Odpovědnost politiků, odpovědnost za politiky

Mají politici vůbec nějak zodpovědnost, nebo jsou nedostižitelní a nepostihnutelní? Asi takhle: odpovědnost samozřejmě mají, ale jde o to, komu se zodpovídají. Zodpovídající se občanům, nebo svým stranám, jejich sponzorům, různým kmotrům, či tzv. trhu?

Občané jsou sice formálně na prvním místě, přesně tak, jak by to v demokracii mělo být, ve skutečnosti jsou ale až ti poslední, protože vazba mezi politiky a občany je zdaleka nejslabší, přesně tak, jak to v demokracii bývá. S občanem se totiž politik potkává jen u voleb jednou za čtyři roky, zatímco se svým stranickým šéfem, jeho sponzorem a jeho kamarádem obden.


Když dojde na volby, je naprostá většina toho, co politik (ne)udělal a z čeho by měl skládat účty, dávno zapomenutá, či přehlušená skandály, kauzami a aférami čerstvějšími. A jako pojistka jsou zde vždy marketing a média, která dokáží poměrně spolehlivě voliče programovat.


Jediný, kdo na politika teoreticky může kdykoliv, jsou policie a soudy, protože trestněprávní odpovědnost politiků stále ještě existuje, byť omezena imunitou. Ale i tato odpovědnost má háček, pokud ne přímo pořádný hák: jsou to totiž politici, kdo určuje soudcům a policistům platy. Není pak nic divného, že soudy a policie mají tendenci být s politiky za dobře. Připočteme-li pochopení pro „státní zájem“ (např. aby nepadla vláda), je jasné, že to by už muselo být, aby policie a soudy nějakého politika dohnaly k odpovědnosti.


Často se ovšem řeší nikoliv odpovědnost politiků občanům, ale odpovědnost občanů za politiky, většinou ve smyslu jaké politiky jste si zvolili, takové máte, tak si nestěžujte. Samozřejmě, že občané za politiky, respektive za svoji volbu, zodpovědní jsou, ale tato zodpovědnost má své meze. Předně jsem jako volič zodpovědný pouze za ty politiky, které jsem volil. Pokud jsem volil program A, ale zvítězí program B, jak mohu být zodpovědný za realizaci programu B lidmi, jejichž zájmům vyhovuje? Zodpovědný jsem za svá rozhodnutí, ne za rozhodnutí jiných, to už zavání kolektivní vinou.


Ale i odpovědnost za politiky, resp. program, který jsem volil je omezená, zejména právě programem. Pokud volím program A, ale politici začnou realizovat program A‘, nebo dokonce B, je to odpovědnost politiků, nikoliv moje. Moje odpovědnost začíná až v okamžiku, kdy z toho nevyvodím žádné důsledky, nepoučím se a v příštích volbách volím opět ty samé (falešné) politiky s tím samým (falešným) programem.


V jistém smyslu ovšem odpovědnost občanů za politiky existuje, a to dokonce svým způsobem odpovědnost absolutní – je to odpovědnost založená tím, že občané politiky tolerují a akceptují jejich styl vládnutí i v případě, že je arogantní, sociálně-patologický, či přímo kriminální. Pokud přes zjevné důkazy o korupci, společenském rozvratu a sabotážích, kterými politici devastují zemi, občané politiky, kteří se takto chovají omlouvají, brání, opakovaně volí, či přímo oslavují a poslušně platí stále vyšší daně jenom proto, aby bylo možno udržet míru korupčního přerozdělování, potom už jde veškerá odpovědnost za občany.


Skutečnost je totiž taková, že občané sice nemají odpovědnost za politiky, ale mají odpovědnost za republiku.

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku