Takových mužů, jako jste vy, je! Mužů léta bez sexu, paniců ve třiceti… Za to se nemusíte stydět! Vždyť jsme na tom v podstatě všichni stejně! Všichni jsme ve stejném průseru! Nakopejme společně všechny ty, co nám tvrdí opak! Pokud se věci opravdu radikálně nezmění, se sexuálním životem nikdy nezačnete! Přestaňte si cokoli nalhávat. Ta možnost tu prostě neexistuje.


S tím, co zde píšu, budou samozřejmě mnozí nesouhlasit. Například někteří muži, pro které to, co zde uvádím, platí v ještě větší míře než pro mě. A samozřejmě mnohé ženy. Některé budou jen stále pokračovat ve svých projekcích, a donekonečna opakovat, že to, co platí pro ženy, platí i pro muže, nebo ještě častěji, že to, co ve skutečnosti platí pouze pro ženy, pro ženy neplatí, ale platí naopak pro muže. Některé budou i agresivní, zuřivé, což je běžná reakce lidí, kterým někdo bourá jejich fiktivní svět. A opět se dočkám toho, jak budou mnohé můj článek „vykládat“, a tvrdit, že jsem tam napsal věci, které jsem tam rozhodně nenapsal. Pokud nepůjde přímo o záměrnou lež, budou to opět jejich projekce, budou popisovat to, co mají ve své hlavě ony samy, netušíce, že se tak odhalují, že tak popisují samy sebe. …O povinných pěti minutách nenávisti feministek ani nemluvě.


Potlačením sexuality jsou nejen fyzicky likvidováni muži, a v menší míře ženy (které však to zkrácení života o jeden dva roky ochotně obětují za výhody, které tím získají). Nejenže tím degeneruje společnost na snadno ovladatelnou masu (muži bez žen, kteří proto přerušují i kontakty s kamarády, jsou pro režim naprosto neškodní). Lidstvo nedegeneruje jen tím, že si ženy vybírají jen ty nejzženštilejší, geneticky nejpodobnější, a tedy nejnevhodnější partnery. Degeneruje i tím, že potlačením sexuality ustal také horizontální genetický přenos, ke kterému dochází při kontaktu s cizím genetickým „materiálem“ – a tímto způsobem byla přenesena většina genetických informací, které v sobě nosíme.18


Český národ už asi nemá šanci. Nejpravděpodobnější vývoj bude ten, že české ženy ještě zplodí nějaké děti s cizinci, a tím všechno skončí.

Bylo by dobré, kdyby to alespoň bylo k něčemu dobré. Od těch, co stále ještě ovládají euroamerický západ, můžeme těžko čekat, že by poznatky, k čemu u nás vedlo přehnané uplatňování v praxi toho, co se nazývá křesťanskými či konzervativními hodnotami či tradiční rodinou (a ve skutečnosti se jedná o nacistickou ideologii), použili k něčemu jinému než k likvidaci dalších národů. Doufejme jen, že se asijské země, které pravděpodobně budou mít v blízké době více co mluvit do vývoje na naší planetě, touto genocidou a humanitární katastrofou, která byla u nás vytvořena, poučí, a povedou svět jinou cestou, než destruktivním rozbíjením společnosti na zcela izolované rodiny a jedince. I když zde je problém v tom, že i východní národy byly, vlivem tamních náboženství a ideologií, do značné míry poznamenány přílišným kladením důrazu na rodinu, a vlivem dnešních „neoliberálních“ výrobních vztahů dochází k dalšímu potlačování komunikace a solidárnosti i tam.

Doufejme, že se svět vzpamatuje, a opět se vydá na cestu lidské pospolitosti.


20. října 2011 –


1 Stanovení výše životní úrovně je dáno spotřebním košem, který se použije. Pokud někdo nebydlí, nemyje se, a jen pije krabicové víno, které je nejen levnější, ale i lepší než byl kdysi Pražský výběr, liší se jeho spotřební koš zhruba stonásobně od spotřebního koše toho, kdo vše utratí za bydlení a vodné (cena obojího stoupla zhruba sedmdesátinásobně). Skutečný spotřební koš je někde uprostřed. Pokud někdo tvrdí, že jsme na tom dnes stejně nebo dokonce lépe než před rokem 1989, ať počítám, jak počítám, vychází mi, že musí mít ve svém spotřebním koši víc krabicového vína než vody.

2 Kolem roku 1900 žila v manželství z celé populace 0-∞ let jedna třetina, v roce 1994 již celá polovina. Později došlo k poklesu, ale víceméně jen formálnímu – lidé sice zůstávají formálně svobodnými, kvůli sociálním dávkám, ale přitom často žijí ve vztazích ještě upjatějších, než kdyby žili v manželství. (Nesmyslně se mluví o krizi manželství, a přitom u nás není svobodných žen ani polovina co v katolickém Irsku.) Každopádně však přibylo lidí osamělých, ne však svobodných, ale připoutaných k obrazovce počítače.

Dříve (například i za první republiky) zůstávalo v dospělosti zhruba 20-30 % lidí svobodných a dvacet procent bezdětných a bylo to považováno za normální, nikdo na tom neviděl nic divného. V devadesátých letech u nás klesl ve střední populaci počet svobodných na 2-3 %. Pokud odečteme ještě ony „čtyřprocentní“, opravdu moc nezbývá… Na bezdětné se pak za kultu dětí, který byl u nás v sedmdesátých letech zaveden, pohlíželo rovnou jako na vrahy malých dětí.

3 „Tam kde hy, tam kde hy, hynuli sobi, Čech se přizpůsobí.“ Nepřizpůsobivý však tam, kde pojdou i sobi, držet hubu nebude.

4 Jak mi jedna dívka říkala: „Když dám někomu na stopu, tak to se přece nepočítá!“

5 Kdyby se nějaký muž před jinými muži chlubil, že sbalí ženskou za dobu kratší než jeden rok, smáli by se mu, až by se váleli v křečích po zemi. A pokud uvede dobu delší než rok, není to zase moc ke chlubení.

6 Před pár lety jsme se smáli mužům, kteří v nonstopu cpali do automatu jednu minci za druhou, aby svlékli primitivní obrázek ženy, a vůbec nevnímali, že hned vedle nich stojí polonahé ženy skutečné. Dnes takových mužů sedí doma u počítačů milióny.

7 České země byly z vestfálského míru, kterým skončila třicetiletá válka, vyňaty, a válečný stav pokračoval až do roku 1918, do rozpadu Rakousko-Uherska.

8 Existují i zdravotní pojišťovny, které léčbu lidí patřících k 96 % většině neproplácejí. Navenek to ovšem neprozrazují, a tak, pokud se k takové pojišťovně nic netušící člověk dostane, je, třebaže platí, rok bez jakéhokoli zdravotního pojištění, neboť zákon neumožňuje změnit pojišťovnu dřív.

9 Celý koncept „pohlavních chorob“ je dnes navíc zastaralý, a bylo by na čase jej přehodnotit. Jsou to pohádky z dob, kdy ještě sex existoval v takovém množství, že se na něj daly některé nemoci svést jako na „trest boží“. Dnes má již většina lidí ty zkušenosti, že tyto nemoci u nich propukají naopak, když sex delší dobu nemají – dobu každopádně delší než je inkubační doba. Jejich nejčastější příčinou tedy bude snížená imunita v důsledku sexuální absence, a mikroorganismy, které v sobě má každý. (Absence, neboť často používaný výraz abstinence je na místě jen v případě návyků, například alkoholismu, workoholismu – pracovní abstinence, ale rozhodně se nehodí pro základní životní potřeby jako je dýchání, sex…)

10 Jako kdyby muž těch pár žen, se kterými něco měl, nikdy v následující době neviděl, a s jistotou nevěděl, že těhotné nebyly a neporodily. Jako kdyby pravděpodobnost něčeho takového nebyla v podstatě stejná, jako že ženě v porodnici zatajili dvojče.

11 Měl jsem „tu čest“ se s tímto ženským chování setkat velice záhy, v hlubokém panictví, ve dvanácti letech. Vím, jak už tehdy jsem těžce nesl, když zazvonil spolužák, pět minut jsme si povídali na schodišti, a matka hned vykřikovala, že jsem mohl jít jedině a pouze mrdat.

