Myslím obezřelost vůči škodlivému rozbrojnictví, které se v posledních dnech i hodináchu u nás tolik přetřásalo. A to ani ne tak pro ono rozbrojnictví samotné, protože to je, díky bohu, už odbytá kapitola, ale pro to, co následovalo. Mám na mysl ona prohlášení rozbrojníků na půdě ČT o tom, že odstupují ze svých funkcí ve vedení strany. Ale pozor – a to je ten problém – ne, že by snad odstupovali v důsledku nějakého jejich přestupku, činu, kterým by se to odstoupení dalo zdůvodnit. Nikoliv, tohle se neozvalo ani v náznaku a dokonce ani ne v modulaci hlasu.
Naopak, ta vystoupení byla pojata jako všeobecná a drtivá ofenziva na všechny ve straně – kromě nich samotných. Udál se skutek. Intrikovalo se, kuly se pikle, připravoval se komplot, nehorázně se lhalo. Počínali jsme si takto my? Skvělý dúvod k tomu, abychom zaútočili. Na předsedu strany, na jeho vedení, na slabý volební výsledek, za kterým – podle nich – právě předseda strany stojí, na všechno, co se straně v poslední době nepovedlo, na diktát, který podle nich ve straně panuje, byl to zkrátka útok tak mnohostranný a všeobsáhlý, že neinformovaný posluchač, který by si pořad bez vědomí o předcházejícím ději lánském a těsně polánském pustil, právem by musel žasnout, proč tedy tihle spravedliví soudci všeho, co je ve vedení strany podlé a neslýchané, z toho vedení sami dobrovolně odstupují? Když jsou to přece viditelně právě a jedině oni sami, kteří by stranu mohli očistit a nasměrovat ji na cestu spravedlivou.
Takovýto obraz sama sebe i svých odpůrců, s kterým se rozbrojníci odvážili vystoupit na veřejnost pouhých pár hodin po svém pokusu o puč, nevěstí straně samozřejmě ani do budoucnosti nic dobrého. Vymalovávání sama sebe zářivými barvami a nanášení černých šmouhů na tváře oponentů -to bude pochopitelněje tvořivým elementem rozvratníků ve všech dalších budoucích vnitrostranických dějích i půtkách – a půjde v nich znovu o to nejdůležitější: zda uspějí, či neuspějí. Což už má co dělat s naší obezřelostí, uvedenou na začátku.
