Novinářská ironie




http://farm1.static.flickr.com/63/164542140_13b573491c.jpgŠéf Americké komise pro dohled nad jadernou bezpečností (U. S. Nuclear Regulatory Commision) Gregory Jaczko ve středu popsal hrozbu, kterou představují japonské jaderné reaktory jako mnohem závažnější, než jak ji líčí japonští představitelé. Noviny New York Times včera popsaly dopad, jaký mělo toto Jaczkovo prohlášení na Japonsko:

Většina japonských občanů nereagovala na komentář pana Jaczko, který vyjádřil daleko bezútěšnější pohled na probíhající jadernou krizi, a to z toho prostého důvodu, že japonská zpravodajská média o nich takřka neinformovala… Technická povaha tohoto problému možná souvisí s tendencí japonských médií bránit vládu. Reportéři, monitorující činnost úřadů a ministerstev, jsou totiž organizováni v tiskovém klubu, který má blízké vztahy k představitelům státu a rozhodují, o čem se bude informovat – a o čem ne. Média postupovala ve shodě, pokud se jedná o nezájem, který věnovala komentářům pana Jaczko.

Chtěl bych vědět, jaké to je, být občanem státu, který je sužován „tendencí zpravodajských médií bránit vládu“ kvůli „těsným vztahům s jeho představiteli“ ze strany „redaktorů, kteří se zabývají úřady a ministerstvy“. To musí být příšerné. Spojené státy naštěstí mají svobodný tisk, a proto k tomu nikdy nedojde. Poté, co někteří kolegové novináři zaútočili na Michaela Hastingse za to, že publikoval prohlášení generála Stanley McChrystala, jež vedlo k jeho propuštění, časopis Politico to ochotně vysvětlil takto:

McChrystal, expert na boj proti terorismu a povstalcům, byl dlouho považován za člověka s jedinečnou kvalifikací pro vedení v Afghánistánu. Neprokázal však mediální obratnost. O Hastingsovi, který podle tohoto časopisu zpravodajsky pokrýval válku v Iráku a Afghánistánu dva roky, na ministerstvu obrany příliš mnoho nevědí.

A přitom by tam měl být, jako reportér na volné noze, považován rizikovějšího na to, aby dostal neomezený přístup, ve srovnání s kmenovým reportérem, který by přece neriskoval, že spálí všechny mosty tím, že zveřejní příliš mnoho z McChrystalových poznámek.

Krátce poté, co Politico zveřejnilo svůj článek s těmito dvěma odstavci jen zřídka kdy vyslovené pravdy, je rychle smazalo, takže teď můžeme předstírat, že nikdy neexistovaly. Naneštěstí pro nás a naši usilovnou snahu zapomenout, John Burns z New York Times zatím na pravicové debatní rozhlasové stanici také kritizoval Hastingsův způsob podávání informací na základě toho, že „to má a bude mít tak nepříznivý dopad na současné velmi dobré vztahy mezi armádou a médii“, a že Hastingsovo zpravodajství je v protikladu k „tomu druhu důvěry“, který si váleční reportéři „vybudovali“ s důstojníky armády a jež „není nikde výslovně zmiňována, ale prostě tady je“, a že tyto těsné vztahy mezi reportéry a generály by měly určovat rozhodnutí „o čem je nezbytné podávat zprávy“.

Zkrátka a dobře, deník New York Times napsal, že důležité události jsou v japonském politickém diskursu potlačovány, protože – tam u nich – „reportéři, kteří informují o úřadech a ministerstvech … mají těsné vztahy s jejich představiteli a rozhodují se, o čem informovat – a o čem ne.“

Převzato ze Salon.com

Překlad: Stan

Foto: Glenn Greenwald

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments