Kapitalismus vznikl z vnitřní společenské potřeby jako logické pokračování předešlých společensko-ekonomických systémů. Vykořisťováním vlastní pracovní síly, zotročením pracovní síly v koloniích (dnes neokoloniích) a intenzivnějším vysáváním vlastních zdrojů i zdrojů periferie navázal na otrokářský a feudální systém.
Kapitalismus vznikl z potřeby vyvázání se z bigotních pravidel feudalismu a uvolnění tvůrčího potenciálu v době, kdy již staré zřízení přestalo vyhovovat početné vrstvě měšťanů a řemeslníků, penězoměnců, kterým nevyhovovala střídavá období královských výpůjček a pogromů a části největších feudálních vlastníků, kteří v novém zřízení viděli možnosti zvětšení svého vlastnictví a moci.
Dalším důvodem pro vznik kapitalismu pravděpodobně byla potřeba restrukturalizovat mocenské poměry, odebrat dědičnou moc šlechtickému stavu a přetavit ji v moc vlastníků, změna daňových pravidel, zpružnění pracovního trhu, který potřeboval k vysávání flexibilnější "nevolníky", a ve vnitrostátním i nadstátním podnikání překročení všemožných podnikatelských omezení daných feudálním řádem. Vrstva měšťanů a cechových mistrů se stala základem podnikatelské třídy. Z penězoměnců se za kapitalismu stali neoficiální bankovní vládci.
Kapitalismus ve svém několikasetletém vývoji prošel složitým vývojem. Od svých dětských let, kdy v západních zemích dovedl k dokonalosti efektivitu otrokářství, skrze revoluční (Marxem inspirované) bouře a následné (Bismarckovské) dočasné polidštění v období tzv. sociálního státu, až do dnešní podoby neoliberálního neootrokářství v období počítačového a atomového věku.
Pro celé období kapitalismu je charakteristická postupná rostoucí koncentrace kapitálu a bohatství v rukou několika málo jedinců a rostoucí závislost všech ostatních na jejich moci. V období neoliberalismu situace došla tak daleko, že několik málo "anonymních" veličin nejvíce koncentrovaného (finančního) kapitálu doslova vládne světu, který ovládají skrze vlastnictví dluhů. Jejich rozhodnutím dokonce podléhají i bývalé imperiální velmoci.
Vládcové kapitálu bohatnou za jakékoliv situace – za konjunktury, za cyklické krize, která je stálým průvodním jevem a je zakódována přímo v základech systému, i za války, která dosud vždy byla prostředkem, který dočasně řešil zacyklení, jež systém nedokázal vyřešit jinými prostředky. V současné době je systém opět zacyklen (dostal se do slepé uličky). Nedokáže řešit tři okruhy všeprostupujících vnitřních rozporů:
-
Vzájemný zájmový konflikt "STÁTŮ" = regionálních resp. národních kapitálů, zejména konflikt kapitálových center, kde stará centra narážejí na přeskupování kapitálu a jeho moci do nových kapitálových center.
-
Konflikt státu a nadnárodního (globálního) kapitálu, který neuznává státní bariéry
-
Konflikt kapitálových subjektů uvnitř jednotlivých států, zejména kapitálových kartelů a monopolů ovládajících trh, korumpujících vlády a politické strany a drobných podnikatelských subjektů, ale i všech podnikajících subjektů navzájem, snažících se maximalizovat svůj zisk.
Pokud jde o řešení, nepomáhá tisk a nalévání peněz největším kapitálovým vlastníkům, ani jejich dlužníkům, které pak zpravidla stejně končí především v rukou věřitelů. Stále zřejmější je, že kapitalismus nebude tentokrát schopen vyřešit tyto koncentrované problémy tradiční válkou – na to je svět příliš vzájemně propojen a ohrožen obrovskou ničivou potencí zbraňových systémů proti sobě stojících stran. Patrně bude potřeba najít zcela jiný modus společenských a ekonomických vztahů, který bude schopen vyřešit uvedené konflikty a vyřešit nové výzvy – ekologické, úbytku zdrojů a pod.
Pokud má lidstvo přežít a mít perspektivu, rozhodně to nebude v gesci "neviditelné" neřízené ruky trhu, ani realizace sobeckých zájmů malé skupiny lidí na úkor populace celého světa.a