12 Všechny nepříjemné stavy při menstruaci jsou způsobeny tím, že se v té době ženám vyplavuje testosteron, a to v desetinovém množství, ve srovnání s běžnou hladinou u mužů. Být mužem je tedy desetkrát horší než menstruace. Na námitku, že si na svou hladinu testosteronu muži museli zvyknout, je snadná odpověď: nezvykli. V době, kdy testosteron vznikl, vyplavoval se jen v období říje. U primátů, se vznikem celoroční sexuální pohotovosti, začal být odbouráván sexuálním životem. Dnešní muži tak žijí s toxickou látkou v krvi, a nemají možnost ji odbourat.

13 Mnoho lidí žije v domnění, že platba ženy, která jde na potrat, je platbou za výkon. V době, kdy jsem se na to ptal, byl výkon hrazen nemocnici pojišťovnou, a peníze, které platila ženy, se posílaly na jakýsi účet. Jenom za výkon platily Slovenky a jiné cizinky (kterým nebylo možné uložit pokutu z důvodu, že nemají naše občanství), a tak platily za potrat zhruba čtyřikrát méně. Jeden čas u nás platily přímo za výkon ženy ve věku nad 45 let, byly však penalizovány alespoň tím, že kromě potratu musely platit také cytologii (kterou jinak hradila pojišťovna) což znamenalo přirážku přes šedesát procent.

14 Právě s ženským výběrem souvisí i dnešní problémy s lidskou neplodnosti. Pokud si dnes ženy pod vlivem hormonální antikoncepce vybírají muže zženštilé, těžko se pak mohou divit, že jejich pravděpodobnost otěhotnění není o moc větší než pravděpodobnost otěhotnět s ženou. Jejich organismus geneticky nevhodné spermie jednoduše odmítá. Ani s nepohyblivými spermiemi to není tak zlé, jak se mělo za to. Čilost spermií totiž po dvou dnech přirozeně klesá. Pokud muž jde na test poté, co to v sobě týden držel, aby se ukázal, jaký je pašák, dopadne test, tak jak dopadne. A pokud se partneři drží dřívější rady celý měsíc nesouložit a pak při plodných dnech nastříkat do partnerky již úplně mrtvé sperma, těžko se mohou divit. Pokud se pohyblivost zkoumá po dvou dnech, neliší se výrazně od dřívějších dob. A pak je také asi trochu nefér svádět to tolik na muže, a ignorovat skutečnost, že pokud se pokouší otěhotnět žena, která má organismus „zblblý“ tím, že brala patnáct, dvacet let hormonální antikoncepci, asi to nebude bez problému.

…Pokud nám dříve nepravdivě tvrdili, že potrat má za následek neplodnost, a zároveň, jedním dechem se rozhořčovali, jak tyto „neplodné“ ženy chodí na potrat opakovaně (potrat plodnost většinou naopak zvyšuje, a občasný potrat je pro organismus daleko menší zátěží než hormonální antikoncepce), později nám zatajovali negativní vedlejší účinky hormonální antikoncepce, snad s výjimkou toho, že se po ní tloustne.

15 Vsunutí trojského koně v podobě nepřesné terminologie – nazývání rozluky rozvodem – do našeho práva (v roce 1949), a následným (po roce 1989) překvalifikováním rozluk na pouhé rozvody (rozvod je opatřením v rámci manželství), a tedy obnovy všech „rozvedených“ manželství, by také mohlo svědčit o tom, že jsme pokusnou zemí. Tato manželství byla obnovena nejen s doživotní vyživovací povinností vůči partnerovi, ale dokonce s povinností zajistit mu nejméně stejnou životní úroveň jakou člověk má. …A na rozdíl od jiných zemí by u nás k ukončení manželství nepomohl například ani papežský dispens, protože v našem právním systému prostě neexistuje žádný nástroj, kterým by bylo možné manželství ukončit.

16 Ještě za Rakousko-Uherska bylo i uzákoněno, že základen státu je obec … a dosud se používá výraz pohlavně obcovat, nějaký výraz jako „manželovat“ se nikdy nevžil.

17 Do Prahy se po generace lidé stěhovali za penězi, za kariérou, takže od počátku měli zcela jiný „žebříček hodnot“.

18 Zdá se, že horizontální přenos byl před lidmi po celou dobu pečlivě utajován. Přitom ti, co ovládají lidstvo, jsou satanisté, a satanismus považuje veškeré tělesné tekutiny za posvátné. Jelikož jsou zároveň deprivanty a nemají tedy individualitu, která je k sexu potřeba, sex jim moc neříká, a dávají přednost krvavým praktikám.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments