ODS a konzervatismus

Mirek Topolánek prý nebyl dost konzervativní, proto padl. O ODS uvažoval takto: „My víme, kým jsme. Víme, že spojujeme všechny tři hlavní proudy pravicového, nesocialistického myšlení. Jsou mezi námi konzervativci, liberálové i křesťanští demokraté. Je to genetická výbava, která zaručuje, že nikdy nepodlehneme žádnému z módních a ve své podstatě vždy levicových trendů." Teď je pryč, zůstává ale implicitní očekávání, že inovovaná ODS konzervativním maximám dostojí lépe než v jeho éře. Nálepku konzervativnosti ODS doposud neupírali ani novináři, zřejmě vcelku konzervativní, neboť tím, kdo vystupuje jako nová konzervativní síla bez adjektiv, je TOP 09. Jednou věcí jsou ale politologická šuplata, druhou debata o tom, co moderní konzervatismus znamená, a třetí to, zda vůbec může uspokojovat stranu zvyklou získávat ve volbách ne méně než 25 % hlasů.

Bez kompasu to nejde

Byla to přeci Topolánkova obava o přízeň voličů, kvůli níž se bez většího pnutí uvnitř strany vydal do liberálních kotvišť. Není zapotřebí rozsáhlého politologického vzdělání, aby bylo možné říci, že představa možnosti existence „společného pravicového domu" pro uvedené tři proudy nebyla správná. Neboť co je vskutku konzervativní, může se jen velmi těžko domluvit s tím, co je opravdu liberální. Je až neskutečné, že se ODS dosud prezentuje tímto protimluvem. Liberalismus nutně relativizuje, připouští a etabluje ony „módní novinky". Nebo měl Topolánek na mysli jen přízeň k volnému trhu? Není to trochu málo? Buď jak buď, nejlepším důkazem jsou činy a fakta: zelení ve vládě, řádění Zubové v Poslanecké sněmovně.

To, co je v politice opravdu složité – udržet jeden koncept – se přestalo za Topolánka řešit, důraz přešel na management, praxi a intuitivní odpor k socialismu. Jenže to nestačí. Hodnoty jsou vždy svazující, snad trochu otravné, proto jsou terčem rebelů. Ale bez spolehlivého kompasu se každý ztratí. Můžeme si o ČSSD říkat a myslet co chceme, dokonce i to, že právě Jiří Paroubek kompas raději moc nepoužívá, ale socialisté mají v tradici v zásadě jasno. A jejich populistický dnešek s ní v zásadě není v rozporu. Stará myšlenka, která trvá, to je ten nejcennější zlatý poklad každé politické strany. Byl-li kdy důvod Topolánka sesadit za to, že není konzervativní, bylo to právě proto, že jej na podnosu věnoval úplně jiné straně. A pokud bylo sesazení Topolánka upřímnou „konzervativní revolucí", měl by si Petr Nečas říct o navrácení značky.

Dům bez pána

Ale zpět k pojmu, který označuje politiku, jež svou úlohu spatřuje v uchovávání, rozvíjení a využití dědictví klíčových sociálních tradic. Konzervativci by si podle této logiky měli vážit pohledu do minulosti, původních tvarů věcí, institucí a modelů lidského chování, které společnost stále potřebuje a vždy potřebovat bude, aby držela pohromadě a prosperovala. Z toho neoddělitelně vyplývá i úcta k  trhu. Typické populární nápady socialistů, komunistů, zelených a všech ad hoc hnutí zaměřených na jednorázové morální apely (a na druhé straně ubohých ultrapravičáků) jsou z tohoto pohledu jen málo srozumitelné. Je opravdu tak těžké, jak si mysleli Topolánek s Dalíkem, sílu těchto v podstatě prostých myšlenek sdělit občanům? Copak z nich zákonitě vyplývá sobectví, slepý individualismus, neúcta k přírodě, občanské společnosti, odpor k Evropě, nulový rozlet a ryze soukromé pojetí věcí lidských? Proč si to ODS nechala vnutit a přehodila na mladickou a líbivou kolej, chabý ideový kryt vábící lobbisty?

Zvládnout Evropu

Těžko se zbavit dojmu, že gigantem, jenž se o myšlenkový úpadek v ODS zasloužil snad nejvíce, byla Evropská unie, respektive politická rozhodnutí České republiky učiněná po našem vstupu do ní. To, co se kdysi prezentovalo jako neškodné „ježdění na občanku na Západ", toliko liberalizující projekt, je ve skutečnosti jedna monstrózní nadace přerozdělující peníze na projekt založený na zcela antikonzervativních základech a snažící se glajchšaltovat život v členských zemích podle nepřirozených, smyšlených měřítek nesouvisících přímo s žádnou konkrétní evropskou tradicí. Běžný občan by si to snáze uvědomil, kdyby ho politici seznámili například se všemi podmínkami implementace takzvaných evropských projektů v ČR, většinou bohulibých, ale předbíhajících náš vlastní vývoj a ve svých útrobách zde pašujících politické pojmy z oblasti „horizontálních témat", například rovné příležitosti.

Nejde o siláctví, ale ODS, stejně jako TOP 09, budou coby konzervativní síly důvěryhodnější jedině tehdy, pokud na sebe bude navazovat to, co tvrdí a činí v České republice, s tím, jak se budou chovat na evropském fóru. Jestliže jsou nadměrná regulace a demokratický deficit něčím nepřijatelným u nás, není možné tomu vzhledem k existujícímu propojení přizvukovat v rámci Unie.

Předpokladem k testu je výhra v blížících se volbách. Jinak se ODS pánem ve svém domě nestane.

Autor je historik a člen ODS v Praze 6.

 

Převzato z Revue Politika

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky