Když prý banány obsahují tak důležitý draslík, tak proč je přesto naše banánová demokracie již dvacet let jen malátná a značně podvyživená? Řečeno se Shakespearem, to je, oč tu běží.
Že je právě tato otázka velmi kyselým a ryze českým jablkem problémů a svárů, do něhož je nutné dřív nebo později vždy čas od času kousnout, to ukázala i poslední velká aféra naší politiky – hromadný exodus lékařů. Jak je pro naše mainstreamová media i smluvní stranické internetové diskutéry příznačné, nikdo se opakovaně a záměrně nezabýval podstatou příčin celého rok trvajícího děje kolem lékařských výpovědí, ale každý jen slovně rajtoval na eventuálních, pravděpodobných, hypotetických a fantazijně vymyšlených možných následcích. Ty následky pak ještě navíc páni redaktoři méédií a placení diskutéři Internetu vždy přepečlivě nafukovali do dimensí záměrně zveličených a nijak konkrétně důkazně nedoložených. Jinými slovy – jakoby náhodou, všichni mediální "profíci" tu zcela amatérsky a soustavně pracovali jen s dohady a nikoliv s fakty. Proč asi? Nebudu jim fandit a budu naopak zlý: Buď byli líní, nějaký hlubší rozbor situace udělat, nebo jim právě takovéto psaní a mluvení z obrazovek někdo nakázal, anebo … na analýzu příčin implikujících řešení – neměli ty správné mentální schopnosti. Inu asi … jak kdo.
Nuže nezbývá, než jim připomenout jednu zásadní a za všech okolností – a pro každý stát – obecně platnou skutečnost. Skutečnost, která by byla kdekoliv v Evropě logickým následkem opravdového odchodu lékařů do jiných pracovních působišť: Právní i morální zodpovědnost za všechny následky i jejich prvotní příčiny, které se dějí v kterémkoliv státě, spravovaném jakoukoliv vládou, vždy nese jen a jen ta vláda. Od toho i tady také ta vláda je. A naopak: Vůbec tu vláda není od toho, aby jen prostřednictvím svých "pyskových mluvčích" a subalterních úředníků pouze mediálně taktizovala, psychologicky občany vydírala a prázdně tlachala. Vládu tady máme – a ze svých daní si ji draze platíme – zejména proto, aby něco dělala, to jest – aby skutečně vládla. Jinak by bylo možné Strakovku i všechna její ministerstva zavřít a premiéra, ministry a jejich poradce, lobbysty, podržtašky a další úředníky propustit do domácího ošetřování pro funkční neschopnost.
Vládnout,
jak známo, to znamená účelně a racionálně stát řídit a nikoliv jen planě řečnit. Také to znamená mediálně nelhat a nemlžit, nevymýšlet stranicko – zlodějsko – korupční rozpočtové finty, neprovozovat útlak vlastních zaměstnanců, intriky a vůbec represe proti občanům.
Pouze taková vláda, která dělně, spravedlivě a racionálně koná, může mít i nějakou přirozenou autoritu u občanů. A jak známo – současná vláda ČR, včetně prezidenta a parlamentu (o senátu je vůbec škoda řeči) – ti všichni všeobecnou a přirozenou autoritu nemají ani náhodou. Prostý občan z ulice si to pak umí zjednodušit na tři jednoduché věty: Tahle vláda neumí vůbec nic. Spor s lékaři prohrála a navíc má minimálně jednoho ministra prokazatelně zkorumpovaného tak, že se musel chtě nechtě a s velkou ostudou odporoučet. Jediné významné, co tato vláda dokázala, bylo natisknout další stamiliardové dluhopisy a zadlužit tak mladou generaci. A ještě jednu "dovednost" tato vláda umí: Pod rouškou uměle vykonstruovaných zlodějských "reforem" utahovat smyčku u krku sociálnímu smíru. Nutno přiznat, že jen a právě v tomto smyslu – jsou ti naši současní páni ministři neskuteční virtuósové, to ano. Paganini by jim mohl závidět.
Jestliže tedy v případě exodu doktorů jako definitium použijeme slova pacient a rukojmí a proti němu postavíme lékaře, pak to bude pravda jen tence parciální, nikoliv logicky celá. Stanou-li se totiž kdykoliv v budoucnu zase pacienti státních nemocnic někoho rukojmími, pak budou v konečném účtování vždy a jen možnými rukojmími vlády tohoto státu. Ergo, jestli tady někdo již téměř rok nezodpovědně hazardoval s životy tisíců nemocničních pacientů, pak to byli především příslušní funkcionáři vlády. Lékaři jsou zodpovědní za správnou léčbu, nic víc. A naopak: Premér a příslušný ministr jsou zodpovědní za adekvátní podmínky pro práci těch lékařů. Nemá-li lékař k práci adekvátní podmínky, pak nemůže kvalitně léčit. Je to v principu totéž, jako když straničtí smluvní diskutéři na OM nebudou mít připojení k Internetu. Také sem na forum potom ze svých názorů nenapíšou ani písmenko, ledaže by své cenné příspěvky nosili osobně a pěšky adminovi až do redakce. Prostě a jednoznačně – nebudou mít ty podmínky.
