Několik nejasností kolem Sýrie

Krátce poté, co vstoupil ve známost plán nositele Nobelovy ceny míru a sboru jeho poradců na eskalaci dalšího demokratizačního válečného konfliktu  prý k ochraně civilistů před diktátorem, případně před použitím ZHN, jsem si začal klást naléhavé otázky:

1) Kdo jsou aktéři konfliktu? 

Podle mého mínění zde stojí proti sobě dvě strany – vláda Bašára Asada, který zajisté není žádným svatouškem (ostatně který z vládců v islámském světě je, že?) podporovaná zvenčí íránským státem, s diplomatickou a vojenskou podporou Ruska a diplomatickou podporou Číny.

Proti ní stojí tzv. opozice složená prý z politických sil usilujících o demokratizaci. Mezi nimi v poslední době dominují mezinárodní žoldnéři – svatí bojovníci, aktéři předešlých i současných  válečných konfliktů (v Kosovu, Čečně, Bosně, Afghánistánu, Iráku, Libyi),   kterým nedělá žádné potíže mučení, rituální vraždění, uřezávání hlav, pojídání anebo obchod s orgány zajatců. Tito mají vnější podporu USA, kterým nedělá problém používat při ochraně civilistů "chytré" křídlaté rakety, napalm, Agent Orange, bílý fosfor anebo ochuzený uran. Dalším důležitým aktérem na straně odpůrců syrské diktatury a podporovatelů demokratizačních snah jsou Saúdská Arábie, Katar a sunnitské ropné šariáty, kde jsou běžné tresty smrti ukamenováním, usekávání rukou, popravy dětí, ženy jsou zde nesvéprávné a cizinci jsou kastování podle původu, neexistují žádná politická práva ani parlamentarismus.

Zajímavé v tomto kontextu je, že Asadova vláda se v boji s takovouto opoziční "koalicí" nejenom drží, ale při použití konvenčních prostředků byla v trvalé ofenzivě a hrozilo, že opozici doslova smete. Otázkou je, jak je to vůbec možné, vezmeme li v úvahu, že sunitští muslimové v Sýrii tvoří cca 74 %, alávité, ke kterým patří Asad, drúzové a jiné muslimské sekty cca 16 % a křesťané, židé etc. cca 10 % obyvatelstva.? Kdo tedy podporuje Asada, který zřídil v Sýrii sekulární stát v boji s opozicí, která prý usiluje o demokracii? Pikantní v tomto kontextu je, že výsledkem demokratizačních válek s účastí USA  je obvykle vymycování jiných náboženství, včetně křesťanství a menšinových etnik z osvobozovaných zemí. To platí zejména pro Kosovo a Sýrii. Jak je vůbec možné, že syrští sunnité ve své většině nepodporují rebely a Asadův režim čelící spojeným silám a bohatství arabských emirů, zbraním dodaným ze západu a z ropných monarchií, mezinárodním islamistickým žoldákům a masírovanému světovému veřejnému mínění nepodlehne? 

2) Kdo použil chemické zbraně v Damašku, resp. obstojí logicky záminka k válce? Je to v souladu s mezinárodním právem?

Názory se různí – západní rozvědky tvrdí, ale nedokáží nezpochybnitelně a věrohodně doložit, že mají důkazy o tom, že chemické zbraně použili Asadovci. Jaksi je přitom až tolik nezajímá, kdo použil chemické zbraně v Sýrii předtím – nebyly použity poprvé. Rusové tvrdí, že je to nesmysl a že mají jiné důkazy, někteří rebelové prý tvrdí, že to byly chemické zbraně užité omylem nepoučenými povstalci, kterým je dodala S. Arábie skrze prostředníky, množí se dokonce zprávy, že šlo o americkou konspiraci. V tomto kontextu není vůbec bez zajímavosti, že ačkoli se jedná o eskalaci a pokus o masivní nárůst násilí a vraždění, ředitel zeměkoule vůbec nehodlá čekat na výsledky mezinárodního šetření a předložení nezpochybnitelných důkazů a připravuje se k masivnímu raketovému útoku. Něco podobného se dělo při eskalaci války v Iráku, kde se nečekalo na výsledky šetření mezinárodní komise. Malé odbočení: při napadení Afghánistánu bylo dáno vládě Talibánu Američany, kteří krátce po činu přesně věděli, kdo provedl letecké atentáty, ultimátum na vydání Usámy bin Ládina, přičemž prý Talibán ctící tradiční arabskou pohostinnost vůči vzácným hostům (UBL byl jedním z vůdců protisovětského odboje) byl ochoten vydat jednoho ze svých ctěných "osvoboditelů" do třetí země, Američanům spřáteleného Pákistánu. To Američanům nestačilo k odvolání ultimáta a k válce došlo i přes množící se pochybnosti o skutečných původcích, resp. spoluúčastnících leteckého útoku (zejména v souvislosti s okolnostmi zřícení WTC7 a záhadami kolem útoku na Pentagon). 

3) Komu to slouží?

V této souvislosti za zmínku stojí často pokládaná otázka, komu ten chemický útok vlastně mohl prospět? Co by jím získali Asádovci (sám Asad je absolventem vojenské akademie v Homsu), kteří postupně vojensky drtili odpůrce režimu? Kdo jako sůl potřeboval takovouto akci ke změně veřejného mínění a zdůvodnění vstupu vnějšího aktéra do konfliktu?

4) Co je cílem té války?

Co vlastně chtějí docílit jednotlivé znesvářené strany v konfliktu? U Asadova režimu je to jasné. Ten se potřebuje udržet. Proč jej ale chtějí udržet jeho většinoví vnitřní stoupenci? Přece nebudou podporovat diktátora, který proti svému obyvatelstvu používá chemické zbraně. Írán se obává přelití konfliktu na své území, Rusko destabilizace svého důležitého "podbřišku". Sunitské ropné šariáty se zjevně snaží o vybudování jednotného kalifátu s vládou šaríi, který by se táhl ze severozápadního cípu Afriky až k Indii. O co se ale snaží v této válce Američané? Je logické, že kdyby platilo, že jim jde o lekci vůči těm, co používají chemické zbraně, museli by počkat na nezpochybnitelné důkazy nezávislé komise inspektorů a pak zasáhnout s mandátem OSN – padni komu padni. To nevylučuje, že by musely zasáhnout vůči rebelům, anebo vůči svým saúdským spojencům. Potažmo, pokud by se prokázalo, že šlo o širokou konspiraci s účastí Američanů, by musel odstoupit americký prezident jako podílník válečného zločinu.

Jestliže předpokládáme, že výsledkem vstupu ředitele zeměkoule do konfliktu by bylo tradiční "vyřešení" jako v případě Afghánistánu, Iráku a Libye, t.j. vznik vleklé až "nekonečné" války, případně okupace a loutkového režimu, musíme si taky položit otázku, komu vlastně vyhovuje skokový nárůst cen ropy, rozbití syrské infrastruktury, hromadné nákupy a dodávky zbraní do celého znesvářeného a zjitřeného regionu, rozkolísání a čachry na burzách, prohloubení krize a bankroty, komu poslouží masivní nárůst uprchlíků – mezi nimi zakuklených islamistických bojovníků – zejména do Turecka a Evropy, komu poslouží rozšíření válečného konfliktu v okolí Turecka, Izraele, Evropy a Ruska, s možností přelití války do vedlejších regionů?

Foto: Momentka z jihu Čech. Kdosi kdysi řekl: "Když je národ v nebezpečí, mluví zdi!" Dokonce i české. (Autor: orinoko)

 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments