Březen 11, 2012
Americké ministerstvo financí a napůl soukromá měnová banka (Fed) darovali více méně tajně na konci roku 2008 zkrachovalým bankám asi 1 200 miliard dolarů na neuvěřitelný úrok 0,01 %. Připomeňme, že světové banky se do problémů dostaly nikoliv vinou hospodářské krize, ale pouze a jedině vlastní nenažraností a neschopností.
Zbankrotované banky vzaly tyto inflační a dluhové peníze z kamarádského Fedu a nyní je úrokují zadluženým státům jako Řecko na oněch zhruba 6-9 %. Legální světová lichva se tedy pohybuje zhruba na úrovni 600 %. Říká se tomu eufemisticky "tržní hospodářství". Poctivé peníze vydělané v řádu tisícovek za měsíc nebo normální investiční kapitál podnikatelů mají na finančních trzích stejnou hodnotu jako ony virtuální zmetky, které v biliónech obíhají planetou. Nikdo od sebe nerozliší křivé a rovné peníze, protože bankovnictví posledních 15 let se postaralo přes zkorumpované vlády, aby se to rozlišit nedalo. Tyto vymyšlené peníze neexistují, protože za nimi nic reálného a racionálního není, jen nesmyslná hrabivost a fetišismus. Představují zbytečná data na hard-disku bank. Nestojí za nimi žádná práce, jen zmáčknutí jedničky a příslušného počtu nul.
Pak ale obchodníci s deštěm zoufale potřebují státní moc, aby těmto falešným penězům dali zdání věrohodnosti, a to přes dluhovou ekonomiku. Jenže té musí někdo už předtím uvěřit, protože ve skutečnosti ony drekové peníze neexistují, jsou jen v počítači. Nejprve tedy prohlásíte dluh a finanční nástroje s ním související za ekonomického spasitele. Pak je necháte strašit ve věži skrze monetární ideologie a ekonomické myšlení postavené mimo zdravý rozum. Tím se dluh stane v myslích lidí reálným, protože si nasadili vaše ideologické brýle a v hlavě jim už dvacet let úspěšně straší. Někteří ovšem chtějí vidět normálně, k čertu s nimi. Proto si za virtuální dluhové finance (čili za pětník) koupíte celé vlády, jako to udělaly korporace v USA, nebo nějaká pentová Gorila v mocensky obměněném Slovensku; nebo všichni hoši, co spolu mluví, v dosud neobměněném Česku.
Jeden pán kdysi řekl, že nelze sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu. Něco na tom bude. Lépe se slouží tomu, co neexistuje. Pak se ego opřené o virtuální nuly stává bohem v malém. Proto je třeba sloužit práci a společné věci postavené na zdravém rozumu. Možná z toho bude mít radost i sám Nejvyšší. Pokud se ovšem zrovna nepostí nebo není v kostele na křížové cestě.
Převzato z Umlaufovin
