Říjen 31, 2011
Přichází dušičkový listopad, i ten výroční sedmnáctý. Aktivní mladé dušičky liberecké i pražské se sešly v jedné hospodě, aby se poradily, jak dál na tomto světě. S nostalgií jsem vzpomínal na samizdatové začátky v osmdesátých. Kolo dějin se tvrdě otočilo zpět a žijeme v mafiánské společnosti vlídných politických oligarchů, kteří se maskují v zavedených partajích jako demokraté.
Dnešní opoziční skupiny mladých mají podobné problémy jako tehdy my. Nefunkční demokracii a republiku, která skoro nikoho nezajímá. Zablokovaná a prolhaná média, i ta veřejnoprávní, která je skoro nikam nepustí; na jejich demonstrace skoro nikdo z veřejnosti nechodí; jejich opoziční weby skoro nikdo nečte. Pochopitelně kromě oficiálních médií, které si podle našich článků upravují svůj mediální spinning. Stejně jako my tehdy, i oni nyní chtějí svrhnout zkorumpovanou politickou moc, která si zprivatizovala stát do vlastních kapes.
Rozdíl jej jasný: nyní lze odvolat vládu legální cestou, pomocí voleb a pomocí legálně registrovaných stran a hnutí jako třeba ProAlt. Jen by mne zajímalo, kdy zmizí to slůvko "skoro" a kdy se lidé zamyslí nad svou občanskou, křesťanskou a lidskou odpovědností. Ale ani za našich antikomunistických časů to skoro nikdo nebyl. Aktivní mladí demokraté všeho druhu už to poznávají také; bylo na čase a už je skoro pozdě.
Převzato z Umlaufovin
