Tajné služby Egypta
Únor 6, 2011
Systém tajných služeb
V arabských zemích existují oba typy tajných služeb, civilní i vojenské. Jejich pracovní náplň je patrná z názvů. V Egyptě je celkem pět organizací tajných služeb. Hlavní roli hrají civilní zpravodajství. V letech 1967 a 1970 byli vedoucí pracovníci zejména těchto služeb zapleteni ve spiknutích proti režimu. Naproti tomu jejich kolegové z vojenské rozvědky byli loajální a dokázali svou podporu vládě. Služba obecného zpravodajství (hlavní civilní tajná služba) odpovídá za vnitřní i vnější bezpečnost. Do funkcí vedoucích se zde přijímají zpravidla osoby z armádních kruhů.
Omar Sulejman, šéf egyptské rozvědky a viceprezident Egypta
Od roku 1993 vede největší zpravodajskou službu na březích Nilu. Je absolventem vojenské akademie v Egyptě a Frunzeho akademie v Moskvě. Doplňující vzdělání získal na káhirské univerzitě. Byl převeden do vojenské rozvědky a zásluhou toho, že znal anglický jazyk, pracoval na upevnění vztahů s americkými zpravodajskými službami. Od roku 1991 byl ředitelem vojenské rozvědky a od roku 1993 šéfem služby všeobecného zpravodajství.
Po 11.září 2001 se upevnily vztahy mezi egyptskými a americkými tajnými službami. Jmenovitě Sulejman byl obviňován, že se účastnil programu CIA, v němž šlo o tajnou přepravu podezřelých z terorismu (rendition program) a rovněž že byl nějak zapleten do mučení v egyptských věznicích. Měl být zodpovědný za podepsání dohody o spolupráci s Američany v roce 1995. V ní jsou stanoveny tajné přepravy zadržených bojovníků. V poslední době vynikl jak mezi egyptskými vládními úředníky, tak mezi svými kolegy v jiných zemích v soustřeďování moci ve vlastních rukách.
Jeho zpravodajská služba neodpovídá jen za zahraniční rozvědku, ale má na starosti i bezpečnost prezidenta a nejvyšších představitelů. Spolu s tím má ve své působnosti i důležité politické a ekonomické záležitosti doma i v zahraničí. Proto stál Sulejman Mubarakovi ze všech egyptských mocných nejblíže. Dokonce má blízko něj i bydliště.
Vztahy s Ruskem
Nejlepší byly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, za prezidenta Násira. Když po jeho smrti nastoupil nový prezident Sadat, začala se měnit prosovětská politika na proamerickou. Egyptské tajné služby věnovaly více pozornosti sovětské armádě, zejména velitelství. V září 1994 byla podepsána dohoda o spolupráci mezi ruskou kontrarozvědkou a zpravodajskou službou Egyptské republiky.
Poslední velký skandál ve zpravodajských službách Egypta se odehrál v roce 2000 a týkal se egyptského občana obviněného ze špionáže ve prospěch Izraele a postaveného před soud. Ruský občan obviněný ze stejného zločinu byl odsouzen v nepřítomnosti. Oba tito muži předávali Mossadu informace politického, ekonomického a vojenského charakteru o Egyptu. Egypťan obdržel za své služby od Mossadu 5000 dolarů.
Převzato z Agentura.ru
***
Argentina se obává maghrebského scénáře
Ljubov Ljulko
Únor 19, 2011
Od zavedení demokratického systému v Argentině v roce 1983 má tato země nyní nejhorší vztah se Spojenými státy. Argentina viní USA z podkopávání stability své země a USA Argentinu ze lží. Ke konfliktu došlo po 10. únoru, kdy na letišti v Buenos Aires při odbavování amerického vojenského letadla C-17 Globemaster III byl objeven černý náklad.
Letadlo dovezlo materiál pro přípravu elitních jednotek Federální policie Argentiny ve shodě s programem boje proti terorismu a akcí v krizových situacích. Oba programy naběhly v roce 2009 a financují je Spojené státy.
Nelegální část nákladu byla zabavena. Byly to střelné zbraně, konkrétně velkorážné pistole, jejichž čísla neodpovídala deklarovaným, a také náhradní díly pro rozličné zbraně. Navíc se našlo morfium, psychotropní látky a prošlé léky. Byly zabaveny i chemikálie, které dle vysvětlení Američanů měly sloužit na přípravu paralyzujícího plynu a antidota k němu. Jakožto osobní zavazadlo byla vezena odposlouchávací technika a kódovací zařízení a rovněž GPS navigátory.
Tento případ byl v pořadí již druhý. K prvnímu došlo v srpnu loňského roku. Tehdy bylo letadlo bez vykládky vráceno zpět do USA. Pro Argentinu je to nejen narušení celního zákona, ale i ohrožení její suverenity. V souvislosti s průběhem událostí je jasné, že argentinské vedení považuje v určitém smyslu USA za nepřátelský stát, který se snaží exportovat barevné revoluce. Má na mysli řadu zvláštních převratů, kdy například v Egyptě přišli k vládě vojáci, a proto je Argentina opatrná. Nemá potřebu opakovat vojenskou diktaturu z let 1976 až 1983, kdy přišlo o život 30 tisíc civilistů.
Američtí úředníci dráždí ve všech svých prohlášeních Jihoameričany svým mentorováním. Například zástupce amerického ministra obrany kvalifikoval minulé události jako "vážný a bezprecedentní konflikt" a argentinského ministra zahraničí nazval lhářem.
Argentinská opozice se domnívá, že vláda zveličuje napětí, aby odvrátila pozornost od vnitřních hospodářských problémů a korupce, a také, aby se pomstila Obamovi, že při svých návštěvách Latinské Ameriky dal přednost návštěvě Brazílie a Chile. Jenomže volba navštívených zemí se u Obamy řídí tím, která země nakupuje od USA zbraně a technologie, a to není Argentina. Ta ani s USA neuzavřela smlouvu o bezpečnosti a volném obchodu.
Stanovisko Argentiny podpořil bolívijský prezident Morales. Připomněl, že jestliže USA dovážejí nelegálně do Argentiny narkotika, nemohou vést boj s jejich obchodem a žádat to i od jiných. Jednají-li takto s Argentinou, kde je záruka, že tak nebudou jednat i s dalšími státy. Tyto praktiky mohou být nástrojem destabilizace, potlačení demokracie a likvidace zvolené vlády.
Podle posledních zpráv Argentinci zabavený náklad zničili a zarazili americký program přípravy elitních jednotek. Na místě je otázka: Co by se stalo, kdyby události obrátily směr a někdo Spojeným státům provedl to, co provedly USA Argentině. Nejspíš by se ocitl v Guantanamu.
Argentinská vláda se stále více distancuje od USA a utužuje regionální svazky s jihoamerickými státy v UNASUR. Zde hraje první housle Brazílie. Na nedávné schůzce Argentiny a Brazílie se dohodl společný projekt vytvoření obrněného transportéru Gaučo a vojenského transportního letounu KS-390. Brazilský ministr řekl, že hlavním úkolem UNASUR je ochrana vodních, potravinových a energetických zdrojů regionu.
Ředitel CIA v nedávném dokumentu z amerického Kongresu zaznamenal tendenci k upevňování UNASUR a s tím spojené odcizování mezi USA a jihoamerickými státy. Ve vládě USA to vyvolává znepokojení.
(Pozn. překl.: státy Maghrebu /západu/ jsou Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko a Libye, částečně Mauretánie)
Převzato z Pravda.ru
***
Súdán navrhl Rusku účast v rozvoji severní části země
Únor 20, 2011
Návrh dal ruským společnostem súdánský prezident Omar al-Bašír. Ruské společnosti jsou žádány k účasti na projektu rozvoje infrastruktury. Po jednání s ruským diplomatem vyslaným ruským prezidentem do Súdánu bylo oznámeno, že Súdán by dal ruským společnostem objednávku na výstavbu železnic a tepelných elektráren. Navíc se počítá pro Rusko s možností průzkumu ropných polí v Dárfúru.
Převzato z Fondsk.ru
***
Ministr obrany nachystá vojákům na Kurilách komfortní podmínky
Larisa Dokučajeva
Únor 21, 2011
V průběhu dvou let budou na Kurilách zajištěny nejlepší podmínky pro pobyt ruských vojsk i s rodinami, slíbil velitel Východního vojenského okruhu. Řekl: „Kurily jako součást ruského území musejí být ochráněny za jakýchkoliv podmínek. Musejí tam být moderní vojska vyzbrojená pro úkoly, které mají za povinnost řešit. Lidem se musejí připravit nejlepší podmínky pro život tam. Myslím, že v tomto roce, nejpozději v příštím, vytvoříme nejkomfortnější podmínky pro dislokaci našich vojsk na Kurilách.“ Kurily navštívil rovněž ministr obrany.
Infrastruktura v regionu si žádá změny. Od května tohoto roku bude pokračovat rekultivace starých vojenských městeček, která byla opuštěna po zemětřesení v roce 1994. Stará zástavba bude v tomto roce likvidována novou technikou. K tomu nastoupí speciální ženijní prapor. Akce má být ukončena za dva roky.
Převzato z Rian.ru
(Pozn. př.: Velvyslanci USA v RF vysvětlili postoj Ruska ke Kurilám. Krátce řečeno reagovali na americkou podporu japonským nárokům s tím, že Rusové si stojí na svém a Kuril se nehodlají vzdát. Zveřejněno na Fondsk.ru)
***
Libyi bez Plukovníka hrozí rozpad
Sergej Balmasov, Vadim Truchačev
Únor 21, 2011
Kaddáfího režim visí na vlásku. Země se nachází v první desítce producentů ropy a plynu a situace znepokojuje celý svět. Kaddáfí vládl Libyi 42 let a za tu dobu má na svědomí stovky lidských životů.
Nepokoje nastaly ve druhém největším městě Benghází. Po tom, co se z města podařilo vytlačit speciální jednotky Kaddáfího syna Saadiho, z nichž se někteří vojáci přidali na stranu opozice, je město v rukou povstalců.
Tyto informace se ještě prověřují. Informace jsou blokovány, protože libyjská vláda zavedla cenzuru internetu a uzavřela hranice před zahraničními dopisovateli. Mezi tím se s největší pravděpodobností přenesly nepokoje i do Tripolisu. Opozice tvrdí, že kontroluje čtyři městské čtvrtě. Údajně proti opozici vedou boje žoldnéři z Čadu a Nigeru. Kaddáfí má dostatek přívrženců, které plně uspokojoval dřívější blahobytný život.
V Libyi se opakuje to, co proběhlo dříve v Egyptě. Tam se na stranu opozice přidal generální tajemník Ligy arabských států, který je egyptské národnosti. V Libyi se přidal k opozici známý libyjský diplomat a představitel země v Lize arabských států. V této chvíli je silná snaha Plukovníka svrhnout. K tomu se spojila liberální opozice s islamisty. Člen užšího vedení Islámského hnutí pro změnu Anis al-Šaríf je nakloněn Západu.
Hovořit o vítězství opozice je předčasné. Bitvy s přívrženci Kaddáfího stále pokračují. V Libyi je jiná situace než v Tunisu a Egyptě, přesto se vítězství kloní na stranu opozice. Podle hodnocení Safe-al-Islam je libyjská armáda slabá a v katastrofálním stavu. Při jednání s demonstranty se stalo mnoho chyb. Takovéto tvrzení o libyjské armádě je ale pochybné, protože sám Kaddáfí je voják a armádě věnoval zvýšenou pozornost.
Podle slov vedoucího centra arabských studií při Institutu orientálních studií Ruské akademie věd se události v Libyi dají jen obtížně hodnotit. Země je zcela uzavřena. V zemi je nespokojenost i přesto, že je bohatá. Nespokojenost podmiňuje existence mnoha kmenů, kterým se nelíbilo jak jsou v Libyi rozdělovány příjmy z ropy. Mnozí byli z Kaddáfího unaveni, i když nebyli chudí. Je totiž rekordmanem v dlouhodobém vládnutí. Samozřejmě se i v Libyi odrazily události v Tunisu a v Egyptě.
Vůdce Fronty pro národní záchranu Issa Mansour důrazně odmítl možnost přenesení moci na Kaddáfího syna. Část opozice vidí řešení ve zbavení moci celého Kaddáfího klanu a jejím dočasném předání armádě. Jiná část si žádá, krom odchodu Plukovníka i soud nad ním.
Kaddáfího klan straší občanskou válkou s tím, že pokud k ní dojde, shoří veškerá ropa a nikdo z toho nebude nic mít. Výsledkem může být rozdělení země. Dnešní jediný emirát v El-Beida se může zmnožit na 15 takových emirátů. Hrozby nejsou plané. Nelze vyloučit, že hlavní vůdci, kteří sní o svých malých Libyích, odloží svého přestárlého vůdce, který není schopen odolat tlaku Západu, islamistů a separatistů.
Není jasné, jak se podělí bohatství ropy a zemního plynu. Jestliže Kaddáfího Libye padne, bude se možná časem vzpomínat na slavné doby Plukovníka, který se o výnosy z prodeje energetických zdrojů dělil a umožňoval tím mnohým Libyjcům téměř nepracovat.
Převzato z Pravda.ru