Zopakujeme-li si tedy všechny předchozí závěry naposled, pomalu a polopatě, dostaneme tento výsledek: Jestliže vláda na jakékoliv požadavky kterýchkoliv občanů státu kdykoliv a jakkoliv reaguje či nereaguje, ta odpovědnost za její činy i nečinnost – a tedy i za následky – vždy právně a morálně zůstane jen a jen na té vládě. Jestli někdo z čtenářů někdy pracovně řídil alespoň dva další lidi, nebo vedl alespoň jednoslužnou rohlíkárnu či trafiku, pak ví, že to logicky ani jinak být nemůže. Jak je vidět, řešení i velmi závažných problémů bývá velice jednoduché.
Je chybou nás občanů, že málo nutíme naše politické profesionální funkcionáře, aby nesli za své činy zodpovědnost právní, eventuálně trestně-právní, a nikoliv jen pouhou zodpovědnost takzvaně politickou. A to říkám právě proto, že pokud tady není nějaký politik zralý přímo na kriminál, tak ho ani ve snu nenapadne, aby za své pracovní či politické chyby z funkce odstoupil. Naši politici se totiž za své špatné činy neumí ani omluvit, natož odstupovat. Naši politici neumějí držet slovo. Klidně cokoliv před volbami naslibují a pak utrpí trvalou ztrátu paměti v takovém rozsahu, že i starý Alzheimer by si od samého divení hlavu ukroutil. Taková je tu totiž bídná politická kultura. Proč to jde například v Německu nebo Británii, a nejde to u nás? Protože tu máme právě takové zákony (a především ten volební!) – jaké máme. Takové zákony, které umožňují právě všechno to, co se tu děje. Jací jsou vládní poslanci, takové jsou právě prohlasované zákony. Jaké jsou zákony, takový je pořádek i nepořádek ve státě. Jaké jsou zákony, takové jsou i soudy a taková je i vynutitelnost či nevynutitelnost práva. Nikdy není kouře bez ohně.
Dělat politiku, to by neměly být jen prebendy za občasné prezentační řečnění a koryta za sezení v nějaké té správní či dozorčí radě. Měla by to být především poctivá služba občanům – voličům a zároveň daňovým poplatníkům. Měla by to být také možnost, ty politiky – dokonce už i jen pro jejich pouhou neschopnost – odvolávat. A to, jak známo, to tu už vůbec neexistuje. Nelze tu tedy ani hovořit o politickém režimu, jenž by fakticky splňoval všechny atributy právního státu a skutečné demokracie. Politika není pouhé a nezávazné diskusní internetové fórum, kde se jen řeční. Politika není perský trh, kde se předstírá, taktizuje, fabuluje a smlouvá. Politika je proces poctivého, spravedlivého, hospodárného a rozumného řízení. Řízení nějakého veřejného občanského a institucionálního právního prostoru za pomoci volbami svěřených pravomocí. Pravomocí, z nichž automaticky vyplývá i plná zodpovědnost. Zodpovědnost těch, co byli zvoleni a nikoliv těch, kteří je zvolili. Budeme-li i nadále slepě věřit všechny ty výmluvy našim politikům a jejich prorežimním troubadourům, pak zůstane i ta naše demokracie jen trvale podvyživená. Plnokrevnou demokracii jsou schopni uskutečnit jen takoví volení zástupci, kteří mají vrozený smysl pro čest, povinnost a zodpovědnost. Až bude z daní občanů dobře krmené tělo naší demokracie zbaveno parazitů, pak jeho podvýživa zmizí.
Víme-li tedy, že v Česku na základě Ústavy vláda vykonává řídící politiku, pak tato vláda má nejen příslušné pravomoci, ale i plnou zodpovědnost za uplatňování těchto pravomocí. Řídí-li česká vláda resort zdravotnictví prostřednictvím svého výkonného ministra, potom má od samého počátku i plnou zodpovědnost právě i za tu již téměř rok starou aféru s odchody lékařů. Začnou-li v budoucnu například v nemocnicích stávkovat sestry, ve školách učitelé nebo železničáři na dráze, anebo začnou-li dávat výpovědi z práce policisté a hasiči a budou-li s tím podobné problémy – pak opět bude zásadní odpovědnost za ten daný stav jen a jen na vládě. A pacienti v nemocnicích, žáci ve školách, cestující ve vlacích či oběti trestných činů nebo požárů – budou zase a jen a především – rukojmími vlády. Tak to prostě je.
